Pamětní kniha obce Hradečná

22.11.2016 04:00

 

Ve fondech Okresního archivu v Olomouci je uložena  Pamětní kniha obce Hradečná, sepsána Antonínem Řmotem ml., který k tomuto počinu byl pověřen obecním zastupitelstvem v roce 1925. V kronice nejdříve jednak sám popisuje některá historická fakta vážící se k době, kdy kroniku počal psát a jednak zde dále zaznamenává některé paměti tehdy nejstarších žijících občanů vesnice a to Františka Hapla ve věku 86 let z dom. čís. 21, dále Františka Kuby ve věku 84 let z dom. čís. 31 a rovněž dlouholetého starosty Josefa Smékala ve věku přes 70 let z dom. čís. 17. Následují zběžné zpětné chronologické zápisy od doby předválečné, přes první světovou válku s popisy významných událostí až po dobu poválečnou. Poté autor pokračoval postupně v psaní kroniky obdobným způsobem, chronologicky až do roku 1938, kdy po zmínce o Mnichovském diktátu zápisy končí.

 

Antonín Řmot, autor Pamětní knihy

 

 

V tomto článku jsou uvedeny základní a prvotní informace, jež jsou v kronice obsaženy.  Další obsah pamětní knihy jsem systematicky rozdělil podle konkrétních oblastí a souvisejících let do dalších jednotlivých článků a jsou publikovány samostatně pod tématem "z pamětní knihy …". Upozorňuji tedy, že se nejedná o doslovný přepis pamětní knihy, nýbrž text částečně upravený do novodobější a srozumitelnější podoby. Samozřejmě věcnost informací byla ponechána v původní podobě, případně pokud je uvedena doslovná citace, je to u textu uvedeno. Související anabáze článků a kapitol z pamětní knihy :

1 - silnice a doprava v naší obci a okolí
2 - správa obce
3 - staré místní zvyky
4 - počátky družstevnictví
5 - elektrifikace obce
6 - odbočka sokolské organizace
7 - požáry a živelné pohromy
8 - život před první světovou válkou
9 - život za první světové války
10 - život po první světové válce a ve 20.tých letech
11 - život ve 30.tých letech až do roku 1938

 

Zajímavostí v obecní kronice jsou některá začerněná místa. K tomuto se poté váže následující zápis z roku 1934, cituji :

"Pamětní kniha obecní byla v některých schůzích obecního zastupitelstva předmětem ostré kritiky. Poukazováno na to, že mnohé události zde zaznamenané týkají se soukromého a rodinného života jednotlivců a že jejich záznam do pamětní knihy nepatří. Část členů obecního zastupitelstva žádala zrušení obec. kroniky a pořízení kroniky nové. Záležitost tato upravena konečně tím způsobem, že po schválení nadřízeného úřadu, byla vadná místa učiněna nečitelná - čímž povstaly v pamětní knize „černé fleky“.

 

 

obal Pamětní knihy

 

úvodní strana Pamětní knihy

 

 

Níže tedy uvádím pro ukázku několik základních informací z kroniky. Nejedná se však o doslovný přepis, nýbrž podání zaznamenaných informací v ucelené a srozimitelnější podobě, samozřejmě za podmínky zachování věcnosti informací :

 

 

 

Základní informace o vsi

 

Vesnice Hradečná, vzdálená od města Litovle západním směrem 7 km, v roce 1926 čítala 37 domovních čísel. Ves se rozkládá na mírném svahu, má podobu obdélníka, jehož delší strana směřuje ze západu na východ. Výběžky tohoto obdélníka v roce 1926 byly na západní horní straně obecní domek domovního číslo 33 vzdálený asi 200 m od obce a ještě výše usedlost tehdejšího majitele Antonína Řmota domovního čísla 28 vzdálená asi 400 m od obce. Na straně druhé a to severovýchodní byla nejvzdálenější bývalá sladovna tehdejšího majitele Františka Kuby domovního čísla 31.

Obec v roce 1926 čítala 212 obyvatel, všichni národnosti české. Lidovou řečí obyvatel byla hanáčtina s příměsí horáčtiny. Obyvatelé byli vyznání řimsko-katolického, přičemž po světové válce v roce 1919 bylo ve vesnici asi 9 příslušníků nové církve československé, kteří se však během krátké doby opět vrátili církve římské. Podnebí vesnice dosti mírné, z větrů převládají západní.

Co se týče okolí Hradečné, obklopoval tuto koncem 18. století skoro ze všech stran les. Z horní strany dosahoval až k domovnímu číslu 28, které bylo postaveno v roce 1810. Parcely u seče, v lomi, vlčí doly a část dílečků u pazderny od žmoly, to vše bylo porostlé lesem. Les na parcelích za domovním číslem 28 na vrch a západní stranu byl vymýcen kolem roku 1870. Silný okolní kapitolní les začal se kácet v roce 1810, přičemž s kácením bylo započato od „kovářovských polí“, bylo pokračováno až k partii zvané „krahulec“, poté bylo přeskočeno skácením parcely „pod šuminu“ a zase pokračováno směrem ku Slavětínu, ku Kovářovu poté dolů do „Močétek“ až se dospělo k partii „u sv. Františka“. V roce 1926 zbývalo vykácet díl „na Hraničkách“ a u „sv. Františka“, což bylo kácení tak na 5 - 6 let.

 

 

Grunty, chalupy a další stavení

 

V obci stávalo 6 gruntů a to čísla domovní - 4, 5, 11, 12, 16 a 17. Z nich největší co do výměry byla usedlost domovního čísla 4, což byla bývalá rychta, ke které náleželo okrouhle 140 mír pozemků, z toho asi 30 mír lesa. Nejlepší pole patřilo ke gruntu čís. 12, nejméně pozemků měl grunt čís. 17. V obci dále stávalo 7 chalup a to čísla domovní - 1, 3, 6, 7, 9, 14, 15 a 28. Nejvíc pole patřilo k chalupě čís. 1 a to okrouhle 40 měřic. V roce 1926 bylo nejlepší a největší chalupnickou usedlostí domovní čís. 36, které vzniklo z výměry domovního čísla 3 přikoupením dalších pozemků od domovních čísel 12 a 17. Ostatní chalupnické usedlosti měly výměry od 20 do 30 měřic. Zbývající čísla domovní jsou domky, z nichž nejvíc a nejlepší pole má domovní čís. 2 a to asi 16 měřic.

Náves má podobu obdélníka. Uprostřed obce mezi domovními čís. 4 a 15, stávala před vystavěním silnice kaple, která zde byla postavena v roce 1835. Před touto stál kamenný kříž postavený předtím v roce 1830 a opatřený ohrazením železnou mříží v roce 1837. Kaple i kříž museli v roce 1913 ustoupit stavěné silnici. Kaple byla zbourána, kříž byl později v roce 1924 postaven vedle pomníku padlým na návsi, opětovně byl vysvěcen, načež byl i s pomníkem obehnán plotkem.

Usedlost domovního čís. 12 bývalo žudro a to až do roku 1860, kdy tato usedlost vyhořela. V roce 1878 bylo pod vesnicí postaveno sousoší Cyrila a Metoděje a to tehdejším starostou Františkem Melhubou z dom. čís. 12, který je postavil na svém pozemku, aby se očistil z nařknutí z machinace s penězi na tehdejší přestavbu Měrotínské školy. V roce 1898 byla v obci postavena rolnická mlékárna.

Grunty byly postaveny z pálených cihel, chalupy a chaloupky byly stavěny z vepřovic, hliněných nepálených cihel, které byly vyráběny v místech „luže“ u rolnické mlékárny. Veškeré usedlosti byly zpočátku kryty pouze dochem. První stavení kryté břidlicí byla právě obecní kaple. Posléze byl grunt dom. čís. 5 po požáru v roce 1859 poopraven a zároveň s dom. čís. 6 které též vyhořelo společně pokryt též břidlicí. První usedlostí nově přestavenou, avšak ještě dochem pokrytou byla dom. čís. 4. Po té následovala přestavba dom. čís. 11 pak dom. čís. 12 v roce 1860, dále dom. čís. 17 v roce 1863 a též dom. čís. 16 v roce 1872.

Před usedlostmi domovních čís. 4 a 5 stávala řada vysokých topolů. Nad kaplí po stranách hlubokého příkopu stávaly dvě řady švestkových stromů. Též prostranství před domovním čís. 36 bylo osázeno kadlátkami. Naproti dom. čís. 5 u lávky přes příkop, stávala pěkná lípa a kousek pod ní jedna slabší. Za humny dom. čís. 9, stávaly dvě staleté lípy, z nichž jedna po požáru v roce 1908 vzala za své.

 

 

Katastrální rozdělení pozemků

 

Celková výměra všech pozemků u Hradečné byla v roce 1926 hektarů. Jednotlivé polní trati samozřejmě měly místní názvy. Již v roce 1834 byla vyhotovena katastrální obecní mapa a katastrální parcelní protokol. Takto po pravé straně silnice od zdola nahoru bylo :

„V brodkách“

„ pod hájem“

„ u stežníka “

„ sékorník“

„ u lavky“

„ v polu “

„ u panské cesty“

„ úzké díly“

„ zlámance“

„ Klénky “

„ u rokytí“

„ na skalkách“

„příhon“

„ na dole“

„ na ohradě“

„ pod pazdernou“

„vlčí doly“

„ v lomi“

 

Na druhé straně po levé straně silnice poté :

„ v brodkách“

„ Žbernická“

„ nad lukama“

„ u hrušky“

„ u stežníka“

„ u panské cesty“

„ v polu“

„ Křivé díl“

„ nad doléke“

„ mokřena“

„ čtvrtky“

„ na výměně“

„ kozinec“

„ za humny“

„ za doly“

„ dílečky“

„ niva“

„ u seče“

 

 

Pohostinství

 

První hostinská koncese bývala na „staré rychtě“ dom. čís. 4, posléze byla přenesena na dom. čís. 27, poté na dom. čís. 9, následně na dom. č. 17 a nakonec v roce 1923 na dom. čís. 37. V době kdy majitelka dom. čís. 9. a držitelka hostinské koncese Anna Vaňáková, přepouštěla hospodářství svému synu Františku Vaňákovi, úřady mu koncesi hostinskou odepřely pro jeho trestní minulost a udělily ji majiteli dom. čís. 17 Josefu Smékalovi. Ten v roce 1914 vystavěl novou hospodu, kterou dal věnem své dceři Ludmile, když se v roce 1917 provdala se za Rudolfa Čikla ze Slavětína. Nově postavený hostinec a výměna od dom. čís. 17 poté utvořily nové dom. čís. 37 na něž byla živnost hostinská v roce 1923 přenesena. Již na sklonku roku 1924 prodal hostinský Rudolf Čikl svůj hostinec Františku Rosenberkovi a tento prodal zase svůj domek novému mistru kovářskému Josefu Kratochvílovi. Dřívější hostinský Rudolf Čikl koupil usedlost dom. čís. 17 od svého tchána Josefa Smékala za 120.000 Kč.

Druhá koncese hostinská byla udělena nájemci bývalé sladovny na dom. čís. 31 p. Reifovi a po vyhoření sladovny byla přenesena koupí usedlosti na Františka Kubu. Ten ji v době kolem roku 1926 přepustil muži své vnučky Karlu Prosickému. Jelikož větších tanečních místností v obci dříve nebylo, svatby s muzikou byly ve většině případů odbývány ve světnicích větších usedlostí. Teprve po přestavění gruntu dom. čís. 17, počaly se odbývat hody a taneční zábavy vůbec, na velké sýpce /zole/ právě tohoto gruntu. Zde se tančilo až do roku 1914, kdy byl postaven nový hostinec dom. čís. 37 .

 

 

Zásobování vodou

 

Co se týče zásobování obyvatelstva vodou, situace byla následující. Každá rolnická a též i některá chalupnická usedlost měla svůj rybník, kde se brala voda pro dobytek a na prádlo. V době sucha a když rybníky vymrzly, jezdívalo se pro vodu do potoka pod horu, kde byla pro tento účel zřízena nádržka - „stávek“. Ti kteří rybník neměli, chodívali pro vodu s putýnkami do žmole mezi parcelami záhumenskými a kozincem - „na příčník“. Studny u jednotlivých rolnických usedlostí, kde se brala voda na vaření, jsou též staršího data, bývaly však plýtké, takže voda v době sucha se v nich neudržela.

V obci stávaly dvě obecní studny a sice před tehdejším dom. čís. 36, kde se tahala voda zpočátku hákem, poté vědrem a kolem roku 1900 zde byla zřízena pumpaDruhá obecní studna byla pod dom. čís. 1 a to naproti dvoru dom. čís. 3. Tato studna nebyla hluboká, voda se z ní tahala hákem a při kopání obecního rybníka kousek pod ní byla studna zasypána. Nedostatku vody v době novější, odpomohlo se vykopáním hlavní obecní studny mezi dom. čís. 12 a 13 v roce 1874. Práce na této studni společně s materiálem stála 455 zl. rok měny. Z počátku se zde tahala voda vědrem, až byla v roce 1897 postavena pumpa. Tato studna i v době největšího sucha až do roku 1933 nevyschla a v kritických dobách zásobovala vodou obyvatelstvo skoro celé obce. V září roku 1933 obecní studna ve středu dědiny, snad po prvé od svého vykopání po 60ti letech vypověděla službu, pumpovala naprázdno. Nouze o vodu byla taková, že mnozí občané po celou noc čekali na vodu až se nastěká. Někteří rolníci jezdili pro vodu až do Mladče. V roce 1934 bylo nutno opět v důsledku suchého roku obecní studnu znovu prohlubovat.

Rybník u dom. čís. 29 zvaný „karlub“ nebo „karloubek“ povstal tím, že v místech, kde bývala menší studánka se počal se lámati kámen na stavbu domku a opravy cest. Prostor se postupně zvětšoval, až povstal rybník tehdejších rozměrů. Samotný „karloubek“ u dom. čís. 29 byl poté zasypán byl při opravě tohoto domku v roce 1912.

Ve spodní části obce se nacházel hliník, což bylo místo, kde se těžívala hlína ze které se poté vyráběly cihly na stavbu domů. Součástí hliníka byl i rybník luže. Na podzim roku 1924 byly kolem luže u Rolnické mlékárny vysázeny třešně a bylo zde zřízeno obecní mrchoviště „na dole“.

 

 

Způsob hospodaření

 

Začátkem 19. století téměř až do roku 1870 byl u nás hlavní zemědělskou plodinou len a pšenice. Lnu se věnovala obzvláštní péče a některý rolník jej sel i 20 měřic. Pod horou u potoka „hradečky“ bylo zřízeno „močidlo“ kde se len močil a poté po dosušení „v pazderně“ se tamtéž společně třel a potíral a připravoval k prodeji. V době tření lnu se pracovalo v pazderně nepřetržitě až byl všechen len zpracován. Následkem velkého pěstění lnu se však nedostávalo steliva a hnůj musel být dovážen a to zejména z Mladče.

Po zřízení sladovny kolem roku 1870 se počal se též i ječmen pěstovat ve větším měřítku a když pak zřízen byl v Litovli Rolnický akciový cukrovar, počalo u nás pěstění cukrovky. Této se sázelo z počátku jen po skrovnu, postupně se však její pěstění tak rozšířilo, že kolem roku 1926 u nás cukrovka značila vedle ječmene hlavní zdroj příjmu rolníků. Pěstováno zde též bylo i hodně máku, jako vedlejší plodiny a výjimečně na tratích „v polu“ i cibule.

 

atd. aneb pokračování v následujících kapitolách ...

 

 

zdroj : 

Okresní archiv Olomouc, fond Archiv obce Hradečná I., Pamětní kniha obce, inv. č. 38, dat 1925-1939
přepis Pamětní knihy pořízený v roce 2008 Vratislavem Podivinským