Politický okres Litovel 1850 - 1960
Litovelský okres se rozprostírá ve střední části Moravy. Rozsáhlá nížina, tvořící povodí řeky Moravy, jež protéká územím okresu a městem Litovlí několika rameny od severu k jihu, vyplňuje přibližně jednu třetinu okresu v jeho severovýchodní části. Zbývající střední a jihozápadní část okresu je zbrázděna horskými hřbety Drahanské vysočiny. S členitostí terénu souvisí i převážně zemědělský charakter okresu. Složení půdy je různorodé, v nížinaté části okresu je velmi úrodná hlinitá středně těžká hnědozem a černozem vhodná pro pěstování cukrovky a obilovin, ve výše položených oblastech je písčitohlinitá půda, v níž se daří brambory, pícniny i len, z obilovin pak oves a žito. Tomu odpovídá i složení průmyslu, který se soustřeďuje na zpracovávání zemědělských produktů; v poměrně menším počtu jsou zde zastoupena i jiná průmyslová odvětví.
Vodní tok řeky Moravy byl odedávna příznivým a životně důležitým faktorem pro rozvoj řemesel, manufakturní výroby a později i průmyslových podniků. Svědčí o tom řada mlýnů /některé z nich ještě dodnes na vodní pohon/, vodní elektrárny a sladovny na zpracovávání kvalitního hanáckého sladovnického ječmene. S tím odedávna souvisí i vznik pivovarů, z nichž jakostí svého produktu se nejvíce proslavil pivovar v Litovli /založen v roce 1893/. V zalesněných částech okresu byly četné pily na zpracování vytěženého dřeva. V Litovli byl vyspělý papírenský průmysl /papírna založena již v roce 1564/, továrna na zemědělské stroje, cukrovar, továrna na cukrovinky, lom a vápenka v Mladči a j.
Podle národnostního dělení byl okres Litovel většinou český, s výjimkou samotného města Litovle s německou menšinou a německého ostrůvku na Konicku, který tvořilo několik obcí /Brodek u Konice, Dešná, Lhota u Konice, Runářov a Skřípov/.
Zemědělský charakter litovelského okresu měl vliv i na politický vývoj, neboť zde nebyly průmyslové podniky s větší koncentrací dělnictva. Rolnictvo pak podléhalo vlivu strany agrární /republikánské/, značný počet členů měla především strana lidová a národně socialistická. Dělnictvo bylo organizováno většinou v sociálně demokratické straně.
Struktura a správa politického okresu
Okresní úřady jako úřady politické správy I. instance převzaly při svém ustavení ve smyslu říšské oktrojované ústavy ze dne 4.3.1849 v podstatě politickou agendu někdejších patrimonií a z části i agendu bývalých krajských úřadů. Při jejich zřízení byla uplatněna zásada, že soudnictví má být odděleno od politické správy a že obě funkce mají být na sobě nezávislé. Ve smyslu vyhlášky ministerstva vnitra č. 355/1849 Sb. ze dne 9.8.1849 a oznámení moravského místodržitele č. 153 ze dne 6.9.1849 bylo na Moravě zřízeno 25 okresních /podkrajských/ hejtmanství. Jedním z nich bylo i okresní hejtmanství v Litovli, podléhající krajské vládě v Olomouci.
Brzy po zahájení činnosti nových úřadů ohlásil kabinetní list ze dne 31.12.1851 potřebu nové úpravy státní správy. Konkrétní zásady stanovil kabinetní list ze dne 25.1.1853. Podstatou těchto změn uskutečněných v dubnu 1855 bylo sloučení politické a soudní správy do jednoho orgánu, tzv. smíšených okresních úřadů. Ty vznikly v sídlech dosavadních soudních okresů, jež vymezovaly i rozsah jejich působnosti, na území litovelského okresu tedy v Litovli, Konici a Uničově. V prvé instanci politické správy byla jejich činnost omezena jen na přípravné projednávání. Vlastní rozhodování převzaly vyšší instance, v prvé řadě nově vytvořený krajský úřad v Olomouci, jemuž uvedené smíšené okresní úřady přímo podléhaly. Po zrušení krajských úřadů v roce 1860 byly okresní úřady přímo podřízeny moravskému místodržitelství v Brně. Teprve až zákon ze dne 21.12.1867 stanovil opětné oddělení soudní správy od výkonu správy politické. Zákonem č. 44/1868 Sb. byly provedeny změny v organizaci politické správy, jimiž byla uzákoněna trojinstančnost státní správy /okres, země, stát/. Smíšené okresní úřady nahradila nově zřízená hejtmanství s širší územní působností. Prováděcím nařízením č. 101/1868 Sb. z 10.8.1868 bylo na Moravě zřízeno 30 okresních hejtmanství. Politický okres Litovel byl obnoven v podobě před rokem 1855.
Organizace, rozsah pravomocí a náplň činnosti okresního hejtmanství zůstaly v podstatě nezměněny až do vzniku Československé republiky v roce 1918. V čele úřadu stál okresní hejtman, jemuž byl podřízen příslušný úřednický a zřízenecký aparát.
Okresní hejtmanství působilo jednak v okruhu politické správy v užším smyslu, jednak řídilo otázky policejní a spolupracovalo s ostatními státními úřady ve věcech finančních a vojenských. Kromě péče o integritu státního území a publikaci a plnění zákonů a nařízení vedl úřad evidenci obyvatelstva a spolupůsobil při sestavování různých statistických výkazů a hlášení včetně sčítání lidu. Dbal na správné označování obcí a domů, uděloval státní občanství, podával návrhy k řešení hospodářských obtíží a v naléhavých případech sám řešil zásobovací situaci v okrese. Vykonával agendu zdravotní policie spolu s evidencí zdravotnických zařízení. Do působnosti okresního hejtmanství spadala rovněž schvalovací a dohlížecí agenda tisková, spolková a shromažďovací. Okresní úřad řídil bezpečnostní službu četnictva, spolu s ostatními kompetentními úřady uděloval pasy a povolení k vystěhování se do ciziny.
V I. instanci vykonával dohled nad činností orgánů obecní samosprávy včetně záležitostí domovského práva a hranic obcí. K úkolům okresního hejtmanství patřilo rovněž provádění předpisů o výkonu náboženství, udělování dispensů pi svatebních ohláškách, dohled na řádné vedení matrik a správu nadací. Okresní úřad spolupůsobil při vojenských odvodech a ostatních vojenských záležitostech včetně přípřeží a ubytování vojska. Vykonával dohlížecí a v některých případech i schvalovací agendu zemědělskou, lesnickou, honební a důlní, včetně sestavování a úprav katastru. V záležitostech obchodních a živnostenských přijímal oznámení o provozování samostatných živností, uděloval živnostenské koncese, povoloval týdenní trhy a uděloval svolení k podomnímu obchodu. Vykonával dohled nad řádným udržováním komunikací, stavebních a vodních objektů. V neposlední řadě řídilo okresní hejtmanství celou volební agendu komunálních, zemských a říšských voleb. Za 1. světové války i v letech poválečných byly okresnímu úřadu přidělovány další agendy v oboru hospodaření nedostatkovými surovinami, zásobování a regulace pracovních sil. Pro jejich správu byla zřizována zvláštní oddělení ale i úřady a orgány podléhající kontrole okresního hejtmanství, jako okresní hospodářská rada, okresní obilní úřad aj.
V procesu zániku Rakousko-uherského mocnářství a formování nového československého státu se utvářely na podzim v roce 1918 národní výbory, které působily zprvu nezávisle na státních úřadech. Také v Litovli byl dne 27.10.1918 ustaven okresní národní výbor, jehož působnost byla ukončena ke dni 11.12.1918.
Okresní úřad, přejmenovaný na okresní správu politickou v čele s přednostou, převzal po zřízení republiky Československé opět svou někdejší kompetenci. K důležitější změně v náplni činnosti okresní politické správy došlo v roce 1919, kdy se po vydání zákona č. 153/1919 Sb. o oddělení správy finanční od politické, dosavadní berní referát okresního úřadu stal samostatným úřadem I. stolice pro správu přímých daní. Pro speciální agendy lesnické, stavební, silniční a vodní mohla být u některých okresních úřadů zřizována zvláštní oddělení, jež působila pro několik okresů současně. Tak byla po roce 1918 stavebně technická a vodohospodářská agenda politického okresu Litovel svěřena Okresní politické správě v Olomouci.
Zamýšlená reforma státní správy ve smyslu zákona č. 126/1920 Sb. o zřízení župních a okresních úřadů nebyla provedena, závažnější změny přinesl teprve zákon č. 125/1927 Sb. ze dne 14.7.1927 o organizaci politické správy. S účinností od 1.12.1928 bylo potvrzeno dosud platné zemské zřízení, avšak novinkou bylo sloučení Moravy a Slezska do země Moravskoslezské.
Politickými úřady I. instance se staly okresní úřady, jak byly přejmenovány dosavadní okresní politické správy. Jejich působnost byla rozšířena o část kompetence zemského výboru, především v záležitostech obecních a kostelních konkurenčních výborů. Byla rozšířena i jejich trestní pravomoc ve správních věcech. Zákon č. 125/1927 Sb. uvedl rovněž do života nový, důležitý prvek a to okresní samosprávu, o níž uvažovalo již provizorní obecní zřízení ze zákona č. 170/1849 Sb. ze dne 17.3.1849. Jistým zárodkem okresní samosprávy byly pouze okresní silniční výbory, ustavované na Moravě na základě zemského zákona č. 38/1877 Sb. ze dne 30.9.1877 v sídlech soudních okresů. Jejich působnost však byla omezena na správu a údržbu okresních komunikací a byla ukončena často citovaným zákonem č. 125/1927 Sb.
Hlavním orgánem samosprávy v rámci politického okresu se stalo okresní zastupitelstvo, které zahájilo svou činnost ke dni 1.12.1928. Okres se však nestal samosprávnou korporací, ale zůstával začleněn do organizace státních politických úřadů I. instance. Samosprávné orgány byly součástí okresního úřadu a jejich společným představitelem byl představený tohoto úřadu - okresní hejtman. Úřední agendu orgánů okresní samosprávy vykonával státní aparát okresního úřadu. Okresní zastupitelstvo mělo 18 - 36 členů, dvě třetiny z nich byly voleny, jednu třetinu jmenoval ministr vnitra z řad odborníků. Funkční období zastupitelstva bylo 6 let. Předsedou okresního zastupitelstva byl okresní hejtman, který je svolával alespoň čtyřikrát do roka a řídil jeho jednání, jež bylo veřejné. Okresní zastupitelstvo volilo ze svých řad okresní výbor, který se scházel na pozvání okresního hejtmana a za jeho předsednictví na neveřejných schůzích. Okresní zastupitelstvo zřizovalo rovněž různé komise pro správu a dozor nad jednotlivými okresními zařízeními, ústavy a podniky a pro obstarávání různých záležitostí okresu. Nejdůležitější a jedinou povinnou komisí byla okresní finanční komise, která zkoumala okresní rozpočty a výroční účty, měla právo kontrolovat okresní hospodářství a podávat odvolání ze všech usnesení okresního zastupitelstva, jež se týkala finančních záležitostí.
Výkonným orgánem okresní samosprávy byl okresní hejtman, jenž prováděl usnesení orgánů okresní samosprávy, zastupoval okres navenek a podepisoval veškeré písemnosti. Měl právo sistace proti usnesením okresních orgánů, o nichž pak rozhodoval zemský president. Okresní hejtman nebyl odpovědný okresnímu zastupitelstvu, nýbrž zemskému presidentu a ministru vnitra. Okresní zastupitelstvo mohlo být rovněž ministrem vnitra kdykoliv rozpuštěno. Působnost okresního zastupitelstva byla hospodářská, pomocná, poradní a iniciativní, ve věcech obecních a v různých oborech veřejné správy. Do jeho kompetence spadaly veškeré záležitosti společného prospěchu okresu a jeho obyvatel, přesahující rámec jednotlivých obcí a nepojaté do působnosti zemských samosprávných orgánů. Okresní zastupitelstvo zřizovalo ústavy, podniky, silnice, chorobince, sirotčince, vychovatelny, zprostředkovatelny práce, pořádalo výstavy a trhy, zavádělo elektrifikaci, zřizovalo okresní spořitelnu, hospodářské, živnostenské pokračovací a jiné speciální školy, muzea a knihovny. Spolupracovalo při provádění usnesení zemského zastupitelstva. Okresní zastupitelstvo mohlo předkládat zemským orgánům a jiným úřadům návrhy a podněty, vyjadřovat se k různým záležitostem okresního úřadu, k otázkám veřejné a obecní správy. Bylo odvolací instancí z rozhodnutí obecních zastupitelstev ve věcech samostatné působnosti obcí.
Výrazné změny v činnosti okresního úřadu nastaly po německé okupaci a vytvoření Protektorátu Čechy a Morava dne 15.3.1939. Okresní úřad zůstal I. instancí autonomní protektorátní správy, vedle ní však byly zřízeny samostatné a jí nadřazené orgány okupační správy. Činnost okresní samosprávy byla silně omezena. Vládním nařízením č. 108/1940 Sb. z 22.2.1940 o některých opatřeních k zjednodušení správy a jinými nařízeními byla řada agend přenesena ze samosprávy na politické úřady. V posledním období války nebyly orgány okresní samosprávy vůbec svolávány. Působnost okresního úřadu byla rozšířena o záležitosti spojené s přídělovým hospodařením. Agenda německých státních příslušníků, pohraničního styku a cestovních pasů mu byla naopak odňata a svěřena nově organizovaným říšskoněmeckým úřadům - oberlandrátům, které vykonávaly dohled nad protektorátními úřady. Okresní úřad v Litovli byl v letech 1939 - 1940 začleněn do obvodu oberlandráta v Prostějově, od 1.7.1940 příslušel pod úřad oberlandráta v Olomouci a od 1.6.1942 byl přiřazen k oberlandrátu v Moravské Ostravě. V rámci reorganizace říšské správy v protektorátu na základě Hitlerova výnosu ze dne 7.5.1942 byla od 1.6.1942 zřízena při okresním úřadě tzv. správa z říšského příkazu /Reichsauftragsverwaltung - RAV/, zvláštní samostatné oddělení, pod které přešly takřka veškeré správní úkoly dosavadních oberlandrátů. Jednalo se zejména o cenovou kontrolu, vydávání pohraničních propustek, likvidaci válečných škod, podpory Němcům a německým matkám, dozor nad obecními funkcionáři, spolkovou agendu, evidenci obyvatelstva aj.
Působnost Okresního úřadu v Litovli byla ukončena dnem osvobození většiny území okresu a to 9.5.1945. Správu okresu převzal na základě ústavního dekretu prezidenta republiky z 4.12.1944 a vládních nařízení č. 4/1945 Sb. a č. 44/1945 Sb. Okresní národní výbor, na který přešla rovněž veškerá agenda zrušeného okresního úřadu.
Okresní národní výbor jako jako výkoný orgán fungoval v rámci okresu Litovel až do roku 1960, kdy byl od 1. července 1960 okres Litovel zrušen a v rámci územně správní reformy státu bylo jím spravované území začleněno do okresu Olomouc. Okresní úřad i okresní národní výbor v Litovli sídlil po celou dobu své působnosti v městském domě na náměstí čp. 179 v sousedství radnice - dnes jde o dům na náměstí Přemysla Otakara č. 777/2.
K upřesnění názvosloví lze dále uvést, že okres Litovel existoval v letech 1850 – 1869, poté v letech 1869 – 1949 byl správný název politický okres Litovel a od roku 1949 do zrušení v roce 1960 opět jen jako okres Litovel.
zdroj :
Okresní archiv v Olomouci
fond Okresní úřad Litovel, číslo listu NAD 1200, značka L 1-2
fond Okresní národní výbor Litovel, číslo listu NAD 1201, značka L 1-3
fond Okresní národní výbor Litovel, číslo listu NAD 1202, značka L 1-4
Litovelský okres se rozprostírá ve střední části Moravy. Rozsáhlá nížina, tvořící povodí řeky Moravy, jež protéká územím okresu a městem Litovlí několika rameny od severu k jihu, vyplňuje přibližně jednu třetinu okresu v jeho severovýchodní části. Zbývající střední a jihozápadní část okresu je zbrázděna horskými hřbety Drahanské vysočiny. S členitostí terénu souvisí i převážně zemědělský charakter okresu. Složení půdy je různorodé, v nížinaté části okresu je velmi úrodná hlinitá středně těžká hnědozem a černozem vhodná pro pěstování cukrovky a obilovin, ve výše položených oblastech je písčitohlinitá půda, v níž se daří brambory, pícniny i len, z obilovin pak oves a žito. Tomu odpovídá i složení průmyslu, který se soustřeďuje na zpracovávání zemědělských produktů; v poměrně menším počtu jsou zde zastoupena i jiná průmyslová odvětví.
Vodní tok řeky Moravy byl odedávna příznivým a životně důležitým faktorem pro rozvoj řemesel, manufakturní výroby a později i průmyslových podniků. Svědčí o tom řada mlýnů /některé z nich ještě dodnes na vodní pohon/, vodní elektrárny a sladovny na zpracovávání kvalitního hanáckého sladovnického ječmene. S tím odedávna souvisí i vznik pivovarů, z nichž jakostí svého produktu se nejvíce proslavil pivovar v Litovli /založen v roce 1893/. V zalesněných částech okresu byly četné pily na zpracování vytěženého dřeva. V Litovli byl vyspělý papírenský průmysl /papírna založena již v roce 1564/, továrna na zemědělské stroje, cukrovar, továrna na cukrovinky, lom a vápenka v Mladči a j.
Podle národnostního dělení byl okres Litovel většinou český, s výjimkou samotného města Litovle s německou menšinou a německého ostrůvku na Konicku, který tvořilo několik obcí /Brodek u Konice, Dešná, Lhota u Konice, Runářov a Skřípov/.
Zemědělský charakter litovelského okresu měl vliv i na politický vývoj, neboť zde nebyly průmyslové podniky s větší koncentrací dělnictva. Rolnictvo pak podléhalo vlivu strany agrární /republikánské/, značný počet členů měla především strana lidová a národně socialistická. Dělnictvo bylo organizováno většinou v sociálně demokratické straně.
Struktura a správa politického okresu
Okresní úřady jako úřady politické správy I. instance převzaly při svém ustavení ve smyslu říšské oktrojované ústavy ze dne 4.3.1849 v podstatě politickou agendu někdejších patrimonií a z části i agendu bývalých krajských úřadů. Při jejich zřízení byla uplatněna zásada, že soudnictví má být odděleno od politické správy a že obě funkce mají být na sobě nezávislé. Ve smyslu vyhlášky ministerstva vnitra č. 355/1849 Sb. ze dne 9.8.1849 a oznámení moravského místodržitele č. 153 ze dne 6.9.1849 bylo na Moravě zřízeno 25 okresních /podkrajských/ hejtmanství. Jedním z nich bylo i okresní hejtmanství v Litovli, podléhající krajské vládě v Olomouci.
Brzy po zahájení činnosti nových úřadů ohlásil kabinetní list ze dne 31.12.1851 potřebu nové úpravy státní správy. Konkrétní zásady stanovil kabinetní list ze dne 25.1.1853. Podstatou těchto změn uskutečněných v dubnu 1855 bylo sloučení politické a soudní správy do jednoho orgánu, tzv. smíšených okresních úřadů. Ty vznikly v sídlech dosavadních soudních okresů, jež vymezovaly i rozsah jejich působnosti, na území litovelského okresu tedy v Litovli, Konici a Uničově. V prvé instanci politické správy byla jejich činnost omezena jen na přípravné projednávání. Vlastní rozhodování převzaly vyšší instance, v prvé řadě nově vytvořený krajský úřad v Olomouci, jemuž uvedené smíšené okresní úřady přímo podléhaly. Po zrušení krajských úřadů v roce 1860 byly okresní úřady přímo podřízeny moravskému místodržitelství v Brně. Teprve až zákon ze dne 21.12.1867 stanovil opětné oddělení soudní správy od výkonu správy politické. Zákonem č. 44/1868 Sb. byly provedeny změny v organizaci politické správy, jimiž byla uzákoněna trojinstančnost státní správy /okres, země, stát/. Smíšené okresní úřady nahradila nově zřízená hejtmanství s širší územní působností. Prováděcím nařízením č. 101/1868 Sb. z 10.8.1868 bylo na Moravě zřízeno 30 okresních hejtmanství. Politický okres Litovel byl obnoven v podobě před rokem 1855.
Organizace, rozsah pravomocí a náplň činnosti okresního hejtmanství zůstaly v podstatě nezměněny až do vzniku Československé republiky v roce 1918. V čele úřadu stál okresní hejtman, jemuž byl podřízen příslušný úřednický a zřízenecký aparát.
Okresní hejtmanství působilo jednak v okruhu politické správy v užším smyslu, jednak řídilo otázky policejní a spolupracovalo s ostatními státními úřady ve věcech finančních a vojenských. Kromě péče o integritu státního území a publikaci a plnění zákonů a nařízení vedl úřad evidenci obyvatelstva a spolupůsobil při sestavování různých statistických výkazů a hlášení včetně sčítání lidu. Dbal na správné označování obcí a domů, uděloval státní občanství, podával návrhy k řešení hospodářských obtíží a v naléhavých případech sám řešil zásobovací situaci v okrese. Vykonával agendu zdravotní policie spolu s evidencí zdravotnických zařízení. Do působnosti okresního hejtmanství spadala rovněž schvalovací a dohlížecí agenda tisková, spolková a shromažďovací. Okresní úřad řídil bezpečnostní službu četnictva, spolu s ostatními kompetentními úřady uděloval pasy a povolení k vystěhování se do ciziny.
V I. instanci vykonával dohled nad činností orgánů obecní samosprávy včetně záležitostí domovského práva a hranic obcí. K úkolům okresního hejtmanství patřilo rovněž provádění předpisů o výkonu náboženství, udělování dispensů pi svatebních ohláškách, dohled na řádné vedení matrik a správu nadací. Okresní úřad spolupůsobil při vojenských odvodech a ostatních vojenských záležitostech včetně přípřeží a ubytování vojska. Vykonával dohlížecí a v některých případech i schvalovací agendu zemědělskou, lesnickou, honební a důlní, včetně sestavování a úprav katastru. V záležitostech obchodních a živnostenských přijímal oznámení o provozování samostatných živností, uděloval živnostenské koncese, povoloval týdenní trhy a uděloval svolení k podomnímu obchodu. Vykonával dohled nad řádným udržováním komunikací, stavebních a vodních objektů. V neposlední řadě řídilo okresní hejtmanství celou volební agendu komunálních, zemských a říšských voleb. Za 1. světové války i v letech poválečných byly okresnímu úřadu přidělovány další agendy v oboru hospodaření nedostatkovými surovinami, zásobování a regulace pracovních sil. Pro jejich správu byla zřizována zvláštní oddělení ale i úřady a orgány podléhající kontrole okresního hejtmanství, jako okresní hospodářská rada, okresní obilní úřad aj.
V procesu zániku Rakousko-uherského mocnářství a formování nového československého státu se utvářely na podzim v roce 1918 národní výbory, které působily zprvu nezávisle na státních úřadech. Také v Litovli byl dne 27.10.1918 ustaven okresní národní výbor, jehož působnost byla ukončena ke dni 11.12.1918.
Okresní úřad, přejmenovaný na okresní správu politickou v čele s přednostou, převzal po zřízení republiky Československé opět svou někdejší kompetenci. K důležitější změně v náplni činnosti okresní politické správy došlo v roce 1919, kdy se po vydání zákona č. 153/1919 Sb. o oddělení správy finanční od politické, dosavadní berní referát okresního úřadu stal samostatným úřadem I. stolice pro správu přímých daní. Pro speciální agendy lesnické, stavební, silniční a vodní mohla být u některých okresních úřadů zřizována zvláštní oddělení, jež působila pro několik okresů současně. Tak byla po roce 1918 stavebně technická a vodohospodářská agenda politického okresu Litovel svěřena Okresní politické správě v Olomouci.
Zamýšlená reforma státní správy ve smyslu zákona č. 126/1920 Sb. o zřízení župních a okresních úřadů nebyla provedena, závažnější změny přinesl teprve zákon č. 125/1927 Sb. ze dne 14.7.1927 o organizaci politické správy. S účinností od 1.12.1928 bylo potvrzeno dosud platné zemské zřízení, avšak novinkou bylo sloučení Moravy a Slezska do země Moravskoslezské.
Politickými úřady I. instance se staly okresní úřady, jak byly přejmenovány dosavadní okresní politické správy. Jejich působnost byla rozšířena o část kompetence zemského výboru, především v záležitostech obecních a kostelních konkurenčních výborů. Byla rozšířena i jejich trestní pravomoc ve správních věcech. Zákon č. 125/1927 Sb. uvedl rovněž do života nový, důležitý prvek a to okresní samosprávu, o níž uvažovalo již provizorní obecní zřízení ze zákona č. 170/1849 Sb. ze dne 17.3.1849. Jistým zárodkem okresní samosprávy byly pouze okresní silniční výbory, ustavované na Moravě na základě zemského zákona č. 38/1877 Sb. ze dne 30.9.1877 v sídlech soudních okresů. Jejich působnost však byla omezena na správu a údržbu okresních komunikací a byla ukončena často citovaným zákonem č. 125/1927 Sb.
Hlavním orgánem samosprávy v rámci politického okresu se stalo okresní zastupitelstvo, které zahájilo svou činnost ke dni 1.12.1928. Okres se však nestal samosprávnou korporací, ale zůstával začleněn do organizace státních politických úřadů I. instance. Samosprávné orgány byly součástí okresního úřadu a jejich společným představitelem byl představený tohoto úřadu - okresní hejtman. Úřední agendu orgánů okresní samosprávy vykonával státní aparát okresního úřadu. Okresní zastupitelstvo mělo 18 - 36 členů, dvě třetiny z nich byly voleny, jednu třetinu jmenoval ministr vnitra z řad odborníků. Funkční období zastupitelstva bylo 6 let. Předsedou okresního zastupitelstva byl okresní hejtman, který je svolával alespoň čtyřikrát do roka a řídil jeho jednání, jež bylo veřejné. Okresní zastupitelstvo volilo ze svých řad okresní výbor, který se scházel na pozvání okresního hejtmana a za jeho předsednictví na neveřejných schůzích. Okresní zastupitelstvo zřizovalo rovněž různé komise pro správu a dozor nad jednotlivými okresními zařízeními, ústavy a podniky a pro obstarávání různých záležitostí okresu. Nejdůležitější a jedinou povinnou komisí byla okresní finanční komise, která zkoumala okresní rozpočty a výroční účty, měla právo kontrolovat okresní hospodářství a podávat odvolání ze všech usnesení okresního zastupitelstva, jež se týkala finančních záležitostí.
Výkonným orgánem okresní samosprávy byl okresní hejtman, jenž prováděl usnesení orgánů okresní samosprávy, zastupoval okres navenek a podepisoval veškeré písemnosti. Měl právo sistace proti usnesením okresních orgánů, o nichž pak rozhodoval zemský president. Okresní hejtman nebyl odpovědný okresnímu zastupitelstvu, nýbrž zemskému presidentu a ministru vnitra. Okresní zastupitelstvo mohlo být rovněž ministrem vnitra kdykoliv rozpuštěno. Působnost okresního zastupitelstva byla hospodářská, pomocná, poradní a iniciativní, ve věcech obecních a v různých oborech veřejné správy. Do jeho kompetence spadaly veškeré záležitosti společného prospěchu okresu a jeho obyvatel, přesahující rámec jednotlivých obcí a nepojaté do působnosti zemských samosprávných orgánů. Okresní zastupitelstvo zřizovalo ústavy, podniky, silnice, chorobince, sirotčince, vychovatelny, zprostředkovatelny práce, pořádalo výstavy a trhy, zavádělo elektrifikaci, zřizovalo okresní spořitelnu, hospodářské, živnostenské pokračovací a jiné speciální školy, muzea a knihovny. Spolupracovalo při provádění usnesení zemského zastupitelstva. Okresní zastupitelstvo mohlo předkládat zemským orgánům a jiným úřadům návrhy a podněty, vyjadřovat se k různým záležitostem okresního úřadu, k otázkám veřejné a obecní správy. Bylo odvolací instancí z rozhodnutí obecních zastupitelstev ve věcech samostatné působnosti obcí.
Výrazné změny v činnosti okresního úřadu nastaly po německé okupaci a vytvoření Protektorátu Čechy a Morava dne 15.3.1939. Okresní úřad zůstal I. instancí autonomní protektorátní správy, vedle ní však byly zřízeny samostatné a jí nadřazené orgány okupační správy. Činnost okresní samosprávy byla silně omezena. Vládním nařízením č. 108/1940 Sb. z 22.2.1940 o některých opatřeních k zjednodušení správy a jinými nařízeními byla řada agend přenesena ze samosprávy na politické úřady. V posledním období války nebyly orgány okresní samosprávy vůbec svolávány. Působnost okresního úřadu byla rozšířena o záležitosti spojené s přídělovým hospodařením. Agenda německých státních příslušníků, pohraničního styku a cestovních pasů mu byla naopak odňata a svěřena nově organizovaným říšskoněmeckým úřadům - oberlandrátům, které vykonávaly dohled nad protektorátními úřady. Okresní úřad v Litovli byl v letech 1939 - 1940 začleněn do obvodu oberlandráta v Prostějově, od 1.7.1940 příslušel pod úřad oberlandráta v Olomouci a od 1.6.1942 byl přiřazen k oberlandrátu v Moravské Ostravě. V rámci reorganizace říšské správy v protektorátu na základě Hitlerova výnosu ze dne 7.5.1942 byla od 1.6.1942 zřízena při okresním úřadě tzv. správa z říšského příkazu /Reichsauftragsverwaltung - RAV/, zvláštní samostatné oddělení, pod které přešly takřka veškeré správní úkoly dosavadních oberlandrátů. Jednalo se zejména o cenovou kontrolu, vydávání pohraničních propustek, likvidaci válečných škod, podpory Němcům a německým matkám, dozor nad obecními funkcionáři, spolkovou agendu, evidenci obyvatelstva aj.
Působnost Okresního úřadu v Litovli byla ukončena dnem osvobození většiny území okresu a to 9.5.1945. Správu okresu převzal na základě ústavního dekretu prezidenta republiky z 4.12.1944 a vládních nařízení č. 4/1945 Sb. a č. 44/1945 Sb. Okresní národní výbor, na který přešla rovněž veškerá agenda zrušeného okresního úřadu.
Okresní národní výbor jako jako výkoný orgán fungoval v rámci okresu Litovel až do roku 1960, kdy byl od 1. července 1960 okres Litovel zrušen a v rámci územně správní reformy státu bylo jím spravované území začleněno do okresu Olomouc. Okresní úřad i okresní národní výbor v Litovli sídlil po celou dobu své působnosti v městském domě na náměstí čp. 179 v sousedství radnice - dnes jde o dům na náměstí Přemysla Otakara č. 777/2.
K upřesnění názvosloví lze dále uvést, že okres Litovel existoval v letech 1850 – 1869, poté v letech 1869 – 1949 byl správný název politický okres Litovel a od roku 1949 do zrušení v roce 1960 opět jen jako okres Litovel.
zdroj :
Okresní archiv v Olomouci
fond Okresní úřad Litovel, číslo listu NAD 1200, značka L 1-2
fond Okresní národní výbor Litovel, číslo listu NAD 1201, značka L 1-3
fond Okresní národní výbor Litovel, číslo listu NAD 1202, značka L 1-4
