rok 1918 - hasiči vzpomínají na padlé bratry

30.11.2015 08:19

 

Nadešel rok - kdy po třech stech letech vláda věcí našich opět se nám vrátila - a český a slovenský národ počal opět volněji dýchat. Rozloučili jsme se s Rakousko-Uherskou monarchií a utvořili vlastní stát Čechů a Slováků. Neobešlo se to však bez obětí na zdraví, majetku a životech jak pro náš nově utvořený stát - tak také pro naši dědinku a náš hasičský Sbor. Jedenáct mladých, zdravých mužů z naší dědiny zaplatilo to svými životy - z nich pět byli hasiči. Jsou to :

Grézl František z čísla 7, který zemřel na tifus v Kielcích - v ruském Polsku 26/10 1914
Smékal Emanuel z čísla 10 padl na ruské frontě na Dněstru 1916 (přispívající člen)
Vaňák Josef - smrtelně raněn na ruské frontě právě ve vánoční svátky, kdy dostal dovolenou a měl jet domů, zemřel 24/1 1917
Seifert Antonín - zemřel v ruském zajetí 1/2 1917
Lexmaul Adolf - doma na dovolené onemocněl na šarlach - převezen do nemocnice na klášter. Hradisko, kde zemřel 26/8 1918
Vaňák Jan - padl na bojišti 6/12 1916

Z jedenácti raněných příslušníků naší dědiny zůstali dva trvale invalidní - byli to Valouch František, který měl prostřelené koleno a Gottvald Vojtěch, kterému koule pronikla hlavou a uchem vedle nosu vyšla ven. Ze zraněných hasičů byl to náš pokladník Frant. Paták, který měl prostřelené prsty u pravé ruky a Grézl Adolf z čís. 7, který byl raněn dvakrát - a sice do pravého nártu nohy a potom do kloubu stehenního. O ostatních padlých a raněných se zde nezmiňuji, poněvadž zmínka o nich je zapsána v obecní kronice.

Za zmínku také stojí, že hlavně ke konci války řádila španělská chřipka, která také navštívila naši dědinu. Spisatel těchto řádků byl jí postižen a loučil se skoro se životěm - horečka dosahovala 42°.

 

V souvislosti se shora uvedeným se stručně zmíním jak jsme u nás prožili ty první chvíle naší samostatnosti. Vzpomínám - bylo to 30 tého října - stál jsem z rána venku u plotu naší zahrádky a díval se k Moravičanům. Z lesa Doubravy stoupá v kotoučích pára od vyjíždějícího vlaku. Přepadl mne zvláštní hřejivý pocit a volám na tatínka - „pojďte se podívat, vidím jet náš první vlak“ - a v očích jsem měl slzy … bylo mi tehdy 27 roků. Třetího listopadu sloužil náš p. farář v měrotínském kostele slavnou mši sv. na zdar a oslavu Československého státu. Poněvadž někteří naši hasiči se už z fronty nevrátili - zúčastnilo se nás 15 hasičů této slavnostní mše sv. Zde zase po dlouhé době jsme si s radostí a se zanícením zazpívali tu naši krásnou - nyní státní hymnu. Kde domov můj. Znělo to docela jinak - jak když p. nadučitel musel v kostele po mši sv. hrát na varhany - půda se otřásá rachotem pum - do boje žene se hrdinů chlum… 

Sedmého listopadu oslavila naše dědina a také náš hasičský Sbor zrození našeho Československého státu. Všechno místní občanstvo sešlo se před domem starosty obce p. Frant. Podivinského, kde p. nadučitel Vl. Juráš z Měrotína v delší obsažné řeči osvětlil význam a dosah této pro náš národ dějiné události. Okna všech domů - jelikož oslava se pořádala večer - byla osvětlena svícemi, a po řeči p. nadučitele, odebral se lampionový průvod za doprovodu kapely p. Víta Haderky do místního hostince, kde pořádána taneční zábava. Průvod doprovázely salvy z inprovisovaného děla, které odpaloval p. Jan Procházka. Když po dlouhé době hudba zahrála naši národní a nyní i státní hymnu - Kde domov můj - zaníceně ji zpíval jak školák tak i stařec. A se slzami v očích zpívali i ti, kteří věděli, že se se svými milými v osvobozené vlasti více nesejdou.

Na oslavu této pro národ veliké události pořádána 17. listopadu mohutná manifestace v Litovli, které také od nás se zúčastnilo 8 hasičů. Obecenstvo a spolky seřadily se před akciovým pivovarem načež průvod za doprovodu hudby odebral se na náměstí kde z improvisované tribuny promluvili řečníci o těchto velkých událostech.

 

jednatelské zprávy za tento rok zaznamenávám, že 18tého března doprovodilo 14 hasičů k věčnému odpočinku rolnici Marii Havlíčkovou. 25tého dubna doprovázelo na poslední cestě stařenku Františku Juřičkovou z čís. 12 - 11 hasičů. Měla prý 93 roků. A prvního června rozloučilo se 7 hasičů na Měrotínském hřbitově s Julií Komárkovou, domkařkou z čís. 23. Také 26tého října 7 hasičů doprovázelo na poslední cestě Kateřinu Vágnerovou výměnici z čís. 22.

24tého prosince večer shořela střecha nad obchodem br. Jos. Vitoula v Měrotíně. Naši hasiči však o tomto věděli až ráno o svátku Bož. Narození. 

Po finanční stránce byl tento rok pro nás dosti příznivý. Uvádím jen větší částky, které přišly našemu Sboru do pokladny. Tak od Hasičské Jednoty obdrželi jsme podporu v částce 200 K, divadelní ochotníci odvedli ze svých vystoupení 350 Korun, děvčata ze zábavy 50 K, od půjčení jeviště do Slavětína 80 K a pohřebné od pozůstalých 90 Korun. To nám umožnilo, že na dluh do Rol. Záložny jsme splatili 650 K a částka na úrok, který jsme zaplatili se nám snížila na 124 K 70h. Ku konci tohoto roku čítal náš Sbor 21 činných a  18 přispívajících členů.