rok 1937 - celostátní sjezd československého hasičstva v Bratislavě

05.06.2017 20:44

 

Jest to jeden z mála roků ve kterém možno zaznamenat tolik významných a i smutných událostí.

Řádná valná hromada byla konána 31.ledna za poměrně slabé účasti. Zúčastnilo se jí 14 členů činých a jeden přispívající. Předseda br. Laď. Havlíček po uvítání přítomných vyzval tyto aby povstáním uctili památku zemřelých členů Sboru br. činého člena Frant. Komárka z čís. 23 a přispívajícího člena Ignáce Krčka z čís. 19. Zápisem schůze pověřen br. Alois Grézl. Jednatel br. Boh. Svozil předčítá zápis z minulé valné schůze a též zprávu jednatelskou. Obě zprávy vzaty na vědomí a bez debaty schváleny. V pokladní zprávě uvádí br. Arn. Gottvald, že celkový roční příjem činil 1599.15 Kčs – vydání 1473.70 Kčs, takže jeví se hotovost v pokladně 125.45 K. Na vkladní knížce zůstává 24.02 Kčs – dluh naproti tomu 700 Kčs. Zpráva revisorů účtů vzata na vědomí a pokladní zpráva jednohlasně schválena. Odměna zbrojíře zůstává na dosavadní výši – po každém cvičení obdrží však příplatek 10 Kčs za očištění stroje a hadic a zbrojíř se zavazuje zvát oběžníkem na členské schůze bez úplaty.

 

Běžné a významné události tohoto roku:

6tého března vzpomínali jsme u zapálené vatry na poli pod Řmotovýma posledních 87 narozenin našeho tatíčka Masaryka. Kratším proslovem na něj vzpoměl předseda br. Laď. Havlíček.

Dne 4tého dubna zúčastnili se župní valné hromady v Litovli jako delegáti bři. Svozil Bohumil a Havlíček Ladislav. Mimo jiného bylo zde jednání o zemských příspěvcích hasičským sborům o invalidních podporách a o změně samaritního správce, jímž se stal br. Jos. Novotný z Mladče – jemuž třeba zasílat zprávy o samaritní činnosti ve Sborech.

Dne 26 června pořádán byl krajský sjezd hasičstva v Šumperku jehož jako delegáti zúčastnili se bři: Jos. Kratochvíl a Laď. Komárek.

 

Ve dnech 4-6tého července uskutečnil se celostátní sjezd československého hasičstva v Bratislavě. Náš Sbor tam vyslal jako delegáty br. Boh. Svozila a Ant. Řmota. Za krásného letního počasí jsme jeli v otevřených nákladních vozech, kde zřízeny byly lavičky na sezení a seděli jsme též na podlaze mezi dveřmi otevřeného vagonu. S velkým zájmem pozorovali jsme krajinu jíž jsme projížděli. Tak zaujal nás sesýpající se písek podél trati v borovém lese u Moravského Písku – vrtné věže u Hodonína, cikánské vesnice a židovský hřbitov na návrší u Bratislavy kde jsme v podvečer 4tého července dojížděli. Nepamatuji se už na budovu v níž jsme noclehovali. Naši starší a i někteří mladší spolubratři chtěli užít večerní Bratislavy – takže první noc mnoho nespali. Já když jsem se ráno probudil, byl jsem přímo ohromen tělem spáče, který vedle mne ležel. Byl to župní náčelník br. Jan Sova ze Mladče. Ležel bez košile a jeho tělesná schránka vypadala opravdu úctyhodně.

A to dopoledne 5tého července :
Jednotlivé hasičské župy stály shromážděné v blízkosti hotelu Carlton – kde na druhé straně z balkonu národního divadla hlásí již po čtvrté rozhlas, že nás přijde pozdravit ministerský předseda Dr. Milan Hodža. Když se konečně objevil – vítá nás napřed slovensky, potom německy, pak maďarsky – pak se nějak zarazil a říká, ach ty můj Bože – vždyť jsou tady Češi … a mluví česky. Nemohu za to – ale mám dojem, že tehdy ministerský předseda byl větší pán. A dojem ze cvičení byl úchvatný. Ten břeský ostrý hlas hasičských trubek, ta jízda ručních, motorových, parních a automobilových stříkaček a ty spousty vod, které tyto chrlily na výškové budovy u nichž na vysokých strojních žebřích stáli hasiči se žárnicí v ruce. A pak ten pochod hasičstva bratislavskými ulicemi. Jako kdyby to bylo dnes, slyším to radostné volání bratislavanů, „ať žije litovelské pivo“ – když uviděli pochodovat oddíl hasičstva s praporem na němž zdaleka bylo vidět litovelskou XXIII. Již tehdy tam dodával náš litovelský pivovar pivo a bratislavanům moc chutnalo. Poprvé v životě jsem viděl Dunaj – a tak jsem si řekl – také nám patří kus Dunaje. Jeli jsme po něm parníkem napříč do Petržalky a též proti proudu na Děvín, kde se naše Morava vlévá do Dunaje. Nemohli jsme se vynadívat na místa kde ta naše Moravy hlubokým údolím porostlým bukovými lesy valí svoje spousty vod do Dunaje. Píšťala parníku v přístavišti nás však brzy upozornila že musíme tuto nádhernou podívanou ukončit – aby nám parník neujel. A to příjemné posezení u skleničky dobrého a laciného vína pod věchýtkem .. Sedíme v restauraci u stolu s kamarádem. Přijde vrchní a říká. Pils ? Kroutíme oba hlavami, že ne. Když dlouho nic nedostáváme – tak se teprve od sousedů dovídáme, že se nás sklepník ptal chcemeli Pils – čímž myslel chcemeli Pilsner Bier a my že jsme kroutili hlavama, že jsme nepili. Tehdy Bratislava byla víc německá a maďarská nežli slovenská. Těch pěkných a příjemných dojmů dalo by se moc a moc napsat a my vděčíme a děkujeme našemu hasičskému Sboru, že nám tímto zájezdem umožnil poznat naši Bratislavu. Cestou zpátky stavěli jsme se s kamarádem na výstavě mor. Slovácka v Uher. Hradišti, odkud jsme na památku přivezli také něco „našim maminkám“.

Při své letmé vzpomínce na Bratislavu chtěl bych se ještě zmínit že zde snad poprvé v životě jsme viděl krojované kominíky jejichž řady také pochodovaly v našem průvodu. Jací to byli krásní chlapci v těch svých tmavých uniformách, bílých košilích a bílých čepičkách na hlavě. Dnes kdy tyto řádky píši, viděl jsem Bratislavu už několikrát, také dvakrát na zájezdu našeho družstva na Slovensko a po 25ti letech na promoci svého syna, který tam na elektrotechnické fakultě studoval. Dnes Bratislava – hlavní město svobodného Slovenska – město na Dunaji roste do velikosti a krásy.

 

Ten den co jsme byli v Bratislavě, zúčastnili se naši hasiči počtem 14 členů okrskového cvičení ve Slavětíně.

Dne 1. srpna zúčastilo se 7 našich členů slavnosti při předávání nové stříkačky v Sobáčově.

Těsně po žních uvítali jsme v našem okolí hlavu našeho státu druhého presidenta Č.S. Republiky Dr. Edvarda Beneše. V důsledku pořádání vojenských manévrů na českomoravském pomezí, projížděl jako vrchní velitel Č.S. brané moci státní silnicí od Olomouce směrem k Lošticím. Všechny krojované spolky a velká část občanstva zúčastnila se tohoto uvítání. Náš hasičský Sbor zaujal první den místo na státní silnici v prostoru od okresního drtiče k soše P. Marii. Jelikož dostalo se nám informací od četníků, kteří zde byli rozestavěni, ve kterém autu pan president pojede, sledovali jsme napjatě každé přijíždějící auto a osoby v něm sedící jen abychom všichni p. presidenta viděli. Když však silueta p. presidenta rychlým tempem kolem nás projela – přeli jsme se jeden s druhým na které straně p. president seděl. Druhý den měli jsme více štěstí. Průvod p. presidenta měl jeti silnicí přes Měrotín a nám hasičům vykázáno místo od Měrotína k „Pindě“. Po dlouhém a napjatém čekání zaslechli jsme jásavé volání školních dětí shromážděných s ostatním občanstvem a krojovanými spolky u měrotínského kříže což znamenalo, že průvod p. presidenta se blíží. Tentokrát auta jela pomaleji a všichni jsme p. presidenta opravdu viděli.

 

21září sešlo se obecní zastupitelstvo a značná část občanstva v době, kdy pražskými ulicemi ubíral se pohřební průvod s mrtvým prvním presidentem Československé republiky tatíčkem T.G. Masarykem. Starosta obce p. Bohumil Svozil nastínil stručně v této smuteční schůzi životní dílo Velikého Mrtvého a jeho nehynoucí zásluhy o náš mladý stát a celý národ. Byl vlahý první podzimní den. Úvaly se táhla hustá mlha – a když sluníčko se z ní vyhouplo, zazníval odevšad z kostelů a vesnických kapliček tklivý hlas umíráčku … už ho není – už ho není. U nás vyzvonila „Tatíčkovi“ – Filomena Krčková z čísla 38.

Také v naší hasičské rodině měla smrť tohoto roku bohatou žeň – tak 17tého února zemřel náš činý člen František Šulák, stavbyvedoucí silnic na odpočinku z čísl 27. Zemřel ve věu 63 let. Postavou to byl náš nejmenší hasič. 22tého dubna zemřela přispívající členka Ludmila Čiklová z čís. 17. zemřela na T.B.C. ve věku 46 roků. 30tého srpna postihla smrť Filomenu Lexmaulovou – výměnici z čísla 2. Zemřela ve věku 81ti roků. A poslední, který od nás navždy odešel byl přispívající člen František Smékal, bývalý vrchní vážný cukrovaru v Litovli a výměník na čísle 12. Zemřel 30tého září ve věku 82 let.

Do Sboru přistoupil jako činný člen 21/8 František Hapl z čís. 21 narozen 19tého září 1905. Vystoupil Ant. Gottvald z čísla 43. Dne osmého listopadu ustavil se samaritní odbor žen jehož členkami se staly : Šmoldasová Anna nar. 1901 – Valouchová Mar. nar. 1901 – Smékalová Ludmila nar. 1913 a Čiklová Lud. nar. 1917. Činnost vzdělavatelskou převzal za odstouplého br. Vlaď. Juráše br. Ant. Řmot.

 

Do větších příjmových položek nutno zařadit v tomto roce : Příspěvek obce Sboru 400 Kčs – dar  z pohřbu br. Smékala Frant. star. 200 Kčs a příspěvek z Mor. hasičského fondu 1650 Kčs. Do vydání z pokladny i když je to naše aktiva zařazuji : Úložka u Rol. Záložny 1000 Kčs a příspěvek Sboru dvou členům na sjezd Č.S.hasičstva do Bratislavy v obnose 300 Kčs. Koncem roku čítal Sbor 22 členů činných – 24 přispívajících a jednoho čestného člena. Oddíl samaritní čítal 4 ženy a 2 muže.