Společenský život
... níže uvedený článek je součástí Kroniky Sboru dobrovolných hasičů Hradečná :
V červenci 1947 se 17 našich bratří zúčastnilo župního sjezdu v Myslechovicích. Dopravu zajistil tehdejší velitel sboru br. Miroslav Havlíček z čp. 16. Jelo se na vlečce tažené traktorem Farmall. Výprava se vrátila do obce ve veselé náladě, ověšena mnoha výhrami s kola štěstí.
Samotný sbor pořádal v listopadu (16.11.) 1947 hodovou zábavu opět na sále pí. Rosenbergové. Na akci bylo vybráno na hotovosti 3.010,- Kčs, hudebníkům bylo uhrazeno 2.495,- Kč, pí. Rosenbergové bylo na výlohách uhrazeno 150,- Kčs a sboru tak zůstal čistý zisk 365,- Kčs. Následujícího roku v listopadu (14.11.) 1948 rovněž pořádána hodová zábava, na vstupném bylo vybráno 3.038,- Kčs, z toho bylo uhrazeno 2.268,- Kčs hudebníkům a dále 134,- Kčs od pronájmu sálu a za pivo hudebníkům. Uvádím zde tyto částky záměrně, aby byl vidět kontrast s dnešní dobou, kde by se takový výdělek za obdobnou akci konanou v dnešní době zdál býti směšný. Stav co se týče výše částek byl neměnný defacto až do další měnové reformy konané v roce 1953. Stav co se týče čistého zisku, se v nadcházejících letech ještě více zhoršil. V červenci 1948 v obci pořádala krom hasičů zábavu i místní omladina, která výtěžek ve výši 1.000,- Kčs věnovala do hasičské pokladny.
V červenci (12.7.) 1948 se naše devítičlenné družstvo - „pověstná devítka“, zúčastnila hasičského výletu a okrskové soutěže v Ješově. Na úvod proběhla u místního rybníka soutěž všech sborů okrsku. Jednotlivá družstva byla rozestavena se svými stroji kolem rybníka a na společný povel zahájila svoji činnost. Úkolem bylo dosáhnout nejrychleji vodu za použití 2 savic a jedné hadice „B“. Naše družstvo bylo dobře připraveno a stanovený úkol splnilo v nejlepším čase. Vystoupení mělo veselý závěr. Družstvo hasičů z Mladče cvičící po boku našich, chtěli po zjištění, že nevyhrají, hradečské hasiče z pomsty pěkně pokropit vodou. Když však hadici rychle otočili směrem k našim, tato se zlomila a praskla, takže pořádnou sprchu dostali oni sami. Aby byl trest pro ně dokonalý, smáčeli je i naši hasiči, takže vypadali jak hastrmani. V průběhu výletu si několikrát připili a byli zase kamarády.
V červenci 1949 se zástupci našeho sboru zúčastnili župního sjezdu ve Vilémově.
V témže roce hasiči rovněž pořádali hodovou zábavu v listopadu (16.11) 1949, kde vybrali na vstupném částku 2.846,- Kčs, avšak na výlohách uhradili 3.173,- Kč, tedy o 327,- Kčs více než vydělali. Trochu lépe tomu bylo na hodové zábavě v listopadu (12.11.) 1950 na sále restaurace u p. Prosického, kde se náklady na pořádání zábavy shodovaly s výši zisku, tedy hasiči neprodělali ani nevydělali.
Až do této doby bylo běžné v Hradečné konat tradiční májové slavnosti, tedy stavění a kácení máje, které naši hasiči pravidelně každoročně v květnu pořádali. Právě v roce 1949 tomu však bylo naposledy a máj se tehdy stavěl a kácel naproti čp. 37 u Rosenbergů u místního rybníku. Tehdy též bylo zvykem při těchto slavnostech hrát divadlo, do které se zapojila snad celá vesnice. Bohužel i ochotnické divadlo s ukončením májových slavností tohoto roku u nás skončilo. Poslední divadlo „Klenot královny“ nacvičil pan řídící Dvořák z Měrotína a Zdenka Jurášová, manželka pana řídícího Vladimíra Juráše. Tradice májových slavností a divadla byla obnovena až po dlouhých padesáti letech, ale o tom až později.
Divadelní představení se v Hradečné poté konalo ještě jednou a to v padesátých letech v hostinci u Rosenbergů. Už se však nejednalo o ochotnické divadlo místních hasičů a občanů, nýbrž k nám zavítali umělci ze šumperského divadla. Představení, které souviselo s protidobovými náladami a zřizováním zemědělských družstev, nebo-li kolchozů na vesnicích, se jmenovalo „Kozí mléko“ s nezapomenutelným rýmem : „Koza dělá mé, mé, mé, do kolchozu né, né né. Dejte mě trochu mlíčka, bude ze mě údernička“.
Dne 20.5.1950 se náš sbor rozloučil s Vladimírem Jurášem, řídícím učitelem v Měrotíně ve výslužbě, který zemřel ve věku 78 let. Naši hasiči mu na jeho poslední cestu zakoupili věnec v hodnotě tehdejších 780,- Kčs. Věnujme mu pár slov, neboť spoustu svého času věnoval tomu, aby v Hradečné pozdvihl kulturní dění, což se mu skutečně podařilo a za což byl v naší obci a mezi hasiči ve velké oblibě. Ve snaze zabezpečit sbor po stránce finanční, ustavil se u nás kroužek divadelních ochotníků, kteří společně se studenstkým kroužkem pod vedením pana nadučitele Juráše pořádali divadelní představení a příležitostné zpěvní a sólové výstupy. Panu Jurášovi jako vzornému učiteli, který po školním vyučování vychoval ještě celou řadu mladých houslistů, nezbývalo mnoho času na práci mimoškolní. Jako režisér divadelních ochotníků docházel k nám z Měrotína večer někdy i za nejhorší nepohody a kolikrát pozdě večer sháněl dům od domu herce - jen aby to levněji vyšlo. Častokrát láteříval na neochotné ochotníky, ale nakonec se divadlo vždy vydařilo a pak se se všemi poveselil. Z jeho působení u nás měla hasičská pokladna největší příjem. Vždyť těch divadel, zpěvů a sólových výstupů bylo opravdu a místa na jeho vystoupeních byla vždy zaplněna. Za své zásluhy pro náš sbor a vesnici, byl v roce 1928 na výroční valné hromadě našeho sboru jednohlasnou volbou ustanoven čestným členem našeho sboru.
zdroj :
Kronika Sboru dobrovolných hasičů Hradečná
... níže uvedený článek je součástí Kroniky Sboru dobrovolných hasičů Hradečná :
... níže uvedený článek je součástí Kroniky Sboru dobrovolných hasičů Hradečná :
