z pamětní knihy - život po válce a ve 20.tých letech

01.10.2016 14:00

 

Tento článek je součástí uceleného tématu Pamětní kniha obce Hradečná

 

 

Následky války v prvém poválečném roce 1919 dosti těžce doléhaly na většinu občanů. Života potřebných látek a všech materiálií se jevil se naprostý nedostatek. Byly proto zřizovány hospodářské rady, které měly kontrolovat ceny životních potřeb a starat se o stejnoměrné zásobování obyvatelstva všemi potřebami denního života. Tato obecní hospodářská rada stanovila kolik a který rolník má odvést dobytka a obilí určeného pro zásobení obyvatelstva v městech a průmyslových střediscích. U nás byla tato obecní hospodářská rada pětičlenná a skládala se následně - Řmot Antonín ml. jako předseda, starosta František Podivinský, František Šulák, Josef Pinkava a Marie Příkopová jako členové. Poslednější vystřídal za nějaký čas rolník Bohumil Svozil, který po vzdání se prvního předsedy zaujal jeho místo. Hospodářské rady nebyly zřízením právě populárním, poněvadž jejich zásobovací činnost se většinou zakládala na lístkovém systému a proto její funkcionáři, obzvláště předseda se ocitli v postavení dosti svízelném, jelikož všechny uspokojit nebylo možno. Žaloby na domnělé nesprávnosti při rozdělování úředně stanovených dávek pro jednotlivé spotřebitele docházely na okresní úřad a tak se stalo, že polovice lidí z dědiny jak ze strany konsumentů tak i producentů, bylo předvoláno do Litovle před lichevní soud. Zde se však ukázalo, že pokud zásobování se týče, stará se obec o své lid i velice svědomitě.

V roce 1919 byla důstojným způsobem uctěna památka kostnického mučedníka Mistra Jana Husa. I v předválečných letech bylo pamatováno tohoto dne zapálením hranice a však hlavně mládeží, tohoto roku sešla se před zapálenou hranicí na poli p. Antonína Řmota nad pazdernou skoro celá obec a zde přítomný mladý rolník Vratislav Podivinský proslovil pěknou přednášku o významu tohoto národního hrdiny.

Osvobozovacích bojů na Slovensku se v roce 1919 zúčastnili z naší obce vojíni Vratislav Krček, Štěpán Kadlec a Josef Valouch.

V roce 1919 bylo počasí pro vývin rostlinstva velice příznivé. Z jara až do května skoro stále pršelo a pak nastalo počasí poměrně suché a krásný dlouhý podzim.

V roce 1920 byla v naší obci založena odbočka „Sokola“.

 

Dne 2. května 1920 přijel domů ruský legionář František Gottvald z dom. čís. 41. Starosta p. Podivinský jemu poslal naproti kočár a chasa, jež měla právě muziku, mu všechna přišla naproti pod dědinu kde byl starostou krátce přivítán.

V srpnu téhož roku jsme uvítali shromážděním též ruského legionáře Jar. Smékala, který přijel domů v hodnosti nadporučíka.

 

Než i smutná událost je v tomto roce zaznamenána. Byla jí vražda a následná sebevražda, dvou mladých lidí Žofie Krajcové a Adolfa Grézla, kteří se v květu mládí rozloučili se životem. Motivem byla jak obyčejně v podobných případech bývá, nešťastná láska. Z prvu panovala mezi oběma zamilovanými dobrá shoda, pak však dívka ve své lásce ochladla. Zamilovaný mladík těžce nesl tuto změnu v chování dívčině a vyhrožoval ji zastřelením. Tuto hrozbu však málokdo bral vážně a to ani tehdy, když se vědělo, že zmíněný nosí revolver a učí se střílet. Byla právě muzika a zde nešťastný mládenec viděl, že to už není „jeho“ děvče. Když nepomáhaly domluvy, rozhodl se, že udělá všemu konec. Vyčkal na příhodnou dobu, vyhledal ji v Rolnické mlékárně, kde byla zaměstnaná a zde ji několika ranami z revolveru usmrtil. Po tomto činu utíkal domů a zde na půdě se třemi ranami sám zastřelil. Jistě netušila zavražděná, když ráno vyprávěla dvěma spoluzaměstnaným dívkám svůj sen o rudých růžích, že jí za malou chvíli vykvetou na tvářích růže krvavé. Pohřeb měli oba společný a byl hodně smutný, bylo to 27. května 1920.

 

V roce 1921 se vzdal dosavadní starosta František Podivinský následkem přepracování svého úřadu a agendu obecní až do ledna 1922 vedl jeho náměstek Jan Smékal.

Začátkem ledna roku 1922 byl zvolen starostou Antonín Řmot a to na dobu do příštích řádných voleb v roce 1923.

V květnu roku 1923 přišel do obce nový kovář a to Josef Kratochvíl, rodák z Moravičan.

 

Počátkem roku 1924 v důsledku záborového zákona se obec pokusila o získání vápencových skal v „brodkách“, těsně souvisících s hradečským katastrem. Ačkoliv intervenovala na patřičných místech v té věci, nebyl její oprávněný nárok uznán a „brodka“s horou, kudy chodili hradečtí do kostela, přešly koupí v majetek továrníka J. Vitoula, který zde počal ihned lámat výborný kámen pro svou vápenku.

 

V červnu v roce 1924 byl postaven pomník našim podlým občanům ve světové válce.

Dluh obce činil koncem roku 1924 včetně válečných půjček 84.000 Kč.

V roce 1925 se v naší obci konal hasičský župní sjezd.

Rok 1926 počal z jara nádhernou pohodou takže byla oprávněná naděje na krásnou úrodu. Jaro bylo vlhké a teplé takže i v horních pískovitých půdách dala se očekávat krásná sklizeň. Než naděje nás zklamala. Právě když započaly žně přišly deště, takže pokosené obilí muselo se ustavičně obracet a většinou porostlo.

Ku konci roku 1926 prodala obec československou státní půjčku v obnosu 22.500 Kč prostřednictvím Rolnické záložny v Litovli za 18.562,50 Kč, tedy se ztrátou 3.937,50 Kč.

 

Rok 1927 byl abnormálně suchý. Silnější srážky se dostavily 6. července a potom až 23. září. Od počátku června až do počátku podzimu nedostavil se ani jeden déle trvající déšť. Krmiva, obzvláště sena a slámy bylo málo a špatné jakosti, takže nedostatek výživných látek přivodil místy práchnivku kostí u hovězího dobytka, která však hlavně v roce 1928 citelněji poškodila některé chovatele dobytka.

Poněvadž naše obec pokud finančního hospodářství se týče, jest nesoběstačná a odkázaná na zemský vyrovnávací fond a v důsledku vrácení rozpočtu obecního zemským zastupitelstvem, usneslo se v roce 1928 obecní zastupitelstvo na zavedení nových obecních dávek a poplatků : dávka ze psů - větší pes 5 Kč, menší pes 2 Kč, poplatek ze hry v karty 1 Kč za osobu, poplatek za zvěro-policejní prohlídku dobytka a sice - kůň 5 Kč, kráva 3 Kč, tele + vepř + koza 1 Kč, kůzle a jehně 50 hal, dále poplatek za propůjčení domovského práva 50 Kč, dávka z 1l piva 10 hal., z lihových nápojů a z jednoho čtverečního metru obecního pozemku použitého na složení různého materiálu 5 hal. za den.

 

Ke konci léta 1928 jmenoval sbor dobrovolných hasičů p. Vl. Juráše nadučitele v Měrotíně, svým čestným členem a odevzdal mu při té příležitosti diplom čestného členství. Náš hasičský sbor hned od svého založení měl v p. nadučiteli největšího svého příznivce. Ve snaze zabezpečit sbor po stránce finanční, vytvořil u nás kroužek divadelních ochotníků, kteří v rámci hasičského sboru zakoupili divadelní jeviště a ve spojení s kroužkem studentským pořádali čas od času divadelní představení a příležitostné zpěvní a sólové výstupy, to vše pod jeho vedením. Jen takto bylo možno, že se náš hasičský sbor dost brzy vymanil z finanční tísně a dovolit si mohl uskutečnit mnohé co bylo spojeno s velkým peněžním nákladem, jako například zbudování pomníku padlým.

Jmenovaný studentský kroužek sdružoval pokud pořádání divadelních představení se týče studenty z Měrotína, Hradečné a Slavětína. Dost často přispěli pomocí, hlavně hudbou studenti p. nadučitele z Luké, též z Mladče a Měníka. Střed kroužku studentů tvořila celá rodina p. nadučitele jako jedno lité hudební těleso, nevyjímaje ani pí. nadučitelkou, která nám mnohokrát zhotovila celou divadelní garderobu a při každém divadle hrála úlohu nejlepšího nápovědy i pokud zpěvu se týče. „Tonoucí“ z jeviště maně zahleděl se v tu stranu, kde stál náš „duch svatý“ a to pí. nadučitelová. P. Vl. Jurášovi, jako vzornému učiteli, který po vyučování školním odchoval ještě celou řadu mladých houslistů nezbývalo mnoho času na práci mimoškolní. Jako režisér divadelních ochotníků k nám docházel z Měrotína večer, někdy i za nehorší nepohody. A kolikrát pozdě večer sháněl dům od domu herce jen aby se „to“ dalo dohromady. Sám pak ještě doma skládal a komponoval jen aby to levněji vyšlo. Častokrát láteříval na neochotné ochotníky než nakonec měl přece nad zdarem radost. Obzvláště, když po divadle zahrála jeho kapela hezky skočnou od podlahy a syn pana nadučitele Jaroslav svým lahodným silným hlasem za doprovodu ostatních hudebníků hochů k tomu pěkně zazpívali, nezdržel se a pustil se též s mladými v rej. Zmínka o p. nadučiteli Vl. Jurášovi je v naší kronice, neboť autor cítil k němu vděčnost a pohlížel na něj jako na občana naší obce, který se možná cítil u nás více doma nežli v Měrotíně.

V roce 1928 byly u pomníku podlých vysázeny okrasné agáty. V dubnu usneslo se obecní zastupitelstvo, přistoupit ke svazu obcí, který se tvořil za účelem převzetí a obhospodařování lesního lichtenštejnského panství Nové Zámky - Úsov. Do letopisecké komise, která se však dosud ještě nikdy po hromadě nesešla, byli zvoleni pánové Řmot Antonín ml., Svozil Bohumil a Gottvald František z dom. čís.41.

Dluh obce v roce 1928 činil u Lidové banky v Litovli obnos 57.000 Kč. Počasí celý rok suché teprve pozdě na podzim dostavily se deště.

 

Rok 1929 započal zimou jaká u nás tehdy neměla pamětníka. Mrazy dosáhly i 36 a více stupňů pod nulou. Ořechové stromy pomrzly všechny a taktéž velká část třešňových a kadlátkových stromů. I počátek jara byl studený takže se setím se započalo až v dubnu. Další část roku byla vzrůstu rostlinstva dosti příznivá i když převládalo více sucho.

Odměna starostovi byla zvýšena ze 300 Kč na 500 Kč a náměstkovi starosty a radním ze 25 Kč na 50 Kč. Službu ponocného zastával v tomto roce za plat 1.400 Kč Antonín Horák.

Podzim v tomto roce byl neobyčejně dlouhý. Týden před vánočními svátky se ještě oralo a teprve na štědrý den padal hustěji sníh.

 

 

zdroj : 

Okresní archiv Olomouc, fond Archiv obce Hradečná I., Pamětní kniha obce, inv. č. 38, dat 1925-1939
přepis Pamětní knihy pořízený v roce 2008 Vratislavem Podivinským