za zpravodaje - "Země tmou se přioděla"

11.10.2017 05:47

 

vydáno v Bělolhotském zpravodaji v roce 1975 č. 2

 

Pro nás je to povinnost,  informovat veřejnost.
Co budete vědět teď, nestalo se už sto let.
Zprávu tuto vrána kráká, jak střelili divočáka.

By dojily krávy více, seje se i kukuřice.
I když není zrovna máj, pro prasata je to ráj.
V noci chroupe chutný klas, ve dne leží jak ten bas.

Spí, jak ho do vody hodí, myslivci už kolem chodí.
Polykají jenom slinu, těší se už na hostinu.
Zlé jazyky o nich tvrdí, že prst jim už notně svrbí.

Každý večer flintu berou, k Hoře svoje kroky vedou.
Hledí do tmy, oči valí, do kabátů údy balí.
Praseti je v poli hej, kašle i na intim sprej.

Když už týden šoulají, Hubertovi volají.
Ten jim dobře poradí, honem posed dělají.
Na něm dříme starý, mladý, prase se k nim staví zády.

Ubývá už kukuřice,v dálce mizí jitrnice.
Z Měrotína vítr věje, v poli se jim prase směje.
Netuší však ten náš kanec, že mu bude zvonit zvonec.

Přišla chvíle odplaty, na tu prase doplatí.
Od Hradečné auto jede, kancobijce rychle veze.
Jak spatřili v poli chlup, s kanónem jsou co by dup.

Na prase si políčili, pěkně pole obklíčili.
Rány hřměly, duněl hrom, jak když padá statný strom.
Dým se z pole zvolna ztrácí, divočák se na zem kácí.

Oddechli si naši lovci, snad má kanec broků dosti.
Dobráci jsou od kosti, dají ránu z milosti.
Gratulace, snímky honem, každému jde hlava kolem.

Splnily se naděje, mají radost z trofeje.
Hned mu hlavu ufikli, na kolík ji napíchli.
Vycpat si ji nechají, k Savínu už spěchají.

Potom ti dva ostří muži,  z divočáka stáhli kůži.
A že je až z Hradečné, má tři metry čtverečné.
Na ní budou ležet jen, myslivecký snít svůj sen.

Ostatní se usmívají, trochu zlosti přeci mají.
Z čela jim však chmury mizí, plody práce také sklízí.
Kuchařku hned každý louská, z hrnce tahá tučná sousta.

 

 

zdroj : 

Bělolhotský zpravodaj, 1974-1988, 1992-1999, vydalo tehdejší MNV a OÚ Bílá Lhota

 

Země tmou se přioděla, Josef Brouček

vydáno v Bělolhotském zpravodaji v roce 1980 č. 1

 

Letos, kdy oslavujeme 35. výročí osvobození naší vlasti Sovětskou armádou, vzpomeňme nejtragičtější události v dějinách obce.

Psal se rok 1938. V pondělí dne 10. října 1938 o 14. hodině vtáhlo do Bílé Lhoty a sousedního Měníka německé vojsko, aby tyto obce připojilo k Německu. Osamělá lípa stojící na katastru Bílé Lhoty u silnice k Pateřínu nám připomíná říšské hranice. Tento stav okupace, který trval 12 dnů popisuje redaktor tehdejších novin dne 6.11.1938 pod nadpisem : „Země tmou se přioděla“.

Nad severní Moravou válejí se husté mlhy. Bílá Lhota je zahalena v šedý plášť. Leží tu jak ztracená vatra. Uprostřed vesnice, kde kdysi stávala tvrz, leží v mlze stopen zámek. V průjezdě po levé straně jsou ve zdi zasazeny dvě desky. V zašlém kameni jsou vytesána jména a znaky. Ztěží se čtou jména. Jan Záviš Bítovský ze Slavíkovic a Kuňka z Kravař. Letopočet 1505. V přítmí se rozeznávají znaky dvou starých vladyckých rodů moravských. Tři koňská pušťadla spojená v kruhu a zavinulá střela řečená „odřivous“. Tady sídlila jediná německá rodina, v ryze české obci.

Vesnici zahalila chmúra, jako když vypukne mor. Po celých 12 dnů okupace lidé chodili jako bludné duše. Nesměli sem chodit z okolních vesnic lidé do kostela a domácí byli odříznuti. Mléko kysalo ve sklepích. Na Nové Zámky, kde byl štáb okupační armády vypravila se deputace z obce, aby tam podala protest proti okupaci. Jeho podstatná část zní : Delimitační komisi Praha - Berlín !

Aniž by zástupci komise pro určení hranic zjistili zeměpisnou a etnografickou polohu zdejší krajiny, obsadila německá vojska dne 10. října 1938 bez jakéhokoliv předchozího vyrozumění obec Bílou Lhotu a Měník. Obec Červená Lhota, Hrabí, Pateřín a Řimice zůstávají ze záboru vypuštěny. Všech těchto šest obcí pro jejich blízkost a malou rozlohu tvoří jeden celek hospodářský, spojený kostelem, školou, obchody, poštovním úřadem aj. s Bílou Lhotou jako střediskem. Roztržení tohoto celku mělo katastrofální následky a hospodářsky zkáza obyvatelstva byla by neodvratná, neboť by byly od sebe odtrženy říšskými hranicemi a celními hranicemi.

Ale obec není ztracena. Německé vojsko z ní odtáhlo. Lidé zase spokojeně chodí za svou prací. A není lehké dobývati chléb svůj ze země, jejíž prst je jílovitá a štěrkovitá. Ale lepší doma suché brambory, než v cizině hrnce masa. Rozhodně chutnají lépe, než pokrm z jednoho hrnce „eintopf“, který ochutnali občané, když ho jim nabídl místní velitel. Jen jednou si přišli chudí pro podivnou kaši z brambor, zelí, krup a vyvařených kostí, kterou nadělovali z německých guláš - kanonů.

 

Vzpomeňte s námi.
Na krutost okupace doplatili tito naši občanů :

Linet František, nar. 1918 - zastřelen v Javoříčku 5.5.1945
Lacina František - popraven v koncentračním táboře
Tilcer Bohumil, nar. 1888 - popraven ve Vratislavi 2.11.1944
Funěk Josef, nar. 1898 - popraven ve Vratislavi 3.10.1944
Kohoutek Vladimír - popraven v Osvětimi 15.7.1942
Voráčová Marie - umučena v Osvětimi
Valouch František, nar. 1895 - padl na barikádách v Praze 8.5.1945
Kroupa Oldřich, nar. 1919 - zabit při náletu Berlín 14.2.1945
Funěk František, nar. 1900 - umučen v Bernau 27.3.1945
Bártová Marie, nar. 1906 - umučena v Ravensbrücku 1945
Sedláček Stanislav, nar. 1922 - popraven v Bouzově 6.5.1945

 

 

zdroj : 

Bělolhotský zpravodaj, 1974-1988, 1992-1999, vydalo tehdejší MNV a OÚ Bílá Lhota