Četnictvo - zaostřeno na druhou republiku a Protektorát

25.06.2018 10:40

 

Tento článek je součástí zpracované anabáze Četnictvo na Bělolhotsku ..

 

 

Z četnického památníku stanice v Bílé Lhotě již byly nejdůležitější událostí týkající se četnictva z období okleštěné republiky a protektorátního období uvedeny v předešlém článku Četnická stanice Bílá Lhota - vznik, působnost, činnost a současně ve článku otištěném v bělolhotském periodiku. K této době však bylo jak z památníku, tak z dalších zdrojů zjištěno spoustu dalších zajímavých a detailních informací týkajících se historie naší obce a okolí, které do otištěného článku nevešly, proto je dávám k dispozici jakožto jakési doplnění a rozšíření předešlého článku z této ponuré doby.

 

 

Přichází okleštění republiky ...

 

V květnu 1938 přinesla československá i spojenecké rozvědky zpravodajské informace o přesunech německých vojsk, což připomínalo stav z března 1938, kdy bylo německou armádou obsazeno bez odporu Rakousko. Na základě těchto informací byla v nočních hodinách dne 20. května 1938 vyhlášena částečná mobilisace, přičemž z četnické stanice Bílá Lhota ihned nastoupila dvě družstva ke Stráži obrany státu. Na četnické stanici v Bílé Lhotě tak konal službu sám velitel stanice tehdy vrchní strážmistr František Šlemín. Sama mobilisace byla provedena bez poruch a s nadšením, přičemž četníci se v krátké době vrátili ke své službě na stanici. Stráž obrany státu byla jako ozbrojená složka zřízena v roce 1936 k okamžitému zajištění základní obrany státních hranic a usnadnění nástupu armády a tvořili ji kromě četníků i příslušníci finanční stráže, státní policie, vojenské posily a zálohy, ale i členové Sokola, střeleckých jednot a další. Četníci ze stanice Bílá Lhota nastupovali k 26. praporu SOS dislokovanému v Šumperku, který byl později přesunut do Boskovic.

Při další mobilisaci vyhlášené prezidentem republiky 23. září 1938 opět odešli ze stanice mimo jejího velitele všichni četníci sloužit ke Stráži obrany státu. I tato mobilisace prošla v obvodě stanice bez poruch a s nadšením, poněvadž již bylo každému zřejmo, že se jedná o bezpečnost naší republiky. Mezinárodní jednání v Mnichově, které následovalo po mobilisaci a v němž se jednalo „o nás bez nás“, bylo sledováno zdejším obyvatelstvem, které tvořilo skupiny kolem radiových přijímačů, ve vzrušeném očekávání. Poté co bylo 1. října 1938 lidu oznámeno obsazování Sudet německým vojskem a v průběhu dalších dnů vešlo ve známost, že budou obsazeny i některé obce zdejšího obvodu, nastalo mezi lidmi pobouření, ale k výtržnostem nedošlo. Vlivem postupu německých vojsk byla 8. října 1938 zdejší četnická stanice evakuována do Bouzova, poněvadž bylo oznámeno, že i obec Bílá Lhota bude obsazena a zabrána německým vojskem v rámci obsazování Sudet. K tomu následně 10. října 1938 skutečně došlo a ze stanice Bouzov tak byla konána služba jen v neobsazených obcích Červená Lhota, Řimice, Pateřín, Hrabí, Měrotín, Hradečná a Nové Mlýny. Německé vojsko bylo ubytováno v Bílé Lhotě u Němce Kvido Riedla. Ze strany obyvatelstva, zejména obětavým farářem Augustinem Navrátilem z Bílé Lhoty, bylo intervenováno u německých vojenských velitelství a žádáno, aby česká obec Bílá Lhota, kde byla pouze jedna německá rodina statkáře Kvido Riedla, byla ze záboru vyjmuta.

 

Konečně 23. října 1938 byla obec Bílá Lhota skutečně propuštěna ze sudetoněmeckého záboru a v důsledku toho byla následujícího dne 24. října 1938 četnická stanice přestěhována zpět z Bouzova do Bílé Lhoty. Hned vzápětí 27. října 1938 byla zřízena prozatímní četnická stanice v Mladči, přičemž vzhledem k situaci k tomu nevyšel denní rozkaz. Tato prozatímní stanice v Mladči byla přeměněna v definitivní až k 27. říjnu 1939 a v této souvislosti byl zmíněn i její služební obvod do nějž připadly obce Mladeč, Měrotín a Hradečná z dosavadního obvodu četnické stanice Bílá Lhota a taktéž obce Slavětín, Savín a Kovářov z dosavadního obvodu četnické stanice Bouzov. K četnické stanici v Mladči se vrátíme později, nyní zpět do Bílé Lhoty.

Do služebního obvodu četnické stanice Bílá Lhota tak od 27. října 1938 náležely obce Bílá Lhota, Červená Lhota, Hrabí, Měník, Pateřín, Řimice a dále jí z dosavadního obvodu stanice Loštice byla přidělena ještě obec Palonín. Poněvadž se četnická stanice Bílá Lhota s obsazením Sudet stala stanicí pohraniční, byla zesílena příslušníky stanic evakuovaných z obsazeného území. Státní hranici zde v obvodu tvořila řeka Morava, povolený kontrolovaný přechod byl na silnici u Nových Mlýnů. Obyvatelstvo zdejšího obvodu bylo i nadále částečně zaměstnáno v obsazeném území, ale různými opatřeními německých úřadů byl jim přechod do obsazeného území často ztěžován.

 

 

Za doby protektorátu ...

 

Dne 15. března 1939 v 8 hodin ráno vrátil se štábní strážmistr František Lacina ze služby, kterou konal na státní hranici u Nových Mlýnů a hlásil, že byl zahnán německým vojskem postupujícím přes hranice republiky. Ještě téhož dne v dopoledních hodinách, byly obsazeny všechny okolní obce německým vojskem. Četnictvu byly odebrány všechny zbraně a bylo nařízeno vykonávati službu beze zbraně. Následným zřízením Protektorátu Čechy a Morava se státní hranice mezi Protektorátem a již dříve obsazenými Sudety, které přímo náležely k Německé říši jako Sudetská župa, nezměnily. Na přechodu u Nových Mlýnů byla zřízena kontrolní služba vykonávána německým četnictvem. Zdejší četnická stanice musela předkládat veliteli německého četnictva v Litovli měsíční program o službě na hranicích a hlídky naší četnické stanice byly na označených bodech německým četnictvem kontrolovány. K zesílení německého četnictva na těchto hraničních přechodech byli též přiděleni bývalí příslušníci československé finanční stráže, kteří byli zároveň převzati k protektorátnímu četnictvu a kmenově přiděleni na různé stanice. Na zdejší stanici Bílá Lhota byl kmenově přidělen bývalý dozorce finanční stráže Václav Moravec a sice jako strážmistr. Službu konal na přechodu u Nových Mlýnů a později u Moravičan.

Co se týče územního rozdělení republiky po okupaci, jež mělo vliv i na organizaci četnictva, je nutno uvést, že zbylá část republiky bez Sudet byla rozdělena pod působnost Oberlandrátů. Na území našeho kraje se jednalo o Oberlandrát Olomouc s politickými okresy Hranice, Olomouc město a venkov a Přerov a Oberlandrát Prostějov s politickými okresy Boskovice, Litovel a Prostějov. Tehdy i Bílá Lhota nenáležela pod okres Olomouc, nýbrž Prostějov. Tento stav trval do roku 1942, kdy byl Oberlandrát Prostějov zrušen a jím spravované území bylo přerozděleno zpět mezi Olomouc a Brno.

Zřízením Protektorátu a připojením našeho území k Německé říši zůstalo zdejší četnictvo v kompetenci naší protektorátní vlády, avšak Němci ovlivňovali početní stavy, výzbroj a organizaci četnictva. V Protektorátu působila i německá pořádková policie /Ordnungspolizei - Orpo/, jež přišla na naše území v závěsu za okupačním německým vojskem při obsazování našeho území a podléhala německému veliteli pořádkové policie u říšského protektora. Skládala se z uniformovaných ozbrojených složek - četnictva /Gendarmerie/ a ochranné policie /Schutzpolizei - Schupo/. Další příchozí složkou byla bezpečnostní policie /Sicherheitspolizei - Sipo/, jejímž úkolem bylo zajistit bezpečnost na nově okupovaném území a podléhala přímo říšskému protektorovi.

V roce 1942 byla provedena reorganizace bezpečnostních složek, jež byly rozděleny na dvě části - za prvé protektorátní uniformovanou policii do níž náleželo četnictvo, uniformovaná vládní policie, obecní policie a za druhé protektorátní neuniformovanou policii. Na bezpečnosti uvnitř Protektorátu se dále mimo to podílelo i vládní vojsko zřízené předešle v roce 1939. Není pochyb, že v praxi se tak role našeho četnictva za Protektorátu snížila.

Četnictvo krom toho, že vykonávalo běžnou obchůzkovou činnost, bylo tehdy též využíváno při akcích Gestapa a leckdy muselo spolupůsobit při zatýkání lidí. Z památníku stanice se můžeme dozvědět o některých akcích Gestapa, ale například i o tom, jak udavačství některých Němců změnilo osud některých lidí, o tom, že i mezi četnictvem byly oběti této doby nesvobody a další detaily.

 

Je férové zde uvést, že válečné zápisy do četnického památníku se psaly až po válce a předtím procházely schválením osvětového důstojníka, který je opravil minimálně po stránce pravopisné a zřejmě i faktografické, alespoň co se hlavních událostí týče. I když rozkaz k poválečnému dopisování událostí rozeslaný v lednu 1946 uváděl nutnost úzkostlivě objektivního zpracování na základě faktů, skutečnost poválečných let však byla mnohdy již jiná a ze zápisů bylo někde cítit protěžování komunistického odboje a zkreslování některých skutečností. Hledat úplnou pravdu je dnes těžké ...

 

Následuje přepis zápisů z četnického památníku z této ponuré doby :

 

Přepis z památníku :

Dne 21. dubna 1940 udal Něměc Ludvík Frenzl z Řimic Jana Adámka z Palonína z čp. 49, že téhož dne při taneční zábavě v Řimicích urazil Hitlera. Jan Adámek byl pak Gestapem v Olomouci zatčen, dodán do koncentračního tábora v Dachau, kde dne 21. ledna 1942 zemřel, nebo byl na útěku zastřelen.

Dne 3. října 1941 byl zatčen Gestapem v Olomouci sokolský činovník František Hlavinka, řídící učitel v.v. v Řimicích. Domů se vrátil 22. listopadu 1941.

Dne 8. října 1941 byl zatčen Gestapem v Olomouci sokolský činovník Antonín Melhuba, vrchní strážmistr v.v. z Řimic. Domů se vrátil dne 8. listopadu 1941.

Dne 26. září 1942 byli v důsledku atentátu na Heidricha Gestapem zatčeni Bohumír Cyprián Lochman, Rudolf Hacar, Antonín Novák, Bohumil Kucman, všichni pravoslavní kněží z Řimic a Josef Smékal, kostelník pravoslavné církve z Řimic. Byli Gestapem vězněni, ale vrátili se všichni domů.

Dne 1. března 1943 byli dodáni do sběrných táborů všichni cikáni v obvodu stanice zastižení /:bydlící:/ a jejich majetek byl rozprodán. Od té doby nebylo cikány v obvodě pozorovati.

Dne 28. května 1943 byl zatčen Gestapem Olomouc štábní strážmistr v.v. František Lacina, který toho času konal službu na stanici Bílá Lhota. Zatčena byla i jeho manželka Božena Lacinová, která se ale za několik dní vrátila domů, jsouc získána pro službu Gestapa. K zatčení štábního strážmistra v.v. Františka Laciny došlo proto, že přechovával německou policií hledaného Josefa Fialu z Pavlova. Hledaný Fiala se přechodně zdržoval v bytě Laciny a Lacina mu zapůjčil i svoji pistoli. Rozsudkem německého zvláštního soudu u Zemského soudu v Praze ze dne 15.12.1944 čj. 5K LS So 177/44 byl štábní strážmistr v.v. František Lacina pro podporování nepřítele říše odsouzen k trestu smrti a ku ztrátě čestných  práv. Dne 15. února 1945 byl německý rozsudek smrti vykonán a František Lacina byl popraven v Praze XIV., Vídeňská 988 a jeho mrtvola byla zpopelněna.

Dne 19. srpna 1943 byl zatčen Gestapem v Olomouci obchodník Josef Spurný z Bílé Lhoty, pro štvaní proti příslušníkům stanice štábnímu strážmistrovi Josefu Rabenseiferovi a strážmistru Jindřichu Kovářovi. Vrátil se domů dne 23. dubna 1945.

Dne 20. srpna 1943 byl zatčen Gestapem v Olomouci řídící učitel Maxmilián Maitner z Bílé Lhoty pro štvaní proti příslušníkům stanice štábnímu strážmistrovi Josefu Rabenseiferovi a strážmistru Jindřichu Kovářovi. Vrátil se domů dne 1. listopadu 1943.

Dne 6. března 1944 byli zatčeni Gestapem manželé Ladislav a Marie Bártovi z Měníka pro nadržování Josefu Fialovi z Pavlova /:souvislost s případem štábního strážmistra Františka Laciny:/. Ladislav Bárta se vrátil dne 26. ledna 1945, Marie Bártová se nevrátila. Je pravděpodobné, že zahynula při transportování vězňů z východní části Německa /ohrožené ruskou armádou/ na západ.

Dne 13. března 1944  byli zatčeni Gestapem v Olomouci manželé František a Anna Moťkovi z Pateřína čp. 1 pro nadržování Josefu Fialovi z Pavlova /:souvislost s případem štábního strážmistra Františka Laciny:/. František Moťka se vrátil dne 22. května 1945 a Anna Moťková dne 14. dubna 1945.

Dne 26. srpna 1944 byl Gestapem v Olomouci zatčen Lubomír Helekal, student a syn pošmistra v Bílé Lhotě, pro členství v ilegálním svazu české mládeže. Domů se vrátil dne 7. května 1945.

Dne 20. dubna 1945 o půl deváté večerní hodině byla četnická stanice přepadena partyzánskou skupinou. Při přepadu nebyl nikdo z příslušníků stanice zraněn. Po vniknutí do místnosti stanice odebrali partyzáni 3 služební pistole s příslušenstvím a různé jiné výstrojní součástky. Přepadení stanice vyšetřoval okresní velitel nadporučík Julius Neutzner a taktéž německé četnictvo z Litovle.

Dne 23. dubna 1945 byl zastřelen na hranicích u Moravičan při konání pohraniční služby strážmistr Václav Moravec, kmenově zařazený na stanici Bílá Lhota. Zastřelen byl partyzánskou skupinou Josefa Nováka „Jermak“. Toto dne konal pohraniční službu strážmistr Moravec ještě s jedním českým četníkem a jedním četníkem německým. Německý četník chtěl při objevení se partyzánské skupiny použít zbraně, čímž došlo k přestřelce, při které byli strážmistr Moravec a německý četník zastřeleni.

Dne 2. května 1945 hodinu po půlnoci byla četnická stanice opět přepadena, tentokráte jinou partyzánskou skupinou, přičemž ani v tomto případě nebyl nikdo z příslušníků stanice zraněn. Stanici byly odebrány 3 služební pistole s příslušenstvím, šavle a jiné výstrojní součástky. V době přepadení četnické stanice bylo v Bílé Lhotě ubytováno asi 150 mužů německé armády, z nich žádný, ač jim bylo přepadení stanice známo, proti partyzánům nezakročil.

Dne 8. května 1945 o půl jedenácté dopoledne dopadly do Bílé Lhoty první granáty, jimiž se ruské vojsko zastřelovalo na ustupující německou armádu, která měla následujícího dne 9. května bezpodmínečně kapitulovat. Němci rychle před Rusy ustupovali na západ, hledíc se zřejmě dostat do oblasti ve které operovalo vojsko americké a anglické. Mimo granáty, které dopadly do polí a leteckých pum shazovaných do lesa „Třesén“ nebylo v obvodu žádných bojů. Tehdy nebyl nikdo poraněn ani usmrcen. Následujícího dne 9. května 1945 kolem druhé hodiny ranní projelo po státní silnici směrem od Litovle poslední německé vojsko a u Nových Mlýnů byl vyhozen most přes Moravu. Asi dvě hodiny poté projel obvodem po státní silnici, směrem od Litovle první ruský tank pronásledující ustupující německé vojsko. V časných ranních hodinách již vítalo obyvatelstvo osvobozující rudou armádu.

Ještě dne 9. května 1945 vstoupily v činnost ve všech obcích obvodu Místní národní výbory utvořené v převážné většině obcí ještě za nesvobody. Příslušníci zdejší četnické stanice dali se ihned MNV k dispozici a v součinnosti s nimi byla vykonaná potřebná opatření. Vstoupily v činnost národní gardy, které prováděly kontrolu stěhujících se Němců. V součinnosti s Krajským národním výborem byli zajištěni Němci - muži v obvodě bydlící a dodáni do sběrného tábora v Lošticích. V prvních dnech osvobození byla četnictvem vykonávána služba v civilním obleku, do uniformy se četníci oblékli až poté co bylo ruské vojsko obeznámeno s tím, že se jedná o uniformu českého bezpečnostního orgánu.

Dne 16. července 1945 byl zatčen okresní očistnou komisí v Litovli náš četník štábní strážmistr Josef Rabenseifner jako kolaborant. Před mimořádným lidovým soudem v Olomouci dne 20. února 1946 byl však osvobozen.

Dne 17. září 1946 byla Božena Lacinová z Bílé Lhoty, vdova po popraveném štábním strážmistrovi v.v. Františku Lacinovi z Bílé Lhoty odsouzena mimořádným lidovým soudem v Olomouci pro udavačství k 5 letům těžkého žaláře spojeného s nucenou prací v táborech, k ztrátě občanských práv na 10 let a propadení veškerého majetku ve prospěch státu.