Četnictvo - zápisy v památníku stanice z válečné doby

25.06.2018 11:27

 

Tento článek je součástí zpracované anabáze Četnictvo na Bělolhotsku ..

 

 

Památník četnické stanice Mladeč z let 1938 - 1946, obsahuje záznamy důležitých událostí z doby po zabrání pohraničí a protektorátní doby nesvobody z obvodu stanice. Jedná se o úřední sešit velikosti A3 v černých deskách. Oproti památníku bělolhotské stanice, kde jej vedli již za první republiky, zde v Mladči byl založen až po válce, což dokládá štítek na čelních straně - Sbor národní bezpečnosti, Velitelství stanice Mladeč, Okres Litovel. Památník je uložen v Archivu bezpečnostních složek v Brně - Kanicích ve fondu poválečné stanice SNB Mladeč. Informace a pasáže z památníku jsem použil v článku o samotné mladečské stanici, ale část záznamů jsem ponechal do tohoto samostatného článku. Proč ?

Jedná se o zápisy z období okupace, jež se vztahují k tehdy protiněmecké činnosti četnictva, pomoci místními lidu a partyzánům. Jak jsem již uváděl, válečné zápisy do četnických památníků nebyly pořizovány za války, nýbrž až po válce. Již v roce 1939 totiž byly památníky díky příkazu říšského protektora z četnických stanic staženy  a uloženy u zemského velitelství, kde zůstaly až do konce války. V roce 1946 byl vydán rozkaz k obnovení vedení těchto památníků, měly být zpětně pořízeny zápisy za léta 1938 - 1945, které však nejprve před fyzickým zápisem do památníků měly projít a také procházely schválením osvětového důstojníka u oblastního velitelství, kde byly opraveny minimálně po stránce pravopisné a zřejmě i faktografické, alespoň co se hlavních událostí týče. Až poté byly zápisy přepsány do památníku samotného. I když rozkaz k poválečnému dopisování událostí, rozeslaný v lednu 1946, uváděl nutnost úzkostlivě objektivního zpracování na základě faktů, skutečnost poválečných let však byla mnohdy již jiná a ze zápisů bylo někde cítit protěžování komunistického odboje a zkreslování některých skutečností a teď hovořím obecně - nikoliv k Mladči.

Nechci komentovat mladečský četnický památník ve smyslu co je pravda a co není pravda - ať už četnictvo za války vědělo a ponechalo si pro sebe vše, co se v obci protiněmeckého „šustlo“ nebo ne - i přesto památník zůstává důležitou součástí v poznávání tehdejšího četnictva a současně nelehké a ponuré doby. Hledat úplnou pravdu je dnes těžké !

 

Následuje přepis zápisů z četnického památníku z této ponuré doby :

 

Přepis z památníku :

Od německých úřadů docházely stále častěji striktní rozkazy, směřující k persekuci českého obyvatelstva a četnictvu bylo pro neuposlechnutí vykonání těchto rozkazů hrozeno různými tresty. Příslušníci stanice však nedbali těchto hrozeb a napomáhali českému obyvatelstvu při každé příležitosti jak radou tak prozrazováním různých nařízení a provádění kontrol a soupisů dobytka a pod., takže bylo obyvatelstvo vždy včas upozorněno na chystané zákroky německých orgánů. V té době došlo též k nařízenému zaplombování domácích šrotovníků a odstředivek. Taktéž tímto úkonem bylo pověřeno četnictvo, které sice zablombování provedlo, ale tak, že toto mohlo býti vždy majitelem odstraněno a zase po upotřebení dáno do původního stavu.

19.10.1940
Zatčen na příkaz Gestapa z Olomouce Emil Čikl z Měrotína pro urážku Hitlera a eskortován do Olomouce. Den před zatčením byl Emil Čikl vrchním strážmistrem Sléhou vyrozuměn, z čeho je Gestapem obviňován, aby si mohl připravit obhajobu. Po 6 ti týdnech byl Čikl propuštěn na svobodu.

28.10.1940
V časných hodinách ranních nalezlo četnictvo u pomníku padlých v obci Mladeč kytici květin, kterou nepozorovaně odstranilo a žádná hlášení neučinilo. Tím bylo zabráněno případnému pronásledování a vyšetřování českého obyvatelstva ze strany německých úřadů.

13.4.1941
Stanice obdržela o 1. hodině v noci telefonicky rozkaz, aby zajistila v obvodě stanice veškerý sokolský majetek. Fonogram přejímal štábní strážmistr František Nejezchleba. Ihned po jeho převzetí vyrozuměl starostu Sokola Františka Bergera z Mladče a doporučil, aby s ostatními sokolskými funkcionáři učinil příslušná opatření. Pak uvědomil o telefonickém rozkazu velitele stanice vrchního strážmistra Vojtěcha Sléhu s nímž odešel do obce Měrotín za tímto účelem. V Měrotíně bylo postupováno obdobně jako v Mladči. Zde zajistili četníci méně hodnotné knihy a jeviště Sokola. kronika Sokola nebyla do seznamu zajištěných věcí pojata.Nna hotovosti bylo zajištěno u jednoty v Měrotíně celkem 7,20 Kčs. U jednoty v Mladči byly zajištěny méněhodnotné předměty inventární. Do seznamu zajištěných věcí nebyla pojata hedvábná opona jeviště, část nářadí uschováno a cenná kronika této jednoty zatajená. Obě kroniky jednoty Mladeč a Měrotín byly odevzdány do úschovy starostovi Sokola Františkovi Bergerovi z Mladče, který je skrýval až do doby osvobození. Jak bylo uschování sokolských kronik a matrik důležité ukázalo se později, kdy došlo k zatýkání sokolských činovníků a německé úřady žádaly přesný seznam členů podle sokolských matrik právě k tomuto účelu. Požadovaný seznam nemohl býti pořízen, poněvadž matriky v seznamech zajištěných věcí nebyly uvedeny a nalezen toliko seznam žactva, na kterém Gestapo nemělo žádné zájmu.

29.7.1943
Štábní strážmistr František Nejezchleba odkomandován do internačního tábora ve Svatobořicích ke strážní službě. V táboře bylo vězněno mnoho osob ze zdejšího kraje, proto příbuzní internovaných navázali se štábním strážmistrem Nejezchlebou spojení za účelem podporování těchto politických vězňů. Štábní strážmistr Nejezchleba vykonával strážní službu v tomto táboře půl roku. Téměř po každé návštěvě své rodiny v Mladči, přinášel pro všechny známé vězněné osoby v táboře od jejich příbuzných a známých potraviny a písemné zprávy, které mu byly donášeny do jeho bytu v Mladči. Toto podporování vězněných českých osob prováděl i v době, kdy v táboře provádělo vyšetřování Gestapo proti několika českým četníkům z nichž bylo Gestapem několik zatčeno a uvězněno. Činnost štábního strážmistra Nejezchleby v táboře ve Svatobořicích byla známa též některým četníkům na jeho kmenové stanici v Mladči, kteří v době jeho odvelení ve Svatobořicích přejímali od příbuzných osob internovaných různé věci jako apod., které na jeho popud i sami obstarávali a když štábní strážmistr Nejezchleba po návštěvě rodiny v Mladči odjížděl zpět do Svatobořic, tyto věci ukryté ve svých zavazadlech odvážel a pak odevzdával nepozorovaně vězněným českým lidem v tomto táboře. I po vystřídání ve Svatobořicích neustal štábní strážmistr Nejezchleba ve své činnosti a organizoval mezi známými pomoc pro internované a odevzdal mnoho balíčků s potravinami na jejich adresy do svatobořického tábora.

15.12.1943
Téhož dne v 23.52 hodin byla spáchána sabotáž na státní silnici Litovel - Loštice přeseknutím dálkového telefonního kabelu, používaného k důležitým vojenským zprávám německé armády, jakož i telefonního vedení pro vysílač Moravská Ostrava a Dobrochov tehdy známý Sender Donau. Pro tento sabotážní čin byli Gestapem přísně vyslýcháni i příslušníci stanice pro nedbalé vykonávání bezpečnostní služby a střežení důležitých objektů a občanské ochranné hlídky byly dokonce zatčeny. Ve spojitosti s tímto činem hrozilo zatčen asi 60 osobám z obce Mladeč a jedině na prosby a uspořádání pohostinství pro členy Gestapa vlivnými osobami v obci bylo dosaženo toho, že Gestapo od tohoto opatření upustilo a dalším vyšetřováním pověřilo místní četnictvo a českou kriminální policii v Olomouci. V souvislosti s tímto sabotážním činem byl dne 18.12.1943 zatčen pensionovaný vrchní strážmistr Vojtěch Sléha na příkaz Gestapa z Olomouce a zatčení jmenovaného provedl vrchní strážmistr Josef Kunert, který zatčeného dopravil eskortou na Gestapo v Olomouci. Po 4 hodinovém výslechu na Gestapu v Olomouci byl vrchní strážmistr Sléha propuštěn na svobodu s výzvou, aby se zdržoval v obci Mladeč a omezil styky s českým obyvatelstvem. Podezření z této sabotáže bylo zesíleno tím, že Sléha byl legionářem a že jeho dva bratři byli již Gestapem jako nespolehliví čeští lidí zatčeni.

22.12.1943
Téhož dne k večeru oznámil zde rolník Alois Muzikant z Kovářova, že se u něho ukryl neznámý ozbrojený muž. Podle popisu osoby a předložené fotografie pojalo četnictvo podezření, že v daném případě jde o stíhaného Josefa Fialu z Pavlova, proti kterému nesmělo četnictvo podle příkazu Gestapa samo zakročiti. O případu uvědomila stanici okresního četnického velitelství v Litovli telefonicky, které nařídilo, aby v zákroku proti domnělému Fialovi bylo vyčkáno příjezdu Gestapa a okresního četnického velitele. Po jejich příjezdu na stanici Mladeč odjel štábní strážmistr František Nejezchleba a vrchní strážmistr Antonín Šváb ze stanice Bouzov, který případ s Aloisem Muzikantem na zdejší stanici oznámil, do obce Kovářova, kde přepadovým oddílem z Olomouce byl obklíčen dům Muzikantů v němž se Josef Fiala skrýval. Fiala byl ukryt v době obklíčení na sýpce a když na výzvu pětičlenné hlídky Gestapa nechtěl skrýš opustiti, mělo býti proti němu použito služebního psa, se kterým byl na místě štábní strážmistr Josef Pavlíček ze stanice Litovel. Za tímto účelem vyšel štábní strážmistr Nejezchleba na dvůr, aby na rozkaz štábního strážmistra Pavlíčka přivolal. Při tomto bylo po něm Fialou vystřeleno z pistole a štábní strážmistr Nejezchleba byl zasažen do levého rukávu pláště, který mu byl prostřelen. Zranění však neutrpěl. Fiala taktéž vystřelil po štábní strážmistru Pavlíčkovi. Ani tento nebyl zasažen. Proti střílejícímu Fialovi bylo pak vystřeleno jedním z četníků, kteří obkličovali dům, zasažen však nebyl. Konečně po tříhodinovém obléhání a vyjednávání vzdal se Fiala Gestapu, které jej ihned odvezlo do Olomouce bez podrobení výslechu na místě činu. Při výslechu u Gestapa v Olomouci prozradil Fiala všechny své české přechovávače a jejich protiněmeckou činnost, takže hned následujícího dne počalo Gestapo s vyšetřováním a Fialu vozidlo autem po všech místech, kde se tento skrýval a byl českými lidmi podporován. Po skončeném vyšetřování a zjištění osob české národnosti, kteří byli Fialou označení z protiněmecké činnosti, přistoupilo Gestapo k hromadnému zatýkání těchto osob ve zdejším širokém okolí. Že k zatýkání českých lidí Gestapem došlo následkem udání Fialou svědčí ta okolnost, že štábní strážmistr  Nejezchleba, který během vyšetřování byl předvolán na Gestapo v Olomouci nahlédl do protokolu sepsaného s Fialou a zjistil v tom několik osob ze zdejšího okolí jemu známých na něž učinil Fiala udání a k jejich zatčení pak skutečně došlo. Protokol obsahoval asi 100 stran psaných strojem a každá osoba měla svoji činnost ve zvláštním odstavci napsánu. Protokol byl pak podepsán Fialou. S aférou Fialovou bylo zatčeno ve zdejším širokém okolí asi 100 osob. Ze zdejšího obvodu byl zatčen jako prvý Alois Muzikant, pak Josef Filip, Bohumil Spáčil, Jaroslav Blažek, Josef Novák z Kovářova, František Fiala a Bartoloměj Vlček ze Slavětína. Všichni zatčení byli souzeni před německými soudy, někteří odsouzeni k několikaleté káznici a mnohým hrozila smrt. Z odsouzených bylo asi 7 popraveno a ostatní odvezeni do koncentračních táborů a věznic. Ze zdejšího obvodu nebyl popraven nikdo a všichni se po osvobození vrátili s podlomeným zdravím. Josef Fiala, přestože dělal Gestapu konfidenta a udavače českých lidí byl v roce 1944 ve Vratislavi popraven.

29.5.1944
Vyloupeno skladiště třaskavin firmy Josef Vitoul - Vápenky v Měrotíně a odcizeno asi 150 kg třaskavin, asi 900 kusů ekrasitových rozbušek a několik set metrů zápalné šňůry. Tento sabotážní čin vyšetřovalo Gestapo z Olomouce a Brna a ač bylo větší množství osob české národnosti a všichni zaměstnanci firmy Vitoul protokolárně vyslechnuti, nepodařil se případ objasnit, ač větší část zaměstnanectva o sabotáži měla vědomost a znala osoby, které tuto provedly. Nikdo do protokolu nic neudal, ač jim bylo hrozeno v případě zjištění pravdy, že budou uvězněni neb jinak persekuováni. Rovněž někteří aktivně sloužící četníci a četníci v pensi věděli o přímých pachatelích této sabotáže a byli protokolárně ve věci vyslýchání, všechno zamlčeli a Gestapu nic neprozradili. Uvedenou sabotáž zcizením třaskavin spáchali Ladislav Havlíček a jeho bratr Miroslav, Emila Pazdera a Ladislav Gottwald všichni z Hradečné. Odcizené třaskaviny byly rozděleny několika skupinám podzemního hnutí, kteří pomocí těchto páchali sabotážní činy na železničních tratích v okolí Moravičan, na Konicku, Kostelecku a na dálkovém elektrickém vedení u Lutína. V měsíci září 1944 zatklo Gestapo z podezření tohoto sabotážního činu Miroslava Havlíčka z Olbramic a asi za 3 dny po tomto zatčení byl zatčen Gestapem Ladislav Gottwald z Hradečné a odvezen k výslechu do Olomouce. Po zatčení Gottwaldově jelo Gestapo do Hradečné, aby zde provedlo zatčení ostatních dvou pachatelů a to Ladislava Havlíčka a Emila Pazdery. Tito dva však před Gestapem uprchli a přes veliké úsilí Gestapáků podařilo se oběma překročiti hranice na Slovensko, kde vstoupili do slovenských partyzánských oddílů a bojovali proti Němcům. Ladislav Havlíček byl v bojích na Slovensku raněn a za udatnost vyznamenán v Bánské Bystrici medailí za chrabrost a medailí I. tř. slovenského povstání.

1.2.1945
Po celý den procházely po státní silnici směrem na zápas transporty ruských, anglických a srbských zajatců vedených příslušníky složek SS něm. zbraně. České obyvatelstvo z obcí ležících v blízkosti státní silnice přinášelo těmto válečným zajatcům chleba a různé potraviny, které těmto zajatcům rozdělovalo přes zákaz doprovázejících vojáků a nedbalo nebezpečí, které mu hrozilo ze strany německých vojáků, kteří bitím, střelbou a jinými násilnostmi snažili se zabrániti českému obyvatelstvu podávání potravin těmto zajatcům. Tyto transporty procházely pak po státní silnici po několik dní a české obyvatelstvo přiváželo potraviny na vozech i ze vzdálenějších obcí. Větší množství zajatců využilo zdejšího lesnatého terénu a z transportů uprchlo a ukrylo se u českého obyvatelstva, kterým bylo všemožně podporováno a skrýváno před pátrajícími německými orgány. Pět z těchto uprchlých zajatců s jedním majorem skrývalo se u dělníka Jaroslava Sovy v Hradečné až do doby osvobození. Po celou dobu svého úkrytu byli zajatci podporováni a zásobeni potravinami, kuřivem a šatstvem dělníky z kamenolomu firmy Josef Vitoul z Měrotíně. Tuto akci mezi dělnictvem vedl vrchní strážmistr v.v. Vojtěch Sléha, který byl jako dozorce v těchto kamenolomech zaměstnán a na zásobování zajatců se hlavně zúčastnil po celou dobu dodáváním chlebových, tukových a masových lístků přídavkových, kterých nabyl nesprávným hlášením stavu o výdeji dělnictvu. O tomto skrývání válečných zajatců v obci Hradečná věděli i aktivně sloužící příslušníci četnické stanice Mladeč a to štábní strážmistři František Nejezchleba a Albín Lázníček, kteří měli rozkaz po těchto zajatcích pátrati. Těmto četníkům podařilo se přímluvou občanů, kteří o tomto ukrývání měli vědomost, úkryt zatajiti a přiměti obyvatele obce k mlčenlivosti. Takto se podařilo po společném úsilí utajiti úkryt těchto zajatců až do příchodu Rudé Armády. Tito zajatci pak byli odevzdáni vrchním strážmistrem Sléhou kapitánu Rudé Arády při jejím postupu za ustupující něm. armádou.

24.4.1945
V noci mezi 1 a 2 hodinou byla přepadena stanice v Mladči skupinou partyzánů odřadu „Jermak“, která se skrývala v lesích v obce Obectova. K přepadení došlo po dohodě mezi štábním strážmistrem  Františlem Nejezchlebou a některými známými příslušníky této partyzánské skupiny s nimiž byl štábní strážmistr Nejezchleba ve spojení. K přepadení došlo za nepřítomnosti velitele stanice vrchního strážmistra Josefa Kunerta, který den předtím onemocněl. Provedení přepadení bylo dohodnuto předem a plán vypracoval štábní strážmistr Nejezchleba se synem domovníka četnických kasáren Ladislavem Bergerem, který byl členem uvedené partyzánské skupiny. Provedené přepadení bylo pak maskováno jednak četníky a jednak partyzány samými, aby příslušníci stanice nemohli býti usvědčeni ze spojení s partyzány, ježto v té době podléhali již soudům SS zbraně. Partyzáni na stanici odebrali si ložní prádlo, součástky výstroje, potřebné části stejnokroje a obuvi. Služební zbraně a náboje uložené na stanici byly vydány dobrovolně. Tato skupina po odchodu ze stanice navštívila též v soukromém bytě vrchního strážmistra Kunerta, kterému taktéž odebrala stejnokroj a obuv. Případ vyšetřoval po celý následující den bývalý okresní velitel nadporučík Neutzner z Litovle, který jako Němec prováděl vyšetřování velice přísně a důsledně. Nepodařilo se mu však četníky ze spojení s parzyány usvědčiti a nedosáhl toho ani přísným výslechem celé rodiny domovníka Františka Bergera.

4.5.1945
V noci mezi 3. a 4. hodinou opět po předběžné dohodě mezi štábním strážmistrem Františkem Nejezchlebou a synem domovníka Ladislavem Bergerem byli ve svých soukromých bytech odzbrojeni strážmistři Kaplan a Horký bytem v Mladči, kteří vykonávali službu na německé pohraniční četnické stanici na Nových Zámcích. Po této akci pokusila se partyzánská skupina odřadu „Jermak“ odzbrojit desetičlennou vojenskou skupinu německých vojáků, kteří byli ubytování této noci u Jana Sovy v Mladči. při tomto přepadu došlo mezi partyzány a vojáky k přestřelce při čemž byl jeden z partyzánů raněn. Na německé straně byly taktéž ztráty, ale nedalo se zjistit v jakém rozsahu, neb Němci své raněné naložili ještě té noci na vozidla, tato přikryla plachtami, takže při odjezdu nemohlo býti nic přesného zjištěno. Podle výpovědi jednoho německého vojáka měla jejich skupina raněné a jednoho mrtvého. Vedoucí partyzánské skupiny nemohl při přestřelce ze dvora ustoupiti a zůstal ukryt v kurníku až do odjezdu Němců. Při přerušování telefonního vedení v době přepadení vypadla členu partyzánské skupiny Hamříkovi taška, v níž měl všechny své osobní doklady a fotografii své rodiny. Tuto tašku nalezl ráno občan Stanislav Vlček z Mladče. Když se o tomto dozvěděl štábní strážmistr František Nejezchleba předvolal na stanici Vlčka a tomuto tašku i s legitimacemi odebral, upozornil jej na nebezpečí hrozící celé rodině partyzána, přiměl jej tak k mlčení. Tašku s doklady odevzdal Ladislavu Bergerovi, který ji téhož dne donesl do bunkrů u Obectova, aby i v případě nějakého vyšetřování nebyla v obci vůbec nalezena...