Četnictvo - Četnická stanice Bílá Lhota - vznik, působnost, činnost
Tento článek je součástí zpracované anabáze Četnictvo na Bělolhotsku ..
Vznik Četnické stanice v Bílé Lhotě …
Četnická stanice v obci Bílá Lhota byla zřízena k 1. březnu 1893 a svoje prvé působiště nalezla na gruntu čís. 2. Již zakrátko ke dni 26. června 1897 je přeložena na tehdejší čís. 4 a na svoje „definitivní“ místo byla přestěhována ke dni 20. června 1909 a to do domku čís. 55, kde setrvala a fungovala až do ukončení její činnosti 1. července 1949. Od svého zřízení v roce 1893 až do doby, kdy po vzniku samostatného Československa docházelo v četnictvu k organizačním změnám, se jednalo o stanici „jednomužovou“. Právě v roce 1919 byla rozšířena o jednoho a v roce 1921 o dalšího muže. Tehdy se z ní stala stanice „třímužová“ - o síle tří kmenově vedených četníků.
Prvním četníkem na „jednomužové“ stanici a současně velitelem byl titulární závodčí Josef Šléž. Takto se za doby rakouské monarchie postupně na naší stanici v Bílé Lhotě vystřídalo 8 velitelů a současně i četníků. Posledním velitelem a četníkem rakousko-uherským a současně i prvním československým byl Jan Cabejšek. Právě za jeho velení počalo zvyšování stavu mužstva na stanicích po rozpadu monarchie v rámci československé reorganizace. Prvními podřízenými četníky velitele Jana Cabejška se tak stali František Skácel v roce 1919 a Josef Petrskovský v roce 1921, oba v hodnosti četník na zkoušku. V průběhu dalších let se však na stanici vystřídalo spoustu dalších četníků a docházelo i ke změně na postu velení stanice, proto ať na nikoho nezapomeneme, jsou všichni uvedeni v samostatném článku seznam velitelů Četnické stanice Bílá Lhota a četníků.
jedno z prvních hlášení Četnické stanice v Bílé Lhotě
zaslané na Okresní četnické velitelství v Litovli, dat. 3.4.1893
Fungování a obecné úkoly četnické stanice …
Četnická stanice Bílá Lhota jako základní výkonný článek četnictva zajišťovala bezpečnost ve svěřeném obvodu, do něhož tehdy náležely obce Bílá Lhota, Červená Lhota, Hrabí, Měník, Pateřín, Hradečná, Měrotín, Mladeč, Nové Zámky, Savín a Řimice i s osadou Nové Mlýny. Četníci se nejčastěji potýkali s žebrotou, tuláctvím, krádežemi, ale i násilnými trestnými činy a vraždami, kterých v dané době nebylo zrovna málo. Méně závažné činy a přestupky vyšetřovali přímo četníci na stanici, naopak vyšetřování násilných činů a vražd náleželo do působnosti okresního četnického velitelství v Litovli a soudní komise, přičemž četníci ze stanice v Bílé Lhotě samozřejmě spolupracovali. Zjištěné přestupky a trestné činy byly poté oznamovány Obecnímu úřadu v Bílé Lhotě, Okresnímu úřadu v Litovli nebo Okresnímu soudu v Litovli podle závažnosti a příslušnosti. Od Okresního úřadu v Litovli například přijímala četnická stanice oznámení o konání pořádaných společenských a kulturních akcí s požadavkem na zajištění veřejného pořádku, dále přijímala na vědomí přípisy týkající se zřizování a rušení jednotlivých živností, vyřizovala žádosti ke zjištění okolností života obyvatel například pro vyplacení starobní podpory či podpory v nezaměstnanosti, žádosti ke zjištění pobytu a další. Stanice dále prováděla úkony pro okresní soud nebo vyřizovala dožádání jiných četnických stanic a to zejména zjišťování výpovědi osob.
Četnickou stanicí v rámci běžné agendy byla rovněž povinně vedena technická data o obvodu stanice včetně jejího náčrtku. Od vzniku samostatné republiky až po zrušení četnické stanice byl veden památník stanice, jenž obsahoval data o zřízení a zrušení stanice, jména velitelů stanice, představených velitelů stanice, jména podřízeného mužstva sloužícího na stanici a v neposlední řadě též záznamy důležitých událostí a řešených závažných případů z obvodu stanice. Byl veden písemný podací protokol, v němž byla číselně evidována přijatá udání, oznámení, vlastní řešené případy, přijaté a řešené žádosti od úřadů a soudů a další. Důležitou pomůckou pro službu byla staniční služební kniha do níž byly pravidelně velitelem stanice zapisovány denní úkoly pro sloužící četníky, jejichž hlavní náplní činností byly především pochůzky v obvodu stanice. Část písemné agendy se dochovala a je uložena ve Státním okresním archivu v Olomouci ve fondu Četnická stanice Bílá Lhota /značka L 2-5, čl. NAD 2767/ a jedná se celkem o 31 úředních knih - památník četnické stanice, dvě staniční služební knihy (16. října 1933 - 15. října 1936, 14. prosince 1939 - 22. listopadu 1941), rejstřík podacího protokolu a 27 knih podacího protokolu vedeného česky i německy.
Obchůzky hlavní náplní činnosti četnictva ...
Jednou z hlavních náplní činnosti sloužících četníků byly nepochybně obchůzky v obvodu stanice. Při obchůzkách byly vyšetřovány zjištěné přestupky a trestné činy, byla vyřizována dožádání a žádosti okresního úřadu a soudu a přitom bylo dohlíženo na dodržování veřejného pořádku. Tyto obchůzky byly konány denně, výhradně pěšky a to za každého ročního období a počasí.
Příkladem 24. ledna 1934 byl velen strážmistr Alois Bálek do pěší obchůzky na trase : Bílá Lhota, Hrabí, les Boří, les Rachava, Pateřín, Hradečná, Měrotín, kamenolom Skalka, nádraží Mladeč, Sladovna Hradečná, hájovna I., kamenolom Třesén, Červená Lhota a to od 4. hodiny ranní do 15. hodiny odpolední s 3 hodinovým odpočinkem. Obchůzku vykonal dle plánu, avšak pro sníh a náledí vrátil se o 1 hodinu později. Takové pěší obchůzky, běžně v jednom muži, za každého ročního období a počasí byly denním chlebem, velitele stanice nevyjímaje. Například velitel stanice vrchní strážmistr František Přikryl vykonal plánovanou pěší obchůzku 21. ledna 1934 na trase : Bílá Lhota, státní silnice, les Třesén, Bočkovy díry, Myslivna, hájovna I., Mladeč, železniční trať, nádraží Mladeč, hájovna II., Sladovna Hradečná, Bílá Lhota. Obchůzka byla plánována od 15. hodiny odpolední do 3. hodiny ranní s 3 hodinovým odpočinkem. Běžné obchůzky byly dvanáctihodinové vyjma zvláštních obchůzek a hlídek, mnohdy plánovaných ve dvou mužích například k vyšetřování oznámených trestných činů, k plánovanému zatčení nebo k číhání na zloděje, kdy namátkou třeba 19. ledna 1934 drželi hlídku vrchní strážmistr František Přikryl a štábní strážmistr Josef Hamerník v lese v Řimicích od 17. hodiny odpolední do 23. hodiny noční k zadržení zloděje dřeva. Co se týče běžných obchůzek do trasy byly zahrnuty všechny obce v obvodu stanice - Bílá Lhota, Červená Lhota, Hrabí, Měník, Pateřín, Hradečná, Měrotín, Mladeč, Nové Zámky, Savín, Řimice, Nové Mlýny a dále z pohledu tehdejší doby důležitá místa a některé samoty - státní silnice, železniční trať, železniční nádraží Mladeč, Sladovna Hradečná, Pinda, hájovna I. (Měník čp. 38) a hájovna II. (Mladeč čp. 115), Myslivna Mladeč, kamenolom Skalka, kamenolom Třesén, les Třesén, les Rachava, les Boří, les Doubrava, Bočkovy díry a další.
Vybráno z četnického památníku ...
Památník četnické stanice stanice z let 1918 - 1949, jak již bylo řečeno, obsahuje záznamy důležitých událostí a vybraných závažných případů z obvodu stanice. Jedná se o úřední sešit velikosti A3 v černých deskách, nadepsaný názvem stanice, z tiskárny Prvního vydavatelství četnických tiskopisů J. Gusek v Kroměříži. Závodčí Jan Cabejšek, tehdy jediný četník na stanici, počal se záznamy po vzniku Československé republiky v roce 1918. Zpráva o vítězství byla v obci dána najevo bubnováním tehdejším poštmistrem Šeiblem a i četník Jan Cabejšek oslavoval a neopomenul poznamenat, že zdejší český zdejší národ zachoval si v tento uvědomělost, rozvahu a své osvobození oslavil důstojně, aniž by se byl pokoušel o nějakou mstu vůči občanům německé národnosti zde bydlícím. V dalších letech je zaznamenáván například vzestup nového náboženství československého v obci, mobilisace záložních vojínů a gážistů v obci ve dvacátých letech, na jejíž klidný průběh četnictvo dohlíželo. Pravidelně zaznamenáván též průběh voleb, oslav výročí vzniku republiky, oslav narozenin prezidenta osvoboditele, jakož i jiné společenské akce, kde docházelo ke shromažďování a srocování lidu a na které četnictvo dohlíželo. Zaznamenány sociální problémy, chudoba a velká nezaměstnanost v roce 1924, které se též promítly do počtu spáchaných majetkových deliktů a s tím i do činnosti četnictva a například i průběh parcelace dvora německých rytířů v Červené Lhotě a části půdy bělolhotského dvora Gustava Riedla v Bílé Lhotě. Četnictvo dokumentovalo též škody při živelných pohromách, zejména při povodni řeky Moravy v červnu 1926 v důsledku dlouhotrvajících dešťů, nebo v prvních měsících roku 1929, které byly poznamenány přívaly sněhu, krutou zimou a silnými nočními mrazy dosahujícími místy až 37 °C pod nulou či krupobitím v červenci 1929, při kterém velikost krup dosahovala velikosti holubích vajec. Významnou a zaznamenáním hodnou událostí byly návštěvy, resp. průjezdy československých prezidentů obvodem stanice. Takto v červnu 1929 projížděl Bílou Lhotou za velkého zájmu veškerého lidu prezident osvoboditel T.G. Masaryk na jeho bezpečnost tehdy v obvodu bdělo 21 soustředěných četníků, a poté v srpnu 1937 i prezident Edvard Beneš, při jehož opakovaném průjezdu v důsledku konaných vojenských cvičení v okrese, v obvodu stanice dohlíželo na veřejný pořádek dokonce 45 četníků. Zaznamenány jsou též vraždy v obvodu stanice, který v tehdejší době nebylo málo a pro zajímavost v letech 1933 - 1935 byly celkem tři. Jsou ale popsány i jiné závažné násilné činy, požáry a další.
štítek z čelní strany četnického památníku
Služba po okleštění republiky a za Protektorátu …
Služba četnická nebyla bezstarostná ani za doby míru, natož když se počalo schylovat k válce. Při vyhlášené částečné mobilisaci v květnu 1938 ze stanice ihned nastoupila dvě družstva zdejších četníků ke službě u 26. praporu Stráže obrany státu dislokovanému v Šumperku na případnou obranu státních hranic. Na četnické stanici v Bílé Lhotě tak konal službu sám velitel stanice. Stejně tak odešli ze stanice mimo jejího velitele všichni četníci i při další mobilisaci v září 1938. Mezinárodní jednání v Mnichově, které následovalo po druhé mobilisaci a v němž se jednalo „o nás bez nás“, bylo sledováno zdejším obyvatelstvem u radiových přijímačů. Poté co bylo 1. října 1938 lidu oznámeno obsazování „Sudet“ německým vojskem a v průběhu dalších dnů vešlo ve známost, že budou obsazeny i některé obce zdejšího obvodu, nastalo mezi lidmi pobouření, ale k výtržnostem nedošlo. Vlivem postupu německých vojsk byla 8. října 1938 zdejší četnická stanice evakuována do obce Bouzov, poněvadž bylo oznámeno, že i obec Bílá Lhota bude obsazena a zabrána německým vojskem v rámci okupace pátého pásma. K tomu následně 10. října 1938 skutečně došlo a ze stanice Bouzov byla poté konána četnická služba jen v neobsazených obcích Červená Lhota, Řimice, Pateřín, Hrabí, Měrotín, Hradečná a Nové Mlýny.
Když byla vlivem následujících událostí 23. října 1938 obec Bílá Lhota skutečně propuštěna ze sudetoněmeckého záboru, hned následujícího dne 24. října 1938 byla četnická stanice přestěhována zpět z Bouzova do Bílé Lhoty. Vzápětí 27. října 1938 byla zřízena prozatímní četnická stanice v Mladči, přičemž vzhledem k situaci k tomu nevyšel denní rozkaz. Tato prozatímní stanice v Mladči byla přeměněna v definitivní až k 27. říjnu 1939 a v této souvislosti byl zmíněn i její služební obvod, do nějž připadly obce Mladeč, Měrotín, Hradečná, Savín, Slavětín, Kovářov a Ješov. Do služebního obvodu četnické stanice Bílá Lhota tak od 27. října 1938 náležely obce Bílá Lhota, Červená Lhota, Hrabí, Měník, Pateřín, Řimice a dále jí z dosavadního obvodu stanice Loštice byla přidělena ještě obec Palonín. Poněvadž se četnická stanice Bílá Lhota s obsazením Sudet stala stanicí pohraniční, byla zesílena příslušníky stanic evakuovaných z obsazeného území. Státní hranici zde v obvodu tvořila řeka Morava, povolený kontrolovaný přechod byl na silnici u Nových Mlýnů. Obyvatelstvo zdejšího obvodu bylo i nadále částečně zaměstnáno v obsazeném území, ale různými opatřeními německých úřadů byl jim přechod do obsazeného území často ztěžován.
Úplné obsazení republiky bylo předznamenáno 15. března 1939 v 8 hodin ráno návratem štábního strážmistra Františka Lacinu ze služby, kterou konal toho dne na státní hranici u Nových Mlýnů. Hlásil, že byl zahnán německým vojskem postupujícím přes hranice republiky a ještě téhož dne v dopoledních hodinách byly obsazeny všechny okolní obce německým vojskem. Četnictvu byly odebrány všechny zbraně a bylo nařízeno vykonávati službu beze zbraně. Následným zřízením Protektorátu Čechy a Morava se státní hranice mezi Protektorátem a již dříve obsazenými Sudety, které přímo náležely k Německé říši jako Sudetská župa, nezměnily. Na přechodu u Nových Mlýnů byla zřízena kontrolní služba vykonávána německým četnictvem. Zdejší četnická stanice musela předkládat veliteli německého četnictva v Litovli měsíční program o službě na hranicích a hlídky naší četnické stanice byly na označených bodech německým četnictvem kontrolovány. K zesílení německého četnictva na těchto hraničních přechodech byli též přiděleni bývalí příslušníci československé finanční stráže, kteří byli zároveň převzati k protektorátnímu četnictvu a kmenově přiděleni na různé stanice.
Zřízením Protektorátu a připojením našeho území k Německé říši zůstalo zdejší četnictvo v kompetenci naší protektorátní vlády, avšak Němci ovlivňovali početní stavy, výzbroj a organizaci četnictva. Četnictvo krom toho, že vykonávalo běžnou obchůzkovou činnost, bylo tehdy též využíváno při akcích Gestapa a leckdy muselo spolupůsobit při zatýkání lidí.
Oběti doby nesvobody z řad četnictva ...
I naše četnictvo mělo své dvě oběti z doby nesvobody. Jedním z nich je štábní strážmistr v.v. František Lacina, který byl 28. května 1943 zatčen Gestapem zrovna při konání služby na stanici. Zatčena byla i jeho manželka Božena Lacinová, která se ale za několik dní vrátila domů, jsouc získána pro službu Gestapa. František Lacina byl zatčen pro přechovávání německou policií hledaného Josefa Fialu z Pavlova, který se přechodně zdržoval v bytě Laciny a Lacina mu i zapůjčil svoji pistoli. Rozsudkem německého zvláštního soudu u Zemského soudu v Praze ze dne 15. prosince 1944 čj. 5K LS So 177/44 byl štábní strážmistr v.v. František Lacina pro podporování nepřítele říše odsouzen k trestu smrti a ku ztrátě čestných práv. Dne 15. února 1945 byl německý rozsudek smrti v Praze vykonán.
Druhou obětí byl strážmistr Václav Moravec, jenž byl 23. dubna 1945 zastřelen při konání pohraniční služby na hranicích u Moravičan. Jednalo se o bývalého příslušníka zrušené československé finanční stráže, který byl přidělen k četnictvu kmenově právě na četnickou stanici do Bílé Lhoty a službu konal na hranici nejprve u Nových Mlýnů, později u Moravičan. Onoho dne konal pohraniční službu společně s druhým českým četníkem strážmistrem Jindřichem Drobkem a německým četníkem strážmistrem Josefem Dimtem, když byli u strážního domku přepadeni partyzánskou skupinou „Jermak“, která za války působila zejména na Konicku. Při přepadení a následné přestřelce byli Václav Moravec s německým kolegou Josefem Dimtem zastřeleni, strážmistr Jindřich Drobek byl spoután a partyzány byly odneseny všechny jejich zbraně. Přivolaný lékař Dr. Eiselt z Mohelnice při ohledání zjistil, že každý z mužů byl zasažen dvěma střelami a na tato střelná zranění okamžitě zemřeli.
Však i samotná četnická stanice v Bílé Lhotě byla přepadena partyzány a hned dvakráte. Poprvé 20. dubna 1945 o půl deváté večer, přičemž při přepadu nebyl nikdo z místních četníků zraněn a partyzány byly odebrány pouze 3 služební pistole s příslušenstvím a výstrojní součástky. K opakovanému přepadení došlo zakrátko 2. května 1945 hodinu po půlnoci. Tentokráte šlo o přepad jiné partyzánské skupiny a ani v tomto případě nebyl nikdo z četníků zraněn. Opět byly stanici odebrány 3 služební pistole s příslušenstvím, šavle a výstrojní součástky. Zajímavostí jest, že v době druhého přepadení četnické stanice bylo v Bílé Lhotě ubytováno asi 150 mužů německé armády, z nich žádný, ač jim bylo přepadení stanice známo, proti partyzánům nezakročil.
popravený štábní strážmistr četnictva v.v. František Lacina
O půl jedenácté dopoledne 8. května 1945 dopadly do Bílé Lhoty první granáty, jimiž se sovětské vojsko zastřelovalo na ustupující německou armádu, která měla bezpodmínečně kapitulovat. Němci rychle ustupovali na západ, hledíc se zřejmě dostat do oblasti ve které operovalo vojsko americké a anglické. Mimo granáty, které dopadly do polí a leteckých pum shazovaných do lesa Třesén nebylo v obvodu žádných bojů. Kolem druhé hodiny ranní 9. května 1945 projelo po státní silnici směrem od Litovle poslední německé vojsko a u Nových Mlýnů byl vyhozen most přes Moravu. Asi dvě hodiny poté ve stejném směru projel obvodem po státní silnici první sovětský tank pronásledující ustupující německé vojsko. V časných ranních hodinách již vítalo obyvatelstvo osvobozující rudou armádu. Ještě téhož dne vstoupily v činnost ve všech obcích obvodu místní národní výbory utvořené v převážné většině obcí ještě za nesvobody a místní četnictvo dalo se jim ihned k dispozici. Byly prováděny kontroly stěhujících se Němců, přičemž všichni němečtí muži ve zdejším obvodě bydlící byli dodáni do sběrného tábora v Lošticích. Nutno též vzpomenout, že v prvních dnech osvobození byla četnictvem vykonávána služba v civilním obleku a do uniformy se četníci oblékli až poté co bylo sovětské vojsko obeznámeno, že se jedná o uniformu československého četnictva.
Ukončení činnosti četnické stanice v Bílé Lhotě ...
Hned po osvobození republiky v roce 1945 začal býti budován Sbor národní bezpečnosti, jenž byl vyhlášen jako výkonný orgán správních úřadů národní bezpečnosti. S tímto sborem měli po provedené „očistě“ splynout i příslušníci dosavadních bezpečnostních sborů, tedy i četnictva. Poslední dva velitelé stanice vrchní strážmistr Ondřej Baštař a praporčík Antonín Bábek tak již fungovali v rámci Sboru národní bezpečnosti.
V souvislosti s politickými změnami po Únoru 1948 docházelo i ke změnám v našem bezpečnostním aparátu. Postupně byly rušeny jednotlivé menší stanice tehdy již nikoliv četnické, nýbrž národní bezpečnostní stráže a jejich služební obvod byl přerozdělován pod stanice zůstanuvší a větší. Posledními četníky, resp. tehdy již příslušníky SNB, kteří na stanici v Bílé Lhotě sloužili byli strážmistr František Vrtílek, který k 1. květnu 1949 přešel k útvaru SNB do Nemanic okres Znojmo a strážmistr František Zatloukal, jenž k 1. červenci 1949 přešel na stanici SNB do nedaleké Choliny. Ke stejnému ze stanice odchází i její poslední velitel praporčík Antonín Bábek a to na stanici SNB do Konice, přičemž tímto dnem 1. července 1949 je činnost stanice v Bílé Lhotě přerušena. Veřejný pořádek a bezpečnost v naší obci a okolí připadla na starost stanici Bouzov v rámci Sboru národní bezpečnosti, ale o tom zase až jindy...
