Povodně na Litovelsku v roce 1981
... níže uvedený článek je součástí Kroniky Sboru dobrovolných hasičů Hradečná :
Při hodnocení činnosti našich hasičů v osmdesátých letech nelze nevzpomenout na zásah při povodních v roce 1981. V noci z 12. na 13. března 1981 přišla do Litovle velká voda, město bylo zatopeno a zcela odříznuto od všech dopravních spojů. Povodeň označovaná jako stoletá voda, tehdy byla takového rozsahu, že nebylo pamětníka takové hrůzy. Bylo tehdy potřeba každé pomocné ruky, proto se br. Jaroslav Paták jako řidič strojník společně s br. Ladislavem Havlíčkem ještě v noci rozhodli pomoc nabídnout a odjeli požárním vozidlem Tatra 805 do Litovle. Zde byli ze strany požární inspekce Sboru požární ochrany přiděleni snad na nejtěžší místo, do zcela zatopených Chořelic, kde bylo třeba evakuovat vodou uvězněné občany. V místě byla tak veliká voda, že hasiči podniku TESLA zde mezitím utopili nejdříve hasičskou Avii a poté i traktor, takže nemohli vůbec zasahovat. Voda sahala až po nárazník našeho vozidla a hrozilo, že ji ventilátory nahodí na rozdělovač a tím vyřadí vozidlo provozu. Jaroslav Paták sundal řemeny, odstavil ventilátor a naše hasičská Tatra 805 se poté ve velké vodě osvědčila. V Chořelicích projížděli po slepu, nikdo nevěděl kde je silnice. Tehdy v té složité situaci si br. Jaroslav Paták počínal jako velice zkušený řidič. K našim byl přidělen místní požárník Jiří Kudlička, který byl seznámen se situací. Staré lidi a děti vynášeli místní z domovů, nakládali je na naše vozidlo a naši požárníci je poté odváželi do litovelské sokolovny, kde bylo připraveno nouzové ubytování. Když místní požárníci vynášeli na zádech stařenku a už s ní byli skoro u našeho auta, jeden stoupl patrně do zatopeného kanálu nebo prohlubně, která nebyla vidět a skoro se stařenkou spadli. V tom br. Ladislav Havlíček bez váhání skočil z korby auta do ledové vody, aby stařenka nespadla do ledové vody a pomohl jí na korbu auta. Nutno dodat, že místní požárníci měli nepromokavé obleky a naši nikoliv, proto byl poté br. Ladislav Havlíček celý promočený. Voda místy sahala až po prsa a skutečně ani nevěděli kam pořádně šlapou. Někde naši zase nacouvali autem k oknu domu, kudy jim na korbu podávali přímo z domu vystrašené děti. Lidé, kteří zjišťovali, jestli je místní část zcela vyklizena poté narazili na další starou babičku, která odmítala místní uposlechnout a opustit svůj dům. Místními byl proto požádám br. Ladislav Havlíček, aby to stařence nařídil, protože je cizí, nezná jej a poslechne ho. Podařilo se a i tato stařenka tak byla evakuována do bezpečí. Z Litovle se naši vrátili až večer a hned dalšího dne ráno opět odjížděli. To už voda trochu opadla a bylo třeba začít s likvidací následků povodně, bylo třeba čerpat vodu ze sklepních prostor a to nejdříve opět v Chořelicích, neboť začaly mrazy kolem - 6 °C a nemohlo se topit. Tehdy naši požárníci byli jediní, kteří zde měli dvě požární stříkačky PS-8 a obě samozřejmě používali. V dalších dnech se pokračovalo, ale to už byli povoláni i další naši požárníci, postupně se tak na likvidaci škod podíleli - Jaroslav Paták, Ladislav Havlíček, Jaroslav Sova, František Šmoldas, Stanislav Svozil a další. Naše družstvo bylo povodňovou komisí uvolněno ze zaměstnání a zařazeno na likvidaci škod. Odklízely se nánosy bahna a naplavený nepořádek, odčerpávala se voda z různých objektů, zejména ze sklepů podniku Tesla Litovel, mateřské školy v ulici Frištenského a u papírenského závodu, jeslí naproti podniku Tesla, též i z bytových a soukromých domů, v ulicích Olomoucká, Svatoplukova, Cholinská, Javoříčská, ve vilové čtvrti na Nových sadech i jinde. Takto naši požárníci pomáhali každý den i přes víkend až do 21.3.1981, tedy celých deset dnů. Je třeba říci, že voda byla velmi studená a účast na likvidaci následků povodní byla velmi stresující. Zato byli zástupci našeho sboru pozváni na den 15.5.1981 do Toveře, kde obdrželi od krajského výboru SPO poděkování za pomoc při povodních Tohoto se zúčastnili br. Jaroslav Paták, br. Ladislav Havlíček, br. František Šmoldas a br. Jaroslav Sova. Na podzim 27.11.1981 se konala v naší klubovně slavnostní výroční schůze, na které bylo dodatečně předáno čestné uznání všem, kteří se na pomoci při záplavách podíleli a někteří současně obdrželi medaili za věrnost. Za Místní národní výbor Bílá Lhota se této chůze zúčastnila a ocenění předala paní Eva Jakešová. Díky účasti na povodních náš sbor též od požární inspekce o rok později obdržel tehdy novou motorovou požární stříkačku PS-12.
Dne 12.6.1981 konala se v klubovně členská schůze, na které byli požárníci proškoleni s novými stanovami Svazu požární ochrany, s povinnostmi a právy z členství vyplývající, s používanými signály co se týče požárních zásahů, poplachovým řádem a dalším.
V červnu (21.6.) 1981 zúčastnili se naši soutěže o nejlepší požární družstvo v Jeřmani.
Když v litovelském podniku Papcel měnili požární sirénu na střeše výrobní haly, zajistil opět br. Ladislav Havlíček odkoupení této staré sirény pro naši vesnici. Původně tato siréna měla putovat do Chořelic, ale díky panu Procházkovi z Červenky se to podařilo změnit. Za to br. Ladislav Havlíček a br. Jaroslav Paták jemu udělali generální opravu motoru na jeho vozidlo Moskvič. Tato siréna pořízená 23.10.1981 za částku tehdejších 64,- Kčs nám na požární zbrojnici slouží v Hradečné dodnes.
Pro velký úspěch karnevalu pořádaného v loňském roce na Pindě, rozhodli se požárníci vše zopakovat. Velká zábava tak zde byla našimi pořádána i v říjnu (10.10.) 1981. Její výtěžek činil čistého 1.617,- Kčs.
Dne 27.11.1981 uskutečnila se výroční členská schůze a na jaře 10.3.1982 další členská schůze.
Dne 30.5.1982 proběhlo cvičení v Pateříně, jehož se naši zúčastnili.
V průběhu roku proběhlo vymalování požární zbrojnice a byla ošetřena výzbroj a výstroj. V prosinci 1982 byly sborem zakoupeny nové elektrické sirény na požární vozidlo Tatra 805 za 500,- Kčs.
V roce 1982 sbor úmrtím navždy opustil br. Antonín Strouhal.
zdroj :
Kronika Sboru dobrovolných hasičů Hradečná
