z pamětní knihy - elektrifikace obce

01.10.2016 19:00

 

Tento článek je součástí uceleného tématu Pamětní kniha obce Hradečná

 

 

Otázka elektrizační přišla u nás na přetřes již těsně před válkou v letech 1912 a 1913. Tehdy se utvořilo v Paloníně elektrické družstvo obcí pro odběr elektrické energie z elektrárny v Háji u Mohelnice a Nových Mlýnů u Řimic. Dle ujednání na ustavující schůzi tohoto družstva na níž byli přítomni i zástupci obcí Hradečné a Měrotína, mohly se i tyto obce stát členy, přistoupí-li k družstvu nejpozději během dvou roků. Jelikož však v této době zdejší větší rolníci měli právě nové mláticí benzínové stroje a bylo započato s přípravami na stavbu silnice do obce, sdílel tehdejší starosta p. František Podivinský názor občanů, že elektriky není právě potřeba, jelikož by se obec dvojí nákladnou stavbou příliš finančně zatížila. Tím projekt tento na tu dobu padl. Kdyby se tehdy bylo vědělo jak blížící se světová válka poměry změní, jistě by elektrizace byla provedena i přes tehdejší finanční potíže.

V době poválečné se mínění občanů na tuto věc velice tříštilo takže od první zmínky o elektrice u nás, uplynulo skoro 20 roků než nám naši dědinu zadrátovali. Přípravným poradám a pracím předcházela dlouhá řada schůzí obecního zastupitelstva, které trvaly skoro 2 roky než se slova stala skutkem. Některé schůze byly elektřinou tak nabité, že zde často i silně zahřmělo. Vzdálenější obce od primárního elektrického vedení - Měrotín a Savín měly v tuto dobu elektrické vedení skoro už hotové, takže když naše obec k tomu konečně došla, měli jsme o věci již určité informace z vedlejších obcí, takže vyjednávající správec p. Valenta od Severomoravských elektráren v Zábřeze, přijel často rýpnout do vosího hnízda a někdy i hodně rozmrzelý ujel.

 

20. července 1930 bylo v obecním zastupitelstvu navrženo, aby do programu příští schůze byla zařazena otázka elektrizace obce.

10. srpna 1930 se ustavil zařizující elektrizační výbor do něhož byli zvoleni - starosta Vratislav Podivinský, František Paták, Bohumil Svozil, Ladislav Havlíček, Jan Smékal a Adolf Žouželka.

14. září 1930 byla svolána obecní valná hromada za účelem rozřešení otázky elektrizační. Schůzi na místo nepřítomného starostu Vratislava Podivinského zahájil náměstek starosty p. Adolf Žouželka. Jelikož hlavní referent a správce Severomoravských elektráren /dále jen S.M.E./ p. Valenta se do schůze nedostavil, přednesl předběžnou informační zprávu co se finančního nákladu týče zdejší rolník p. Ladislav Havlíček. Tento ještě s jinými členy zařizujícího výboru informoval se před tím o této věci na Okresním úřadu v Litovli. Po dlouhé a rušné debatě, plné obav a pochyb nad tak nákladným dílem, zvítězilo konečně stanovisko rozhodných zastánců elektrizace. Při všeobecném hlasování pouze 2 zdejší občané a to J. Sova a František Vařeka hlasovali proti elektrizaci. Tímto usnesením valné hromady dostala se otázka elektrizační do rozhodujícího stadia.

23. září 1930 podepsalo obecní zastupitelstvo všemi hlasy závěrečný list S.M.E. dle něhož celkový náklad na elektrizaci má obnášet částku 106.536,80 Kč. Do tohoto obnosu je započítána úplná výstavba transformovny, primární i sekundární sítě, domovních přípojek a veřejného osvětlení. Obecní zastupitelstvo podepsalo závěrečný list s výhradou že elektrizaci provede, bude-li jí schválen zemským úřadem dlouhodobý úvěr u některého peněžního ústavu a obdrží-li záruku na státní subvenci. Jelikož bylo nutno vyčkat rozhodnutí zemského úřadu v této záležitosti, nedospělo se v tomto roce dále. Na uhrazení rozpočtového schodku obdržela naše obec z vyrovnávajícího fondu obnos 16.200 Kč.

Koncem roku 1930 se snažila naše obec získat levný úvěr u okolních peněžních ústavů. V této věci vyšla obci vstříc Občanská záložna ve Vilémově a vyrozuměla obec začátkem ledna 1931, že je ochotna poskytnout nám úvěr do 160.000 Kč na 6,5 % při placení úroků půlročně předem. Celý obnos měl být splacen během 40ti roků.

13. ledna 1931 se obecní zastupitelstvo i finanční komise usnesli, že v případě že výpůjčka bude zemským úřadem povolena, tak se má uskutečnit.

1. dubna 1931 obecní zastupitelstvo vzalo na vědomí schválení elektrizačního plánu okresním úřadem, jakož i schválení rozpočtu obecního pro rok 1931 úřadem zemským. V důsledku toho byla podána žádost na zemský úřad o povolení vypůjčky do 160. 000 Kč u Občanské záložny ve Vilémově.

3. srpna 1931 bylo oznámeno ve schůzi obecního zastupitelstva, že došel výnos zemského úřadu, jímž se obci povoluje úvěr u Občanské záložny ve Vilémově do výše 160.000 Kč. Usneseno bylo tudíž jednat se S.M.E. o zahájení prací.

9. srpna 1931 se do schůze obecního zastupitelstva dostavil správce p. Valenta, který prohlásil že jest zplnomocněn S.M.E. vyjednávat s obcí všechny práce elektrizační. Obecní zastupitelstvo se usneslo požádat S.M.E. prostřednictvím p. správce o vypsání veřejné soutěže všem oprávněným firmám. Po sdělení výsledku soutěže se má započít se stavbou. Jako zástupci obce při otevírání ofertů v Zábřeze, což se mělo konat v první polovici září, byli delegováni p. starosta Vratislav Podivinský a František Paták. Podotýkám jen, že domovní přípojky nebyly dány na pořad veřejné soutěže, což zavinilo opět půlroční průtah v elektrizačních pracích. S.M.E. chtěly totiž provést domovní přípojky mimo soutěž, avšak firma Ing. R. Petr z Velkých Opatovic u Jevíčka, trvala však na vypsání veřejné soutěže na tyto práce. Pro obec znamenala toto okolnost značné snížení na ceně přípojek.

19. října 1931 na schůzi obecního zastupitelstva sdělil p. starosta rozhovor s p. správcem Valentou, dle něhož bude nutno započít brzy se stavbou transformační budky. Povolení zemského úřadu o zadání operovaných prací elektrizačních doufá, že dojde asi do měsíce, kdy však pro nastalé zimní počasí nebude možno nic dělat. Stavbu provedou S.M.E. na vlastní zodpovědnost. Obecní zastupitelstvo souhlasí a pověřuje obecní radu, aby veřejně pronajala dovoz materiálu k tomuto účelu.

Stavbu transformovny provedl stavitel Alois Bezděk z Litovle, cihly se vozily ze Slavětína od p. L. Moťky.

9. listopadu 1931 se v obecním zastupitelstvu jednalo o vystavení dluhopisu u občanské záložny ve Vilémově.

9. prosince 1931 byl zastupitelstvem dluhopis této záložně schválen, jednalo se o první vypůjčku v obnosu 2.650 Kč na běžná vydání.

12. ledna 1932 byl na schůzi čten přípis zemského úřadu, že dlužný úpis u občanské záložny ve Vilémově je schválen. Rovněž byl čten přípis firmy R. Petr z Velkých Opatovic, že přípojky domovní musí přijít do veřejné soutěže, jinak že se nedostane subvence.

26. ledna 1932 firma Ing. R. Petr hlásí, že převzali výstavbu sekundární sítě a že trvají na vypsání soutěže na domovní přípojky.

28. února 1932 bylo dodatečně přihlášeno 17 motorických a 3 světelné přípojky s nimiž se v plánu nepočítalo.

12. března 1932 hlásí S.M.E., že domovní přípojky by postavili za 24.000 Kč a ostatní dodatečně přihlášené dle rozpočtu v plánu uvedeném.

1. dubna 1932 se obecní zastupitelstvo usnáší se podepsat S.M.E. dlužní dílčí úpisy v částce 24.700 Kč a pověřuje obecní radu, by obnos ze záložny ve Vilémově poukázala pro S.M.E. Byl požádán p. starosta a p. Podivinský by zajeli do kanceláře S.M.E. v Zábřeze a dojednali co nejrychlejší vypsání soutěže přípojek a svodů elektrických.

9. dubna 1932 starosta a p. Podivinský sdělují, že S.M.E. se zavázaly na vypsání veřejné soutěže na domovní přípojky a svody motorické, což bude uskutečněno do pěti neděl a celou stavbu, že závazně dokončí do 15. června 1932.

28. dubna 1932 bylo na schůzi finanční komise usneseno, aby se dílčí dlužní úpisy odprodaly S.M.E. za obnos 4.000 Kč.

18. května 1932 na schůzi obecního zastupitelstva bylo ujednáno, aby se obecní rada informovala u okolních peněžních ústavů na jaký úrok by obci potřebný peněžní obnos na dobudování elektrizace zapůjčily. Toto bylo činěno z důvodu, že občanská záložna ve Vilémově obci úvěr vypověděla z důvodů, že vkladatelé ve velké míře peníze vybírají a že peníze by jí potom chyběly. Peníze na povolený dluhopis prý se měly dříve vyzvednout 11. června 1932. Starosta p. Svozil sděluje, že ohledně výpůjčky vyšla nám vstříc okresní lidová záložna v Litovli, která obci zapůjčí obnos do výše 160.000 Kč se 7 % úročením půl roku na zad. Dluh má být umořen ve 40ti letech. Starosta též oznamuje dále výsledek soutěže na domovní přípojky a svody motorické a sděluje že nejnižší podání měly S.M.E. za obnos 24.206 Kč včetně daně z obratu.

16. července 1932 starosta sděluje, že přemístění výpůjčky ze záložny ve Vilémově do Lidové záložny v Litovli je zemským úřadem povoleno a obecní rada tak byla pověřena uzavřením výpůjčky.

19. července 1932 na schůzi finanční komise byl čten výnos zemského úřadu, dle něhož záležitost elektrizační výpůjčky má být znovu projednána v obecním zastupitelstvu a finanční komisi. Finanční komise schvaluje znovu ujednání obecního zastupitelstva stran přemístění elektrizační půjčky do okresní lidové záložny v Litovli, což bylo povoleno výnosem zemského úřadu ze dne 15. června 1932.

24. července 1932 ve schůzi hlásí p. starosta, že byl s p. náměstkem u okresní lidové záložny v Litovli, kde oba podepsali dluhopis na 160.000 Kč, že však jes zapotřebí ještě dvou podpisů. K podpisu navržen p. Vratislav Podivinský a Alois Grézl, kteří prohlašují, že dluhopis podepíší.

 

Trvalo to tedy víc jak rok, nežli měla obec peníze „v suchu“ a dva roky od první schůze uplynuly než se svítilo. Mimo uvedené potíže rázu finančního, bylo zavádění elektřiny do dědiny příčinou různých neshod a osobních potyček mezi sousedy. Úzkostlivě bylo dbáno, aby někdo nedosáhl zdánlivé výhody oproti druhému a bylo li něco při velké ostražitosti sousedů přece zjištěno, tak bylo třeba hned na tom fleku to dát do pořádku. Není přece správné, má-li někdo mít 3 motorické přípojky, aby měl druhý i když jich nepotřebuje, pouze dvě neb jednu.

Tak bylo například zjištěno, že mezi sousedícími červenými grunty jest prázdná ulička, kudy bylo vedeno sekundární vedení ke stodole souseda. Konzole vedení byly připevněny podle plánu a to do zdi souseda jemuž stodole nepatřila. Bdělé oko hned vystihlo, že zde není cosi v pořádku. Proč by se měla plazit sousedova elektrika po cizí zdi ? Bylo tedy z obce naporučeno, že konsole musí dolů a dát je kam patří.

Nebo dvě lampy veřejného osvětlení svítily občanovi na dvůr a tento podle mínění přítelíčků, nepotřeboval svítit vlastní lampou a tím šetřil za elektřinu. Lampa prý svítí také do střešně a to není potřeba. Na několikerou intervenci u starosty obce byly lampy přemístěny na označené příhodnější místo. Než však ouha. Jedna lampa se dostala prý nedopatřením na místo kde starosta na podzim překládá řepu a tak na práci dobře vidí. To však není na svém místě, aby se jednotlivcovi dály výhody a proto se v tom musí udělat pořádek. Druhá lampa tak byla přemístěna do větší blízkosti místního hostince. Tu zase mládež protestovala, že když prý je muzika, že na to je moc vidět a že potom nic není.

 

Konečný celkový náklad po soutěži :

primární vedení 5.076,40 Kč - prováděly S.M.E.

transformovna 26.571,- Kč - prováděly Siemens Brno

sekundární vedení 29.566,50 Kč - prováděl Ing. R. Petr Velké Opatovice

přípojky, svody 23.364,43 Kč - prováděly S.M.E.

příspěvek na primární síť k Měrotínu 6.444,50 Kč

akcie 5.580,- Kč

dlužní úpisy 4.000,- Kč

příplatek na silnější transformovnu 1.550,50 Kč

úrok od 1.3.1932 do 4.754,25 Kč

úrok od 331.12.1931 včetně 5% režie a 3 % obratová daň 4.731,- Kč

komisionelní výlohy

zemské a okresní 2.047,- Kč

celkem 113.685,58 Kč

různé slevy – 10.000,- Kč

celkové výdaje po slevě 103.685,58 Kč

 

Instalační práce v domácnostech prováděly dvě firmy a to František Zemánek elektroinstalatér v Litovli a v zastoupení S.M.E. poté p. Prátenský ze Slavětína. Cena jednoho kompletního obyčejného světla okrouhle byla 100 Kč.

 

Po prvé se v obci svítilo 21. července 1932. Svítila kde jaká žárovka a lidé si nemohli ta světýlka vynachválit. Když zedníci dosáhnou při stavbě domů rovnosti a tesaři postaví poslední krov, obdrží obyčejně od stavebníka spropitné. Také naši občané po zapojení proudu „dostali takovou diškréci“ ve formě čtrnáctidenního svícení zdarma. Však tato výhoda taky byla řádně využita. Někde to svítilo i do rána. Poté byly namontovány hodiny a nechala nás elektrárna svítit a motorovat celých pět měsíců aniž by chtěla peníze. Po novém roce poté lidé na účet hleděli jaksi nechápavě. Začaly se místy dráty ustřihovat, že prý ta krása je moc drahá.

Pro tuto dobu obstarávalo pohon hospodářských strojů celkem 7 větších elektromotorů a další 3 malé čerpaly rolníkům vodu. Celková výkonnost zapojených motorů byla 60 koňských sil. Motory měly následující výkonnost a značku :

1 - 10 HP Škoda – Plzeň, 1 - 7 HP Sousedík – Vsetín, 1 - 4 HP Sousedík – Vsetín, 1 - 10 HP Vikov - Prostějov, 3 po 8 HP Vikov – Prostějov.

 

V roce 1934 byl připojen k elektrické síti hostinec u Navrátilů u Robinsona a to vedením na transformátor okresního kamenolomu „na třesíně“. Obec přispěla na tuto přípojku částkou 1.000 Kč.

 

 

zdroj : 

Okresní archiv Olomouc, fond Archiv obce Hradečná I., Pamětní kniha obce, inv. č. 38, dat 1925-1939
přepis Pamětní knihy pořízený v roce 2008 Vratislavem Podivinským