ze zpravodaje - Co najdeme v kronice v obci Hradečná ?

05.06.2018 21:26

 

Co najdeme v kronice v obci Hradečná ? Bohumil Vavrda
vydáno v Bělolhotském zpravodaji v roce 1979 č. 1

Obecní kroniky dokumentují veškeré dění obce ať po stránce politické, kulturní či budovatelské. Záslužnou činnost provádějí tedy naši kronikáři a jim patří upřímné díky za jejich obětavost a jejich úsilí. Dnes se podívejte s námi, jak to vypadalo v Hradečné před více než 100 lety.

 

Všechny domy byly kryté došky. První stavení kryté břidlicí bylo až v r. 1853. První koncese hostinská bývala na „staré rychtě“ /č.4/, pak byla přenesena na číslo 27. a potom na číslo 9 a na číslo 17. Druhá koncese hostinská byla udělena nájemci bývalé sladovny /č. 31/ Reifovi, načež koupí přešla na Františka Kubu. Každá usedlost měla rybník, kde brala vodu pro dobytek a na prádlo. V době sucha se jezdilo pro vodu do potoka pod „Horou“, kde byla pro ten účel zřízena nádržka /stávek/. Ti, kteří potah neměli, chodili pro vodu s putýnkou do „Příčník“. Studny u jednotlivých usedlostí, kde se brala voda na vaření, bývaly mělké, takže voda v době sucha se v nich neudržela. V obci bývaly dvě obecní studny a sice před nynějším číslem 36 a pod č. 3., naproti dvoru č. 3.

Posledním rychtářem v Hradečné byl Jan Smékal a to v letech 1830-1850. Narodil se na čísle 17. v r. 1793. Pak narukoval na vojnu, zúčastnil se válek proti Napoleonovi, padl do zajetí, kdež pobyl 12 let. Po návratu domů stal se rychtářem a za jeho úřadování byl pořízen tzv. stabilní katastr s mapou a parcelním protokolem.

V dřívějších dobách se v Hradečné pěstovalo mnoho lnu, proto značnou část roku zabrala práce s jeho zpracováním. Po navlhčení se len sušil v pazderně, zvláště k tomu zřízené. Tuto práci vykonávaly většinou starší ženy, které se v tom dobře vyznaly. Práce se dělala na směny a trvala tak dlouho, až byl všechen len zpracován. Před pazdernou býval velký trávník, který sloužil při pěkném počasí za společný jídelní stůl. Z dědiny se donesla „papule“ od toho, komu se len právě zpracovával, na trávník se vysypal hrnec „jablek“ a počalo společné stolování. Po krátkém odpočinku se pracovalo o překot dále, aby se ukázalo která to nejlépe umí a nejvíce „kloubů“ nadělá. Jelikož plat za tuto práci býval dosti hubený, pomáhala si některá „třenice“ tím způsobem, že část vytřeného lnu při vhodném okamžiku upustila do pazdeří a toto příležitostně s takto uschovaným lnem „uklidila“.

Na udržování silnic se vybíralo na určitých místech mýto. V našem okolí bylo nejblíže  v Nasobůrkách, kde z jednoho koně zapřaženého do vozu se vybíraly 4 krejcary mýtného.

 

 

 

zdroj : 

Bělolhotský zpravodaj, 1974-1988, 1992-1999, vydalo tehdejší MNV a OÚ Bílá Lhota