ze zpravodaje - Konec divočáka
Konec divočáka, Josef Vlček
vydáno v Bělolhotském zpravodaji v roce 1975 č. 2
Pro nás je to povinnost, informovat veřejnost.
Co budete vědět teď, nestalo se už sto let.
Zprávu tuto vrána kráká, jak střelili divočáka.
By dojily krávy více, seje se i kukuřice.
I když není zrovna máj, pro prasata je to ráj.
V noci chroupe chutný klas, ve dne leží jak ten bas.
Spí, jak ho do vody hodí, myslivci už kolem chodí.
Polykají jenom slinu, těší se už na hostinu.
Zlé jazyky o nich tvrdí, že prst jim už notně svrbí.
Každý večer flintu berou, k Hoře svoje kroky vedou.
Hledí do tmy, oči valí, do kabátů údy balí.
Praseti je v poli hej, kašle i na intim sprej.
Když už týden šoulají, Hubertovi volají.
Ten jim dobře poradí, honem posed dělají.
Na něm dříme starý, mladý, prase se k nim staví zády.
Ubývá už kukuřice,v dálce mizí jitrnice.
Z Měrotína vítr věje, v poli se jim prase směje.
Netuší však ten náš kanec, že mu bude zvonit zvonec.
Přišla chvíle odplaty, na tu prase doplatí.
Od Hradečné auto jede, kancobijce rychle veze.
Jak spatřili v poli chlup, s kanónem jsou co by dup.
Na prase si políčili, pěkně pole obklíčili.
Rány hřměly, duněl hrom, jak když padá statný strom.
Dým se z pole zvolna ztrácí, divočák se na zem kácí.
Oddechli si naši lovci, snad má kanec broků dosti.
Dobráci jsou od kosti, dají ránu z milosti.
Gratulace, snímky honem, každému jde hlava kolem.
Splnily se naděje, mají radost z trofeje.
Hned mu hlavu ufikli, na kolík ji napíchli.
Vycpat si ji nechají, k Savínu už spěchají.
Potom ti dva ostří muži, z divočáka stáhli kůži.
A že je až z Hradečné, má tři metry čtverečné.
Na ní budou ležet jen, myslivecký snít svůj sen.
Ostatní se usmívají, trochu zlosti přeci mají.
Z čela jim však chmury mizí, plody práce také sklízí.
Kuchařku hned každý louská, z hrnce tahá tučná sousta.
zdroj :
Bělolhotský zpravodaj, 1974-1988, 1992-1999, vydalo tehdejší MNV a OÚ Bílá Lhota
