ze zpravodaje - Zajímavosti z našich vesnic
Zajímavosti z našich vesnic, Bohumil Vavrda
vydáno v Bělolhotském zpravodaji v roce 1975 č. 2
Pod Pateřínem býval mlýn, tam, kde se dosud říká „Ve mlýnku“. Mlýn patřil k panství bělolhotskému. Poněvadž měl slabý náhon vody, byl zbořen a postaven jiný na kraji Pateřína, kde je nyní hostinec. Nad mlýnem byly čtyři rybníky, které dodávaly vodu. Staří pamětníci tvrdili, že ještě před 90. lety se ve mlýně šrotovalo a mlelo žito. V roce 1970 byl mlýn prodán a za dva roky zbořen.
Vznik jména „Trpín“. Před více jak 150. lety nebylo ještě chaloupek na „Trpíně“. Za to byly chalupy v Červené Lhotě a to mezi obcí a Kozílkem, tedy na dobrých polích. Vypravuje se, že tehdejší vrchnost se chtěla zmocnit dobrých pozemků, na kterých stály shora uvedené chalupy. Záminka se snadno našla, zvláště tehdy za doby roboty. Výsledek byl, že se museli vystěhovat na dnešní Trpín, kde byly pozemky méněcenné. Ke každé chaloupce bylo přiděleno 3 a půl měřice pole. Poněvadž zde byli proto, aby trpěli, nazvána byla tato skupina domků „Trpín“. Dále se vypravuje, že kupní smlouvy o Trpín byly zadrženy na Bouzově. Teprve, když byla vyslána deputace do Brna, tak se zjistilo, že smlouvy byly už dávno všechny odeslány, tu byly smlouvy dány majitelům.
Roku 1746 bylo v Červené Lhotě 13 chalupníků, 14 podruhů, celkem 27 mužů, 26 žen a 52 dětí. V Hrabí 4 sedláci, 2 chalupníci, 4 podruzi - 10 mužů, 9 žen a 25 dětí.
Bílá Lhota měla v roce 1850 231 obyvatel a 400 jochů katastrální výměry. Starostou byl Jan Pluskal. Obecní rada : Augustin Timek a Rudolf Smital. Obecní výbor : Josef Škop, Jan Gottwald, František Štěpař, Josef Richter a Josef Fleischer. Náhradníci : František Girkovský, Antonín Lilek, Antonín Koláček a Josef Valouch.
Tam, kde se křižují silnice z Řimic do Doubravic a od Palonína k Novým Mlýnům, říká se pozemkům „Sékorník“. Tímto místem protéká potok, který se vlévá do blízké Moravy. Na Sékorníku bylo nalezeno při hlubším orání množství popelnic různých tvarů a stáří, což je důkazem, že zde sídlili v letech 1500 – 400 před naším letopočtem národové popelnicových polí. Jelikož zde byly nalezeny i hroby obložené kameny, bylo zde také pohřebiště z prvních dob křesťanských. O prastarém i novějším osídlení tohoto místa svědčí také žernovy zde nalezené, z nichž nejstarší jsou ploché, novější pak miskovitě vyhloubené. Škoda, že tyto starožitnosti byly většinou zničeny.
V zahradní zídce, nyní zbořené, náležející p. Al. Jarolímovi z Měníka, byl kámen s nápisem „Debrois 1774“. Tento Debrois byl francouzský šlechtic, který ve druhé polovině 18.století postavil u Nových Zámků velkou továrnu na vlněné a hedvábné zboží. Podnik však později zanikl a byl zbořen. Podnes se tam říká „U francouzského stavu“. Nějakou náhodou se kámen s tímto nápisem dostal do Měníka, kde byl nalezen v poli a při opravě zasazen do zídky.
V Hradečné roku 1850 bylo 227 obyvatel, výměra katastru byla 345 jochů. Starostou byl tehdy Josef Krček. V obecní radě byl Jan Smékal a Josef Smékal. Členové výboru : Pavel Hajíček, Ignác Gottwald, Filip Smékal, Frant. Melhuba a Ignác Valouch. Náhradníci Šperlík, Vaňák, Vařeka a Hajíček.
zdroj :
Bělolhotský zpravodaj, 1974-1988, 1992-1999, vydalo tehdejší MNV a OÚ Bílá Lhota
