z pamětní knihy - odbočka sokolské organizace
Tento článek je součástí uceleného tématu Pamětní kniha obce Hradečná
Návštěvníci prvního poválečného všesokolského sletu v Praze z naší obce byli průběhem jeho tak nadšeni, že se snažili i u nás v roce 1920 založit „Sokola“. Nejvíce se o to přičiňoval Stanislav Smékal, rolnický syn z dom. čís. 17, později hostinský v Cholině, který za pomoci p. nadučitele Dvořáka a jeho paní, nadšených sokolských pracovníků z Mladče, tuto myšlenku u nás uskutečnil. Bylo sice od úmyslu tohoto zrazováno poukazem, že dědinka naše na podobný národně tělocvičný spolek nestačí, přesto však k uskutečnění došlo.
Dne 5. července 1920 byla konána ustavující schůze ve které přítomný p. nadučitel Dvořák ze Mladče v delší řečí promluvil o sokolské idei a povinnostech a nadšenými slovy vybízel k práci a vytrvalosti, aby se uskutečnilo heslo : „co Čech, to Sokol“. Po řeči br. Dvořáka následovalo přihlašování se členů do „Sokola“ a hned se přihlásilo za činné členy 12 bratrů a za přispívající 8. Dorostenců bylo poté zapsáno 9 a žáků 7. Ihned byly provedeny volby s následovným výsledkem - starostou „sokola“ byl zvolen František Paták z dom. čís. 4, náčelníkem Vratislav Podivinský z čís. 11, jednatelem Stanislav Smékal z čís. 17 a pokladníkem Bohumil Svozil z čís. 36. Členy výboru poté byli zvoleni - Antonín Řmot ml. z čís. 28, Josef Smékal z čís. 17, František Podivínský z čís. 11, František Smékal z čís. 12 a Ladislav Havlíček z čís. 16. Vedoucím dorostu ustanoven Ladislav Havlíček a vedoucím žactva Stanislav Smékal.
Aby občanstvo k myšlence sokolské přilnulo, bylo uspořádáno přičiněním p. manželů Dvořákových sokolské cvičení na návsi, které k tomu cíli bylo zvlášť upraveno místními mladými Sokoli a to na místě, kde byl později vystaven pomník padlým. Cvičení se zúčastnili skoro všichni členové chudobínské jednoty a mladečského odboru Sokola a krásně se vydařilo. Obzvlášť všem se líbilo cvičení těch nejmenších sokolíků, jak hochů tak i děvčat.
Po tomto cvičení kde místní sokoli byli pouhými diváky, bylo přikročeno k zakoupení tělocvičných úborů pro členstvo. Prvním cvičícím nářadím byla hrazda půjčená nám jednotou chudobínskou. Za nějaký čas byla pořízena nová žíněnka za 300 Kč a bradla byla zhotovena prozatím dřevěná. Dokud nářadí nebylo, docházeli jednotliví členové na cvičení do Mladče.
Během krátké doby vzrostla naše sokolská odbočka dosti značně. Přihlásilo se hodně členů přispívajících a to hlavně dívek i provdaných žen, takže celá naše sokolská rodina čítala dohromady 54 členů cvičícího členstva, čítaje v to i muže. Dorost a žactvo mělo 29 členů a později se přihlásili ještě 3 členové z Pateřína. Patřili jsme k jednotě chudobinské. Cvičilo se dvakrát v týdnu na sále pronajatém od hostinského br. Rudolfa Čikla za obnos 300 Kč ročně. Do cvičení docházeli všichni bratři i ženatí do jednoho. Též br. starosta pilně cvičil i když se u toho nejednou zpotil následkem svého většího tělesného objemu.
Ke konci roku 1920 byl pořádán v Olomouci župní cvičitelský kurs na 14 dnů, kterého se z naší pobočky zúčastnil br. Antoní Řmot ml., jež byl po odbytí kursu zvolen náčelníkem našeho sokola.
Průběhem doby se zúčastnila naše sokolská pobočka následujících podniků - obvodového cvičení v Chudobíně, kde cvičil poprvé náš dorost, dále okrskového cvičení v Litovli, poté obvodového cvičení v Řimicích a též v Bouzově a rovněž župního cvičení v Zábřehu.
Nejpěknější domácí sokolský svátek měli jsme dne 17.7.1921 uspřádáním obvodového cvičení na louce br. Josefa Smékala. Zúčastnilo se ho dohromady 137 mužů a 130 žen z jednot - Litovel, Chudobín, Bouzov, Řimice a odborů Mladeč, Měrotín, Červenka, Nasobůrky a Hradečná. Počasí nám přálo, cvičiště bylo krásně upraveno a úspěch morální byl značný, kdežto finanční nás poněkud zklamal.
Po tomto radostném vzestupu však přišla doba úpadku. Co se hned z počátku předvídalo, stávalo se pomalu skutkem. Bratři začali docházet do cvičení nepravidelně, zvláště když nedostávalo se pomoci morální a vidělo se, že podniky naše sotva stačí na zaplacení nájemného ze sálu, neřku-li splácet ještě dosti značný dluh. Pomalu se počet cvičícího členstva ztenčoval a v půli roku 1922 do cvičení už nikdo nechodil. Zůstal jen výbor „Sokola“, kterému zbylo se starat jak platit úroky a zbavit se směnky znějící na 2.000 Kč u Rolnické záložny v Litovli.
Tento stav trval až do prosince roku 1928, kdy výbor dávno neexistujícího „Sokola“ viděl se nucen zaplatit dluhy ze své kapsy. Výbor se poté rozešel a „Sokol“ v Hradečné přestal existovat.
zdroj :
Okresní archiv Olomouc, fond Archiv obce Hradečná I., Pamětní kniha obce, inv. č. 38, dat 1925-1939
přepis Pamětní knihy pořízený v roce 2008 Vratislavem Podivinským
Tento článek je součástí uceleného tématu Pamětní kniha obce Hradečná
