Dva velké požáry v Hradečné v letech 1997 a 1998
.. níže uvedený článek je součástí kroniky Sboru dobrovolných hasičů Hradečná :
V roce 1997 před polednem začalo hořet v Hradečné v čp. 1 u Svozilů, kde se od svařování vznítila dílna ve zdejším humně. Kolem poledne šel zrovna Stanislav Svozil st. do dědiny pro obědy a lidi mu po cestě říkali, že od nich jde kouř. On tvrdil, že to od nich není, avšak za chvíli se přesvědčil o opaku. Jednalo se o velký požár, k němuž byli hned přivoláni profesionální hasiči. V té době v poledne většina našich hasičů byla v zaměstnání. Na místo přijeli první profesionální hasiči z Litovle, měli však závadu a nemohli zařadit a zprovoznit čerpadlo. Poté přijeli hasiči z Bouzova a Uničova a další. Na humně bylo uskladněno seno, v dílně kanystry s naftou, bylo zde též zaparkováno auto zn. Chrysler na plynový pohon, které celé shořelo, naštěstí však nevybuchlo. V dílně byla dále acetylénová láhev na svařování, ta ovšem vybuchla a roztrhla se, opět naštěstí před výbuchem téměř vyhořela, takže neudělala mnohem větších škod. Shořel též lis na seno. Střecha humna byla z eternitu, který v důsledku velkého žáru praskal a kusy odlétávaly do velké dálky. Naši hasiči poté prováděli likvidační práce, odřezávali motorovou pilou zbytky ohořelých trámů, likvidovali ohořelou suť a vše odváželi na smetiště.
Pouhý jeden rok po velkém požáru u Svozilů došlo v Hradečné k dalšímu požáru. Počátkem srpna byla veliká vedra v důsledku čehož, se nad Hradečnou v noci z 2. na 3. srpna 1998 přihnala velká letní bouře. Asi 2 minuty před půlnocí blesk udeřil do nástřešní kovové konzole na elektřinu na domě čp. 30 u Seifertů. Vzápětí se vzňal dřevěný štít, ve kterém byla konzole zabudována a od něj chytla i celá střecha. Požár první zpozoroval Stanislav Svozil v protějším domě, telefonicky volal profesionální hasiče a poté vyběhl před dům a volal o pomoc. Byla zrovna strašná bouře, nešla elektřina a nebylo ani možné spustit hasičskou sirénu na požární zbrojnici. Slávka Kanaszová z čp. 3 vyběhla z domu a zvonila ve zvonici požární zbrojnice na zvon, aby přivolala pomoc. Starosta sboru Jaroslav Paták s dalšími hasiči byli hned na nohou, vytáhli hasičské auto se stříkačkou ze zbrojnice a další lidi a hasiče k pomoci přivolali výstražným zvukovým znamením na autě. Vše se odehrávalo po tmě. S autem a stříkačkou se dojelo k rybníku, kde se sundala stříkačka, a vytvořilo dopravní vedení. Podařilo se nastartovat, starosta velel, ať jsou našroubovány jen 2 savice, ale byly našroubovány 3 a nešla nasát teplá voda z nádrže. Až po odšroubování jedné savice se podařilo na poslední chvíli nasát vodu, stříkačka již byla dost přehřátá. Hned jakmile voda vletěla do hadic, začalo se hasit. Oheň se podařilo po 15 - 20 minutách lokalizovat. Pod celou střechou, jejíž trámy byly staré a dosti provrtané červotočem, bylo uskladněno seno, proto se požáru dařilo a i přes okamžitý zásah našich hasičů střecha shořela celá. Ve chvíli kdy na místo dorazil jako první hasičský sbor z Litovle v 0.35 hodin, byl již požár našimi hasiči uhašen. Starosta našeho sboru předal profesionálním hasičům po příjezdu velení. Po nich dojeli ještě hasiči z Bouzova, Uničova a nakonec též v 0.45 hodin též z Olomouce. Na místo dojela též sanitka. Profesionální hasiči z Litovle po příjezdu okamžitě osvětlili celý prostor a natáhli jeden útočný proud, kterým se poté ještě dohašoval požár. Ohořelá a promočená střecha se začala bortit, proto velitel zásahu rozhodl střechu rozebrat. Miloslav Vaňák poté přijel se svým traktorem s vlečkou a střecha se rozebrala a hned odvážela na místní smetiště. Je třeba dodat, že toto vše se odehrávalo za silného deště a bouřky, která nejdříve zeslábla, ale poté když se střecha rozebírala a hasiči chodili po domě, opět zesílila a hasičům bil hrom hned nad hlavou, že trnuli, aby do nich neudeřilo. Ostatní hasičské sbory, které dojely po hasičích z Litovle, už nezasahovaly. Celý zásah byl ukončen v 04.00 hodin, přičemž v té době byli již všichni promočeni až na kost, střecha byla ale odklizená. Pokračování bylo hned na druhý den odpoledne, kdy hasiči ještě dělali po požáru pořádek a odklízeli zbytky ze spáleniště. Další dny naši hasiči udělali brigádu a pomohli dům opravit. Konkrétně 8.8. se na domě udělaly zednické práce, vybetonoval se věnec a vyzdily se nové štíty. Radek Vaňák poté domluvil nové trámy a 19. a 20.8.1998 se brigádou na domě udělala nová střecha. Na následující schůzi 28.8. se vše vyhodnotilo a zapilo. V domě tehdy bydlela sama babička Ludmila Seifertová, které se při požáru nic nestalo. Tuto událost mají všichni zúčastnění v živé paměti. Za velmi ztížených podmínek dokázal náš sbor oheň lokalizovat a dále pomohl odklidit následky, zlikvidovat požářiště a v průběhu několika týdnů pomoci opravit dům a střechu.
Tehdy se všichni místní lidé i naši hasiči divili, že litovelští profesionální hasiči dojeli k požáru s velkým zpožděním. Jejich odpověď našemu starostovi sboru br. Jaroslavu Patákovi k pozdnímu příjezdu byla, že při cestě byla hustota deště velice intenzivní, dešťová voda se vlivem velkého horka hned odpařovala a kvůli tvořícímu se oparu nic neviděli a museli jet velice pomalu. Mezi lidmi se však hovořilo o tom, že si profesionální hasiči při cestě do Hradečné spletli cestu a proto přijeli pozdě.
Dne 15.5.1998 konal se v měrotínském kostele pohřeb našeho občana Miroslava Zemánka. Zrovna když lidé vcházeli do kostela, vypukl v Měrotíně u Nevimů požár. Naši požárníci utíkali zpět do Hradečné pro techniku, aby mohli zasáhnout. Krátce nato se vrátili do Měrotína s hasičským vozidlem a dělali zasahujícím sborům dopravní vedení.
Dne 5.9.1998 se v naší obci též konalo námětové cvičení s následným občerstvením k příležitosti výročí 90ti let založení našeho hasičského sboru. Příjem z této akce činil čistého 975,- Kč.
Dne 17.10.1998 se hasiči naposledy rozloučili se zemřelým br. Josefem Smékalem na hřbitově v Měrotíně.
V červnu (22.6.) 1999 hasiči uspořádali v obci dětský den s výdělkem 1.695,- Kč.
zdroj :
Kronika Sboru dobrovolných hasičů Hradečná
