Obnovení tradice májových slavností
.. níže uvedený článek je součástí kroniky Sboru dobrovolných hasičů Hradečná :
Právě v těchto letech na přelomu tisíciletí se po určité kulturní stagnaci opět činnost hasičů v obci začala více rozvíjet. V roce 1999 se též poprvé konaly dnes již tradiční májové slavnosti, tedy stavění a následné slavnostní kácení máje. Jak již bylo uvedeno, nápad obnovit tuto tradici se kterou se u nás skončilo v roce 1949, vzešel prvně od velitele sboru br. Radka Vaňáka při údržbě techniky po předešlé povodni v roce 1997. Původní myšlenka se začala rozvíjet a plánovat, jak by taková akce vůbec mohla proběhnut, k čemuž vzpomínkami z poslední akce z roku 1949 pomáhal br. Jaromír Kratochvíl. Nakonec bylo vše dohodnuto, přichystáno a akce mohla proběhnut.
První květnovou sobotu 1.5.1999 odpoledne se hasiči sešli u požární zbrojnice, kde již byla nachystaná májka, z lesa dovezená a odkorněná. Na jeho vrchol byla pentlemi nazdobena a připevněna břízka a tradiční chvojkový věnec. Poté za pomoci lan, žebříků a lidských sil byla májka vyzdvihnuta, zapuštěna do země a zapřena kůly sloužícími jako vzpěry. Poté se vše ve zbrojnici zapilo. Akce slavnostního kácení měla být velkolepější a byla naplánována na poslední květnovou sobotu 29.5.1999. Bratr Jaromír Kratochvíl při obnovení májových slavností, rozhodl se rovněž navázat na tradici ochotnického divadla ukončeného též v roce 1949 a po velkém plánování přichystal malé divadlo za hereckého výkonu zejména svých synů a vnoučat. Původně plánoval uskutečnit veselé představení „Smírčí soudce“, kde měl soudce z lidu soudit nesmiřitelné protivníky a ukládat jim za jejich prohřešky pokuty, které měli platit ve zlaťácích. Původní záměr byl změněn a bylo odehráno představení „Tulák“. Stalo se tak poté, co se u požární zbrojnice odpoledne sešli lidé z vesnice, mnozí různě oděni do kostýmů a převleků. Současně odehrála se scénka, kdy k máji přijela recesistická rodina s plačícím dítětem v kočárku, kterým nebyl nikdo jiný, než náš velitel br. Radek Vaňák za hudebního doprovodu na tahací harmoniku sestry hasičky Pavlíny Patákové. Představení mělo velký úspěch a všichni účinkující sklidili aplaus. Poté následovalo slavnostní poražení májky, jejíž nazdobený vrchol byl poté průvodem nesen až ke klubovně, kde poté proběhla za hudby veselice do pozdních nočních hodin. Vše mělo kladný ohlas a od tohoto roku tyto oslavy každoročně pokračují.
Zde zařazuji doslovný přepis z Pamětní knihy obce Hradečná autora Antonína Řmota, uložené v Okresním archivu v Olomouci, který v ní popisuje průběh májových slavností za doby první republiky těsně po první světové válce.
Kácení máje
Slavnost stavění a kácení máje bývala skoro pravidelnou každoroční zábavou dorůstající mládeže. Je to pradávný zvyk, který s většími či menšími obměnami se ještě bezpochyby hodně dlouho udrží. Známou charakteristikou této slavnosti jsou všelijak nastrojené maškary s dřevěnými nástroji - hajný, nadlesní, indián, drvaři, ženy přinášející oběť do lesa atd. Autor pamětní knihy se dále omezil na popsání posledního kácení máje u nás v Hradečné těsně po válce před psaním daného textu.
Stavění máje zúčastnila se po většině mládež již dospělá a i mladší ženatí. A jelikož k postavení byla pohotově mladá a jará síla, postavila se máje pěkná a dosti vysoká, kterou potom někteří chlapci hlídali. To hlídání nebralo se však příliš vážně, poněvadž nikdo nevěřil, že by ji snad někdo ukradl. Jak se lidé však podivili, když v neděli před kácením šli se dívat jek se na máji „fánci“ třepetá a neviděli tuto ba ani máji ne. Mysleli zprvu, že ji snad vítr svalil, později však viděli, že po máji není ani památky. Záhada jeho zmizení se brzy vysvětlila. Ze soboty na neděli si každý z hlídačů koupil nějaký ten hlt, což bylo na velevítanou chlapcům z Pateřína, kteří již dlouho pásli po příležitosti, aby mohli máji hradeckým sebrat. Zmíněnou sobotu přišlo pár těch odvážnějších a když zjistili, že hlídači jsou „v agonii“, máji podřezali a koněm, kterého nechali stát v záloze u Šmoldasových, zatáhli do Pateřína. Každý si zajisté v duchu představí protáhlé a udivené tváře hlídačů, když z libého spánku probudil je křik a smích chasy a máje nikde. Říkalo se také, že to byla zrada, nikdo se však nechtěl k tomu přiznat. Paterákům však byla slibována pomsta a odplata a tato se také naskytla. Hned na druhý den byla postavena máje ještě vyšší a ztepilejší a hlídky byly postaveny bdělejší a ostražitější. Hlídky byly, jelikož se mezi nimi nalézali se někteří střelci, ozbrojeny i puškami.
Přišla opravdu krásná květnová neděle, kdy měla se uskutečnit slavnost kácení máje. Lidí se sešlo, že jich Hradečná při podobných příležitostech dlouho před tím neviděla. Když byly odstraněny „šprajce“ a máje pod dopadem dřevěných seker počala se chvěti, čekal každý napjatě kdo bude pánem vršku s fánou, zda opět pateráci, kterých se sem též hodně sešlo. Máje se pomalu kloní, konečně s rachotem dopadá, muzika při tom hraje. U vršku máje křik a celé klubko těl. Hradečtí chlapci jsou však pevně odhodláni vršek máje za každou cenu udržet, což se jim též plně zdařilo. Již třímá jeden z nich ulomený vršek s červenobílým praporkem vysoko nad hlavou. I když se protivníci sebe víc namáhají jim tento vyrvat, nedaří se jim to, ba musí při nastalé bitce neslavně utíkat, při kteréžto příležitosti dostala většina z nich, svůj díl. Nejvíce poznamenán byl mladý František Moťka z Pateřína, který byl označován byl za původce plánu sebrat hradeckým máji. Byla mu notně v bitce pošramocena ruka.
Právě tu neděli, kdy chlapci paterští odnesli hradeckým máji, pořádala chasa měrotínská svoje kácení máje. Chlapci hradečtí, aby se poněkud odškodnili za to, že jim pateřští máji odnesli, umluvili se, že půjdou do Měrotína a tamním chlapcům seberou zase vršek máje s fánou až jej měrotínští skácí. Věc tato nebyla tak lehká, leč přece se jim zdařila. K jejímu uskutečnění smluvili mezi sebou přesný plán. Pár těch nejobratnějších postavilo se do vzdálenosti kde čítali že máje dopadne a ostatní zůstali v záloze opodál jako štafeta. Vršek máje při svém dopadu narazil na nastavenou ruku přítomného Sláva Valouchového, urazil se a již byl závodním během odnášen směrem k Hradečné. Když běhoun umdléval a pronásledovatelé byli mu v patách, hodil rychle svoji kořist připravené záloze a tato dopravila ji slavně do svojí dědiny. Při slavnosti kácení máje u nás byla ukazována potom jako válečná trofej a měrotínské nemálo dráždila. Při nastavší šarvátce, snažili se měrotínští dostat svoji fánu případně i s hradeckou do svého držení což se jim však nezdařilo. Strážce „měrotínské“ fány měl dobré nohy a dopravil ji šťastně za dvéře otcovského domu a to k Dostálům, kde pronásledovatelé vniknout nemohli.
Příznačným pro poválečnou dobu bylo zvaní na kácení máje. Chlapci z dědiny, kde se má máj kácet se přestrojí za křiklavé maškary, opentlí svoje kola stuhami v národních barvách a dělajíce takto reklamu pro svoji slavnost, projíždějí okolní obce.
Toliko tedy citace ze staré pamětní knihy….
Já k nové době jen doplním, že v počátku obnovených slavností po dvakráte došlo k neplánovanému pádu májky. Pojednou nám byla úmyslně zcizena a podruhé se zlomila vlivem velkého větru. V obou případech hasiči postavili ihned novou náhradní, aby slavnosti nebyly narušeny.
zdroj :
Kronika Sboru dobrovolných hasičů Hradečná
