Četnictvo - Četnická stanice Mladeč - vznik, působnost, činnost

25.06.2018 11:04

 

Tento článek je součástí zpracované anabáze Četnictvo na Bělolhotsku ..

 

 

Zřízení Četnické stanice v Mladči ...

 

Četnická stanice v obci Mladeč byla zřízena k 27. říjnu 1938 jako stanice prozatimní. Jak již bylo uvedeno u předešlého článku, předcházela tomu evakuace četnické stanice z Bílé Lhoty do Bouzova, která takto v „exilu“ fungovala od 8. října do 24. října 1938. Po obsazení pohraničí a Sudet německým vojskem a ustálení státní hranice, bylo třeba tyto z naší strany zabezpečit, proto poblíž „nové“ státní hranice byly tímto způsobem zřizovány nové četnické stanice, obsazované zejm. četnictvem z evakuovaných oblastí Sudet. Na prozatimní stanici do Mladče byli zařazeni vrchní strážmistr Josef Suchý jako velitel stanice, dále štábní strážmistři Josef Švejda, Martin Jagoš, Karel Laifr, Karel Valenta a strážmistr Ondřej Krumpolc. Všichni v době předešlé konali službu v pohraničí v Sudetech, přičemž po okupaci tohoto území Němci, byli evakuováni do Moravské Ostravy, kde byli soustředěni ve zvláštním četnickém oddílu a posléze odesláni k obsazení stanice v Mladči. I když stanice dlouhého trvání neměla a po osmi letech v roce 1946 byla zrušena, za tuto dobu vystřídalo se zde ve službě spoustu četníků, proto by byla škoda někoho opomenout a nejmenovat. V samostatném článku je výčet velitelů stanice i podřízených četníků …

A proč vůbec četnická stanice v Mladči na webu, který se věnuje dějinám obce Hradečná ? Protože do služebního obvodu právě této četnické stanice naše obec Hradečná v letech 1938 - 1946 náležela.

Po zřízení prozatimní četnické stanice v Mladči do jejího služebního obvodu byly zařazeny nejprve obce Mladeč, Měrotín, Hradečná, Savín a krátce Sobáčov. Zakrátko došlo k úpravě jejího obvodu a to když byla ze Slavětína tamní četnická stanice, zřízená tam prozatimně počátkem října 1938 z evakuované četnické stanice Mohelnice, dále přesunuta do Střelic - právě tehdy pod stanici v Mladči byly připojeny ještě obce Slavětín, Kovářov a Ješov a naopak obec Sobáčov jí byla odebrána a přidělena pod četnickou stanici Litovel. Takto obvod zůstal až do zániku stanice v roce 1946.

Nově zřízená četnická stanice byla umístěna v turistickém domě čp. 61, který tehdy náležel musejní společnosti v Litovli. Inventární zařízení stanice bylo dodáno z evakuované stanice Šilperk z okresu Zábřeh. Jak samotná stanice, tak i ubytování četníků a jejich rodiny bylo prozatímní a zprvu nouzové pro nedostatek vhodných ubytovacích místností. Teprve po definitivním dislokování stanice 27. října 1939 byly provedeny patřičné opravy v budově, čímž byly získány vhodné místnosti pro stanice i ubytování četníků. Stanice byla určena jako pohraniční a státní hranice „druhé republiky“, resp. hranice protektorátní vedla těsně za obcí Mladeč, podél toku řeky Moravy a po vypuštění obce ze záboru tato hranice měřila asi 3 kilometry. Pohraniční služba četnictva pozůstávala z pasové a celní kontroly, která byla vykonávána společně s příslušníky finanční pohraniční stráže, jež měla sídlo ve vedlejším Sobáčově.

 

Turistická ubytovna Mladeč čp. 61 na pohlednici z roku 1931, později od roku 1938 sídlo četnické stanice

 

 

Činnost stanice - obchůzky, obchůzky a zase obchůzky ..

 

Část písemné agendy se dochovala a je uložena ve Státním okresním archivu v Olomouci ve fondu Četnická stanice Mladeč /značka L 2-10, čl. NAD 2772/ a bohužel tento fond je značně chudší jak u stanice v Bílé Lhotě. Dochovala se staniční kniha z doby 27. října 1942 - 30. září 1944 v němčině a poté knihy podacích protokolů česky i německy. Další archiválie a to navazující staniční kniha z doby 1. října 1944 - 9. prosince 1946 a též památník stanice byly nalezeny v Archivu bezpečnostních složek v Brně - Kanicích ve fondu poválečné stanice SNB Mladeč /f. O - Krajská správa SNB Ostrava/. Právě díky památníku lze čerpat informace z činnosti četnické stanice a zajímavosti z obce samotné a služebního obvodu, jež jsou uvedeny v tomto článku a celé anabázi.

Obecné fungování stanice popisovat nebudu, lze se odkázat na již uvedené u článku Četnická stanice v Bílé Lhotě, náplň činnosti, práva i povinnosti byly stejné. Stejně jako všude jinde, i zde byly hlavní náplní obchůzky po obvodu stanice a kolem státní hranice, opět konané denně, výhradně pěšky a to za každého ročního období a počasí.

Zhodnotit hlavní činnost - obchůzky, můžeme díky archivované staniční služební knize z doby 27. září 1942 - 30. srpna 1944, jež byla vedena za okupace německy. Opět příkladem dne 27. října 1942 vykonal velitel stanice vrchní strážmistr Josef Kunert pěší obchůzku na trase Měrotín, Savín, Ješovský dvůr, Ješov, Kovářov, Slavětín, Mladeč, nádraží Mladeč a to od 14. hodiny odpolední do 23. hodiny večerní s 2 hodinovým odpočinkem.

Nebo mohu příkladem dáti den 14. listopadu 1942, kdy se dle staniční knihy po obvodu současně procházeli hned tři četníci. Štábní strážmistr Karel Valenta v době od 1. hodiny noční do 12. hodiny polední prošel pěšky trasu - železniční nádraží Mladeč, protektorátní silnice, Měrotín, les Šumina, Hradečná, Hostinec Navrátil, hájovna Teichmann, les Třesén, Mladeč. Velitel stanice vrchní strážmistr Josef Kunert v době od 2. hodiny noční na dobu dle potřeby pěšky trasu - protektorátní silnice, les Savín, les Šumina, Hradečná, Vápenka, nádraží a železniční trať Mladeč a dále téhož dne strážmistr Albín Lázníček v době od 16. hodiny odpolední do 4. hodiny ranní pěšky trasu - protektorátní silnice, protektorátní hranice, les Třesín, Hradečná, les Šumina, Kovářov, les Savín. 

Co se týče běžných obchůzek, do tras byly opět zahrnuty všechny obce v obvodu stanice - Mladeč /Lautsch/, Měrotín /Mirotein/, Hradečná /Hradeschna/, Slavětín /Slavietin/, Savín /Sawin/, Kovářov /Kowarschow/ a Ješov /Jeshau/ a dále z pohledu tehdejší doby důležitá místa a některé samoty - železniční trať /Eisenbahnstrecke/, železniční nádraží Mladeč, Hostinec Navrátil /Gasthaus Navrátil/ (U Robinsona), Hostinec Pinda /Gasthaus Pinda/, Hájovna /Jägerhaus Teichmann/, Myslivna Savín /Jägerhaus Sawin/, vápenka a kamenolom /Kalkwerke/, Ješovský dvorek /Jeschauhof/, Sedláčkův mlýn /Sedláček mühle/, protektorátní hranice /Protektoratsgrenzen/, protektorátní silnice /Protektoratstrasse/, jeskyně Mladeč /Höhlen/, les Savín /Sawiner Wald/, les Šumina /Šumina Wald/, les Třesín /Wald Třesín/ a další.

 

 

Život a služba četníků po „Mnichovu“ a v Protektorátu ...

 

Když se v ranních hodinách 15. března 1939 počaly ve směru od Mohelnice na státní silnici objevovat první motorisované jednotky německé armády, která obsazovala naše území, četnická stanice v Mladči dosud nebyla vybavena telefonem a zůstala až do odpoledních hodin toho dne bez jakýchkoliv rozkazů a směrnic. Teprve až odpoledne obdržela prostřednictvím kurýra od okresního četnického velitelství v Litovli směrodatné rozkazy o vykonávání služby bezpečnostní. Obyvatelstvo obcí služebního obvodu chovalo se při okupaci území klidně a až značně zdrcené, zachovalo kázeň a raději ani nevycházelo ze svých příbytků, takže nikde nedošlo k incidentům a služebním zákrokům ze strany okupantů. V obvodě mladečské stanice byla přímo ubytována německá posádka a současně  vzhledem k místním krápníkovým jeskyním, jejichž krásy Němci brzy objevili, byla Mladeč často a hojně německými vojáky navštěvována.

Krátce po obsazení republiky k 31. květnu 1939 byli povoláni k nástupu prozatimní služby na stanici vrchní strážmistr Josef Absolon a praporčík Bohumír Vydržel. Oba předešle konali službu u bývalého Zemského četnického velitelství Užhorod na Podkarpatské Rusi a oba rovněž byli až do 15. března 1939 u praporu Stráže obrany státu na maďarských hranicích. V důsledku vojenského obsazení celého území Podkarpatské Rusi maďarským vojskem, ustupovaly jednotky SOS dle rozkazů až na rumunské území, odkud po dobrovolném odevzdání zbraní byli evakuováni přes Rumunsko, Jugoslávii a Rakousko zpět na naše území. Po definitivním převzetí a zařazení k 20. červnu 1939 odešli vrchní strážmistr Josef Absolon na četnickou stanici Hvozd a praporčík Bohumír Vydržel na četnickou stanici Bílá Lhota. Na jejich místa na stanici nastoupili praporčík František Navrátil a štábní strážmistr František Nejezchleba, kteří oba rovněž po 15. březnu 1939 evakuovali ze Slovenska s praporem SOS z maďarských hranic.

Od počátku roku 1940 byli příslušníci stanice veleni ke střežení hlavní železniční trati v úseku Olomouc - Česká Třebová v důsledku provádění pokusů sabotáží zejména při projíždění transportů německých vojsk. V pozdější době byli četníci též veleni ke střežení důležitých objektů jako obilních skladišť, elektráren a plynáren, čímž byla služba četnická značně omezena a rýsovala se toliko ve formě strážní služby. V důsledku těchto opatření byly stanice ve svých stavech značně sníženy pro výkon služby bezpečnostní.

Vedení stanice k 15. únoru 1940 po pensionovaném vrchním strážmistru Josefu Suchém převzal vrchní strážmistr Vojtěch Sléha, který byl převelen z četnické stanice Litovel. Předešle konal službu četnickou rovněž do 15. března 1939 na Podkarpatské Rusi, v letech 1938 a 1939 byl velitelem čety SOS na maďarských hranicích a v lednu 1939 v době stanného práva zde zakročoval proti nacistickým pomahačům - ozbrojené jednotce „Sičovců“ a byl přitom zraněn.

Gestapem byl 9. října 1940 zatčen štábní strážmistr Karel Laifr pro podezření z protistátní činnosti a odvezen do Olomouce. Po výslechu a konfrontaci s nacistickými udavači byl za dva dny propuštěn a vrátil se ke službě na stanici.

Velitel stanice vrchní strážmistr Vojtěch Sléha a jeho zástupce praporčík Bohumír Vydržel byli k 31. srpnu 1941 dáni jako ruští legionáři do předčasné trvalé výslužby. Jejich aktivní platy tím byly zastaveny, legionářské platové výhody škrtnuty, takže pensijní požitky byly nepatrné a nestačily ani k výživě jejich rodin. Oběma pensionovaných četníkům hrozilo nasazení na práci v Říši, proto vrchní strážmistr Vojtěch Sléha nastoupil práci u firmy Josef Vitoul a spol. - Vápenka v Měrotíně u Litovle jako dozorce ve vápencových lomech a praporčík Bohumír Vydržel v kamenolomu okresu litovelského v Měníku jako vážný. Na místo velitele stanice k 14. říjnu 1941 nastoupil praporčík Josef Kunert, který byl sem převelen z četnické stanice Olšany u Prostějova.

Život za okupace nebyl jednoduchý a platilo to samozřejmě i pro četníky. Na jedné straně četnictvu od německých úřadů docházely stále častěji striktní rozkazy směřující k persekuci českého obyvatelstva a četnictvu bylo pro neuposlechnutí vykonání těchto rozkazů hrozeno různými tresty, což se na straně druhé bilo mnohdy s českým přesvědčením četníků, jejich vlastenectvím a touhou pomoci „svým“ lidem. I události doby nesvobody jsou v památníku detailně zaznamenány, ale ponechal jsem je do samostatného článku - důvody jsou uvedeny tamtéž….

 

 

Přichází osvobození, změny a zrušení stanice ...

 

Četnická stanice v Mladči prakticky fungovala jen přes válečné období, počínaje okupací pohraničí v roce 1938. Dovolte mi opět nyní připomenout události konce války ve zdejším okolí prostřednictvím záznamů v četnickém památníku.

S blížícím se koncem války v poledních hodinách 5. května 1945 bylo zachyceno radiové volání Prahy, kde počala revoluce bojem o rozhlas. Zpráva se rychle rozšířila po celé obci a obyvatelstvo se shromažďovalo v domech, kde byly silnější přijímače a pozorně sledovala toto volání.  Když v jedné chvíli bylo volání Prahy přerušeno a ozvalo se opět volání německé, obyvatelstvo plakalo a s napětím očekávalo, kdy se opět ozve české vysílání. Téhož dne v odpoledních hodinách přijelo do Mladče asi 100 německých polních četníků, kteří se zde ubytovali. I tito se u místního obyvatelstva ihned informovali o situaci a když jim bylo řečeno, že v Praze vypuklo povstání, vešli do soukromých domů a s napětím poslouchali pražský rozhlas, zvláště ti, kteří uměli česky. Rádiové zprávy o postupu a průběhu povstání v Praze sledovalo obyvatelstvo s napětím po celou noc a po všechny následující dny, dokud nebylo přerušeno elektrické vedení. Současně s příchodem německých četníků přišla do obce zpráva o vypálení obce Javoříčka a povraždění mužských příslušníků této obce. Tato zpráva působila na české obyvatelstvo zdrcujícím dojmem a očekávalo se událostí příštích dní. V té době státní silnice byla zaplněna transporty ustupující německé armády na západ, které v předvečerních hodinách byly napadeny hloubkovými letci Rudé Armády. Jihozápadní okraj obce byl zasypán leteckými pumami menší ráže z nichž mnohé ani nevybuchly. Z obyvatelstva nebyl nikdo raněn ani usmrcen.

Dva dny poté 7. května 1945 již naše obyvatelstvo v důsledku přibližující se fronty nepracovalo, uzavřelo svoje domy a stěhovalo se hromadně do krápníkových jeskyní v obci, které posloužily jako úkryt. Ustupující Němci stavěli již dělostřelecké pozice na loukách u samé obce a dalo se očekávati, že obec bude následkem toho odstřelována jednak dělostřelectvem a jednak letecky. Boje mezi Rudou armádou a Němci přiblížily se k Uničovu, Šternberku a Olomouci. Pokud se dalo, byly tyto boje sledovány obyvatelstvem s napětím z kopce Třesína, odkud byl velice dobrý výhled na tyto strany. Ustupující Němci táhli též přes obec Slavětín od Konice a v odpoledních hodinách byly tyto transporty silně odstřelovány letectvem Rudé Armády. Při těchto náletech byla zraněna Anna Moťková a její pětiletá dcera, která zranění podlehla.

Boj trvající skoro celou noc se do následujícího rána 8. května 1945 přiblížil až k Litovli. Německá armáda houfně ustupovala a v boji zůstávaly jen jejich jednotky chránící ústup. Jelikož v tuto dobu byl již přerušen elektrický proud, zůstala obec bez dalších zpráv a teprve v odpoledních hodinách dozvěděla se o všeobecné kapitulaci německých zbraní. Němci při svém ústupu ve večerních hodinách vyhodili hlavní most přes řeku Moravu u Nových Zámků a v noci pak most na státní silnici u Mladče. Obyvatelstvo po celý den a noc bylo ukryto v jeskyních, hlavně ženy a děti.

Další den 9. května 1945 mezi 4. a 5. hodinou ranní dosvědčoval blížící se hluk směrem od Litovle skutečný příjezd vítězné Rudé Armády. Obyvatelstvo proto houfně se stěhovalo do svých domovů a když byl na státní silnici spatřen první ruský tank, celá obec utíkala na silnici, aby vítěznou Rudou armádu radostně přivítala. Projíždějící tanky byly zasypány květy, kuřivem a jinými narychlo přinesenými předměty. Poněvadž telefonní spojení bylo strháno, obdržela stanice krátce před polednem prostřednictvím kurýra první rozkazy okresního národního výboru. Příslušníci zdejšího četnictva ihned po příjezdu sovětské armády nastoupili službu a zapojili se do práce v nově ustanoveného národním výboru. V následujících dnech byli všichni Němci ve zdejším obvodě usazení zadrženi a umístěni v internačním táboře v Litovli, jejich majetek byl místním národním výborem zajištěn jako majetek národní.

Průběžně k příchodem konce války do služby nastoupili  i četníci ve výslužbě dlící s bydlištěm v Mladči. Příkladem byl vrchní strážmistr Vojtěch Sléha, který již 9. května 1945 opětovně nastoupil z výslužby, aby se později od 6.11.1945 stal posledním velitelem stanice - tehdy již SNB. Podle dalších rozkazů odešli někteří příslušníci do pohraničních okresů, aby tam konali službu a zajistili nyní osvobozené území, které bylo v roce 1938 od republiky vlivem mnichovských událostí odtrženo.

S osvobozením a poválečnými událostmi přišly i změny v bezpečnostním aparátu a v souvislosti s budováním Sboru národní bezpečnosti, byla činnost četnické stanice v Mladči ke dni 15.12.1946 ukončena. Posledními příslušníky v tomto roce byli štábní strážmistr Arnošt Všianský odchozí k 1.1.1946, praporčík Bohumír Vydržel odchozí k 1.2.1946, štábní strážmistr Albín Lázníček odchozí k 1.3.1946, vrchní strážmistr Josef Absolon odchozí k 1.5.1946 a poslední setrvající až do konce podstrážmistr František Vrtílek, jenž ke dni 15.12.1946 odchází na stanici do Bílé Lhoty a velitel stanice vrchní strážmistr Vojtěch Sléha jenž k témuž dni odchází na stanici SNB Šaratice.