Požáry v osmdesátých letech
.. níže uvedený článek je součástí kroniky Sboru dobrovolných hasičů Hradečná :
Nebyla to však jen požární cvičení, jichž se naše zásahové družstvo účastnilo.
V roce 1983 jsme zasahovali v Měníku, kde hořela hospodářská budova u Pazderů. V pozdních večerních hodinách přiběhl Josef Aigl st. ke starostovi sboru domů a bouchal na něj, že někde hoří. Nevěděl ale kde, avšak tvrdil, že je to blízko. Starosta sboru ihned vyhlásil poplach, hasiči se rychle seběhli a okamžitě vyjeli. Nejdříve si mysleli, že hoří v Měrotíně, neboť sirény bylo slyšet ve směru od této obce, proto jeli tam. Až v Měrotíně však zjistili, že tam nehoří a že to byla ozvěna, proto jeli na druhou stranu k Bílé Lhotě. Když dojeli na kopec k soše Panny Marie, už byly vidět plameny šlehající z Měníka. Na místo k požáru malou chvíli před našimi hasiči dorazili též profesionální hasiči z Litovle. Sbory dělaly dálkovou dopravu vody k požářišti z místní nádrže před nynější restaurací. Z cisterny se podařilo útočným proudem pokropit štít mezi hospodářským a obytným stavením, aby se oheň z hospodářské budovy nedostal na tu obytnou. Nad oběma staveními bylo uskladněno seno a navíc štít byl ve velice špatném stavu, byly v něm díry i 5 cm veliké, tak že přes něj bylo vidět seno na požářišti a hrozilo, že se skrz něj oheň dostane. Poté co byl oheň dohašen a byla zastaveno čerpání vody z nádrže, hadice v důsledku velké zimy okamžitě zamrzly, bylo tehdy asi - 16 °C. Po uhašení bylo nutné sházet nedohořelé seno dolů a dohasit je. V dolních prostorách hospodářské budovy zase hořelo uskladněné dřevo a uhlí, které se též podařilo uhasit. Dohašování se poté provádělo z cisterny. Velitelem zásahu byl Jaroslav Wurbal, který tehdy byl velitelem našeho okrsku. Po příjezdu hasičů z Litovle jim chtěl předat velení, ale oni to odmítli s tím, že zásahu velí dobře, tak jak by to mělo správně být.
V témže roce 8.10.1985 večer někdo z místních zahlédl velkou zář někde nad Červenou Lhotou, proto naše jednotka neváhala a vyjela pomoci tím směrem. Nakonec se ukázalo, že hoří v areálu JZD v Lošticích, kde však měli požár pod kontrolou, naši jednotku nepotřebovali a tak zde naši ani nezasahovali.
U nás v Hradečné v roce 1987 vznikl požár na okraji lesa na Kozinci a to od žhavého popela vyvezeného v popelnici k lesu, když se zde ještě vozíval popel a odpad. Požár se nejdříve snažilo pár lidí z horního konce uhasit svépomocí lopatami, což se však nedařilo, proto byl požár ohlášen starostovi sboru. Ve večerních hodinách byl místní jednotce sirénou vyhlášen poplach, všichni vzali lopaty a jeli požár hasit. Starosta Jaroslav Paták rozmístil hasiče s nářadím tak, aby se požár nemohl rozšiřovat. Hašení lopatami se nedařilo, na dálkovou dopravu až sem k lesu nebylo dost hadic, bylo by třeba čtyř hasičských sborů, proto nechal starosta povolat cisternu z požárního útvaru z Litovle, která po příjezdu oheň uhasila. Naši hasiči poté požářiště hlídali ještě do půlnoci.
Ve dnech 4.10.1985 a 9.12.1988 se konaly výroční členské schůze našeho sboru.
V květnu 1986 nás opustil br. Jaroslav Sova z č. 20, někdejší strojník požárního sboru, který zemřel ve věku 65 let. S tímto zasloužilým strojníkem se sbor rozloučil naposledy 25.5.1986 na měrotínském hřbitově. Byl obětavým a zodpovědným strojníkem, který mnoho hodin trávil ve zbrojnici u opravy požárního vozidla a stříkačky, kterou měl velice pečlivě seštelovanou a vždy v naprostém pořádku připravenou. Jeho syn Jaroslav Sova ml. vyprávěl, jak si otec jedné mrazivé zimy jako strojník stříkačku dal domů do kuchyně, aby mu nezamrzla a byla pořád připravena v případě, že by hořelo a bylo třeba okamžitého zásahu. Jednou též Hradečáci měli domluvený zájezd autobusem do divadla a čekali na zastávce autobusu, která tehdy bývala u požární zbrojnice. Čekal zde i br. Jaroslav Sova s manželkou, když se br. Alois Lexmaul zrovna odkudsi vracel požárním vozidlem. V motoru něco klepalo a br. Jaroslav Sova poznal, že je to ojnice. Hned zavrhl divadlo, šel se domů převléci a potom až do rána požární vozidlo opravoval, hlavně aby bylo v pořádku. Byl jedním z nejobětavějších požárníků, které náš sbor kdy měl.
Dne 17.1.1987 se naši požárníci rozloučili s dalším bratrem a to Miroslavem Patákem, který zemřel ve věku 70 let.
zdroj :
Kronika Sboru dobrovolných hasičů Hradečná
