rok 1914 - mobilisace a pohnutý rok ..
Článek je součástí Kroniky Sboru dobrovolných hasičů Hradečná ..
Řádná valná hromada odbývala se jedenáctého ledna, kde jednatel Mořic Dostál na počátku jednatelské zprávy hlásí, že Sbor měl kolem roku 1913 26 činných a 18 přispívajících členů.
Za divadelní ochotníky hlásí br. Ant. Řmot, že čistý výtěžek z divadelních představení za rok 1913 činil 119 Korun – že tedy 100K odevzdávají hasičskému sboru a 19 Korun si ponechávají ve své pokladně na případná vydání. Na této valné hromadě bylo ujednáno, aby koně zapřažené do stříkačky byly pojištěny – a sice na návrh starosty obce Frat. Podivinského na obnos 1600Korun. Týž také ujistil, že obecní výbor bude na toto pojištění přispívat částkou 1K ze 100Korun, tj. 16Korun ročně do doby až se Sbor zbaví dluhů.
16tého ledna za vedení podnáčelníka br. Frant. Patáka pochodoval Sbor před obydlí náčelníka br. Ant. Horáka, kde za doprovodu hudby hradečské omladiny – jemu přál k jmeninám.
15tého ledna pořádal Sbor svůj hasičský ples. Župní valné hromady konané dne třetího února na sále Rol. Záložny v Litovli zúčastnili se bři. Ant. Horák, Mořic Dostál a Frant. Paták.
11tého dubna zúčastnilo se 23 mužů slavnosti „Vzkříšení Páně“.
14tého dubna svolal předseda členskou schůzi, kde jednáno a uskutečněno pohřební pojištění členů, v důsledku jehož obdrží pozůstalí po zemřelé, členu 200 Korun – na tehdejší dobu částku dosti značnou.
23tího května přijat za činného člena dřívější zbrojíř Ant. Krajc a vystoupil br. Hynek Krček.
24tého května zúčastnilo se 7 členů výletu v Měrotíně a 11tého června sedmnáct členů „Božího Těla“.
21tého června pořádal Sbor výlet v zahradě p. Frant. Kuby – dolní hospoda. Navštívit nás přišli jen hasiči z Měníka.
Župního sjezdu v Chudobíně dne 12tého července zúčastnilo se od nás 11 hasičů. Také zemské výstavy v Holešově bylo přítomno 6 našich hasičů.
22tého července doprovodilo 15 hasičů k věčnému odpočinku přispívajícího člena Paschala Vaňáka.
26tého července povolán náhle k vojsku člen Sboru Alois Grézl a s ním současně jeho bratr Jakob a Podivinský Vratislav.
V noci – poslední den července vzbouřena byla dědina neobvyklým u nás zahučením automobilu. To úřední posel přinesl starostovi zprávu o vyhlášené mobilisaci.
A skoro ráno na druhý den zarachotil obecní buben dědinou a obecní sluha oznamoval, že je vojna. Mezi shluklými občany nastává chvilku ticho – je vidět jakousi skleslost a bezradnost. Vzápětí však ozývá se dědinou křik naříkání i proklínání. Práce všude zůstává stát. lidé za dědinou zaměstnaní utíkají domů. Za chvíli po odbubnování vidět zalesknout se v uličce u Grézlovyho četnický bajonet. To strážmistr Gabejšek z Bílé Lhoty s přísnou tváří přichází shánět vojáky. Úsečným hlasem rozkazuje kdo má do 24 hodin narukovat. Odevšud slyšet pláč, členové rodiny toho jenž má narukovat sklesle se vlekou dědinou do svých příbytků, kde nastávají okamžiky, které je těžko popsat. Muži zdraví v plné síle pořizují poslední vůle ….
Naši vojáci se domluvili, že budou rukovat zajednou. Byla právě neděle – a většina jich se šla do kostela vyzpovídat. Mezitím u Patáků (čís. 4) nachystán žebřinový vůz – naloženy naň vojenské kufry a baličky a vojáci rozloučivse se svými milovanými nasedali a opouštěli – mnozí z nich navždy milou svou dědinku. Snad jediný, který s radostí rukoval byl mladý voják Emanuel Smékal z čís. 10 – domů se však už nevrátil. Když dojeli k soše P.Marie – rozcestí silnic k Měníku a Bílé Lhotě – zadíval se každý dlouze na tu svou milou Hradečnou a 30ti letý voják Frant. Grézl z čísla 7 říká „Chlapci – kolik z nás ji bude ještě vidět“. A on sám ji také už neviděl.
Z naší hasičské rodiny odešli po vyhlášení mobilisace tito hasiči : Frant. Paták, Ant. Gottvald, Josef Vaňák, Ant. Seifert, Frant. Smékal a Frant Grézl.
Hned na počátku války – dne 28. srpna raněn byl na bojišti u Lublina podnáčelník našeho sboru Frant. Paták, který po nějakém čase se z nemocnice vrátil k rodině.
První válečnou obětí z řady našich hasičů v tomto roce byl zmíněný Frant. Grézl, který válečnými útrapami vysílen – onemocněl a zemřel na ruském bojišti.
Dne 9tého srpna doprovodil Sbor k věčnému odpočinku přispívajícího člena Řehoře Lexmaula. Byl obuvníkem na čísle 2 a nejsilnějším mužem v Hradečné. V den jeho pohřbu bylo velké vedro – tělo v rakvi bobtnalo takže tato musela být stažena řetězem.
Asi za dva měsíce po mobilisaci odvedeni a povoláni na vojnu z našich řad Frant. Gottvald a Štěpán Kadlec a za nimi následovali Paták Alois a Gottwald Vojtěch.
Tím bych zápisky tohoto pohnutého čtrnáctého roku pro nás ukončil. Ještě připomínám, že na dluh do Rol. Záložny jsme nic nesplatili, pouze zaplatili úrok v částce 157Korun 30haléřů.
