Četnictvo - četníci ve vzpomínkách ..
Tento článek je součástí zpracované anabáze Četnictvo na Bělolhotsku ..
Jako poslední článek tohoto tématu připojuji citace několika zápisů, kde jsou četníci zmiňovaní a to z Pamětní knihy obce Hradečná kronikáře p. Antonína Řmota ml. z Hradečné, která je na našem webu zpracována v samostatném tématu.
Úryvek ze zápisu o velkém požáru v Hradečná 30. července 1908 …
… V podvečer 30. července 1908 vypukl požár u rolníka Josefa Krčka na jeho chalupě čís. 9 a nabyl záhy velkých rozměrů. Vyhořely úplně domovní čísla 9, 10, 8, 25 a 34. Rolníku Josefu Krčkovi shořelo mimo jedné krávy vše, hovězí dobytek, prasata, drůbež, též všechno nářadí a náčiní. Stříkačka u nás tehdy ještě nebyla, lidé byli povětšinou mimo stavení, takže než se seběhli, byla polovina stavení v plameni. Oheň tehdy založil dle jednohlasného úsudku lidí po dvakráte jmenovaný František Vaňák, ač se k tomu nikdy nepřiznal. Chalupa čís. 9, kterou tento měl zapálit patřila dříve jeho rodičům, kteří ji však prohospodařili, nebo lépe řečeno propili a takto ji poté koupil právě rolník Josef Krček z čís. 24. Tímto na sebe uvalil hněv a zášť uvedeného Vaňáka, který jinak ve střízlivém stavu byl člověk pracovitý a rozumný, když se však opil, byl schopen i toho nejhoršího…
… Jest ráno po ohni. Četníci přicházejí pro Vaňáka, který jednohlasně celou dědinou označen za paliče. Na zápraží svých shořelých stavení čekají se strnulým a zároveň hrozivým výrazem ve tváři a s holí v ruce postižení. Čekají na paliče až jej četníci povedou. Dvéře jeho domku se otvírají a Vaňák, který se zde během noci ukryl, řetízky spoután vychází v průvodu četníků. Hole se hrozivě vztyčí nad hlavou paličovou - napřažené ruce musí však klesnout a palič odchází pod ochranou bodáků. Nastává vyšetřování a jednání soudů. U krajského soudu v Olomouci, ač skoro celá obec označila Vaňáka za paliče se tento k ničemu nedoznal, ba vyhrožoval ještě pomstou. A tu soudce vynáší rozsudek řkouc : „ Hlas lidu - hlas boží“ . Jménem zákona 12 roků žaláře. A za vyhrožování ještě rok přidává. A Hradečná si na čas oddechla …
Úryvek ze zápisu o počátku velké války a mobilisaci v roce 1914 …
… Začínalo krásné léto roku 1914 a čeští sokolíci slétli se do Brna vzájemně se poznat, pochlubit se před národem svojí početností a dosud vykonanou prací a též německému Brnu ukázat že český národ sehnal již pěknou armádu pravých vojáků. Všude bylo plno nadšení - leč tato radost dlouho netrvala. Právě v tyto sletové dny ke konci června objevil se jednoho dne ráno na věži měrotínského kostela černý prapor. Lidé měli zato, že zemřel nějaký církevní hodnostář, avšak skutečnost se ukázala horší. Téhož dne odpoledne již lidé věděli, že v Sarajevu byl zavražděn byl následník trůnu rakouského a že sokolský sled v Brně v důsledku toho musel být předčasně ukončen…
… Zanedlouho poté v noci ke konci července byla dědina vzbouřena u nás neobvyklým zahučením automobilu. To posel úřední přinesl ke starostovi zprávu o vyhlášení mobilizace. A brzo ráno na druhý den obecní buben zarachotil dědinou a obecní sluha oznamoval shluklým občanům že je vojna. Nastalo chvilku ticho, bylo vidět jakousi bezradnost a skleslost. Vzápětí však ozýval dědinou křik, naříkání i proklínání. Práce všude zůstala stát, lidé za dědinou zaměstnaní utíkají domů. Za chvíli po odbubnování bylo vidět zablesknout se v uličce u Grézlových četnický bajonet. To strážmistr Cabejšek z Bílé Lhoty přišel s přísnou tváří shánět vojáky. Úsečným hlasem rozkazoval kdo má do čtyřiadvaceti hodin narukovat. Odevšad bylo slyšet pláč, členové rodiny toho jež má narukovat sklesle se vlekli do svých příbytků, kde nastávaly okamžiky, které je těžko popsat. Muži zdraví a plní síly pořizují poslední vůle …
Úryvek ze zápisu o životě za války, rekvizicích a restrikcích …
… Při rekvisici koní v roce 1916 byl odebrán jeden kůň p. Smékala Josefa z čís. 15 a jeden kůň p. Františka Podivinského z čís. 11. V půl roce byla opět prováděna sbírka vlny, přičemž se jednalo hlavně o soukenné hadry, dále kaučuku, cínu a olova. Sebráno tohoto materiálu bylo dohromady asi 35 kg. Dne 17. října se prováděla rekvisice kostelních zvonů při čemž byl odebrán i zvonek z naší kapličky. Tuto práci provedl u nás za pomoci druhých domobranec Josef Skopal z Ješova. V úterý 21. listopadu byla provedena v obci rekvisice potravin za účasti ozbrojených vojáků. Sebralo se zde 10,2 kg pšenice, 940 kg rži, 759 kg ječmene, 1.235 kg ovsa a 122 kg mouky. To už před tím měl každý předepsáno kolik může sníst a jak jídlo může omastit. Na osobu tak připadlo 192 kg nesemletého obilí na rok. Na úředním tištěném formuláři se vypočetlo kolik komu obilí narostlo, kolik potřebuje pro rodinu, dobytek a na setí a ostatek za úředně stanovenou cenu musel odevzdat. Kdo svůj přebytek ať už ho měl nebo ne odevzdal byl prohlídky ušetřen, kdo ne tam se šlo hledat. A běda kde se našla zásoba uschovaná. Bez milosti se vše sebralo bez náhrady a majitel byl navíc potrestán. Vojenským bajonetem se to dosti dobře proštarovalo. Rozumí se, že žaludku úřední dávka nestačila a že se schovávalo všeobecně a kde se dalo i když se někdy většina uschovaného zkazila. Tak bylo obilí a mouka zarovnána někde hluboko pod seno nebo slámu, v truhlích zakopáno do země třeba pod vytrhanou podlahu, kde potom většina pytlů vzala od myší za své. Oves pro koně byl nasypán třeba do běžek v nichž se vyváží močůvka, zemáky byly zahrabávány do země nebo vyváženy v den před rekvisicí s hnojem na pole. Před ohlášenou rekvisicí tak vyvstával mnohému starému hospodáři nebo mladé hospodyni pot na čele, kde co schovat by se rodina a čeládka uživila. Strach před hladem dodával síly, takže s napěchovaným pytlem byly podnikány přímo krkolomné cesty jen aby ušel rekvisici. Kolikrát se stalo, že tuto namáhavou práci pozoroval četník. Naštěstí náš četnický strážmistr nebyl tak zlý. Vždyť jemu úřední dávka také nestačila. Domácí šrotovníky na kterých byla v době války semílána někdy i pšenice na buchty byly četníkem zapečetěny, ale daly se však také odpečetit a pak se šrotovalo o všecko pryč. Potajmu se tak šrotovalo doma i ve mlýnech, kam se jezdilo často v noci …
Úryvek ze zápisu o návštěvě presidenta Edvarda Beneše ...
… Těsně po žních v roce 1937 byla uvítána v našem okolí hlava našeho státu - druhý president Československa Dr. Edvard Beneš. V důsledku pořádání vojenských manévrů na českomoravském pomezí projížděl jako vrchní velitel Československé brané moci státní silnicí od Olomouce směrem k Lošticím. Všechny krojované spolky a velká část občanstva zúčastnily se tohoto uvítání. Náš hasičský sbor zaujal první den místo na státní silnici od okresního drtiče k soše Panny Marie. Jelikož se dostalo informací od četníků, kteří zde byli také rozestaveni ve kterém autě pojede p. president, sledovali lidé napjatě každé přijíždějící auto a osoby v něm sedící, jen aby všichni p. presidenta viděli. Když však auta p. presidenta rychlým tempem kolem nás projela, přeli se lidé na které straně p. president vlastně seděl. Druhý den měli lidé více štěstí. Průvod p. presidenta měl jet silnicí přes Měrotín a našim hasičům bylo vykázano místo od Měrotína k „ Pindě“. Po dlouhém a napjatém čekání zaslechli jásavé volání školních dětí shromážděných s ostatním občanstvem a krojovanými spolky u měrotínského kříže, což znamenalo, že průvod p. presidenta se blíží. Tentokrát auta jela pomaleji a všichni p. presidenta opravdu viděli ...
Úryvek ze zápisu o mobilisacích v roce 1938 ...
… Počátkem května 1938 objevovaly se první příznaky blížícího se národního neštěstí. Dne 21. května nařízeno mimořádné vojenské cvičení - částečná mobilizace, kdy z našich mužů byli povoláni Krejčí Josef z čísla 14 a Procházka Josef z čísla 6. Oba byli příslušníci hraničních pluků. Počátkem září příslušníci naší brané moci byli voláni na četnickou stanici do Bílé Lhoty a tam oblékáni do vojenského stejnokroje. Druhý den pak museli hned narukovat - prý na cvičení. Byli to následující naši občané : Kratochvíl Jos., Dostál Adolf, Komárek Lad., Hapl Frant., Václavík Lad., Lexmaul Alois, Valouch Ladislav, Krejčí Jos., Procházka Jos., Vaňák Adolf …
Tento článek je součástí zpracované anabáze Četnictvo na Bělolhotsku ..
